Trh cyklistických blatníků se v čase proměňuje a zejména z něj mizí typy, které se obtížněji montují, ale přinášejí mnohem vyšší ochranu kola a cyklisty před stříkající vodou a blátem. Pro ty, kteří stále ještě touží i na kole se silnější pneumatikou po úplném krytí zadního kola blatníkem, nezbývá…
To je bomba :-)
Nechceš si tím přivydělávat ? ;-)
Asi bych ti dal první kšeft :-)
Konečně další technoidní blog :-D Ta teplota sváru se najde jak, když neznám materiál?
Nejspíš je to polyethylén nebo polypropylén. Na oboje můžeš použít těch 210 stupňů Celsia. Rozhodně ne více. Pro polyethylén je to správná teplota, Polyprophylén se vaří za teploty trochu nižší, ale 210 stupňů snese také.
Pěkný návod.
Mám Blatníky SKS, které mají uvnitř plastu tenoučký plech. Nejjednodušší způsob, jak blatník prodloužit, bylo sešroubovat dva k sobě.
Ty vrahu rodinného štěstí!
"Hele, Jindo, jen tak pro zajímavost, co si dělal s tou žehličkou?"
"Jakou žehličkou, Soni?"
"Nehraj to na mě, že nevíš!"
"Jo,nty myslíš ten starej krám co jsem našel v komoře?"
"Ano s tou, a není to statej krám, ale byl to sbatební dar mé babičky Anny!".
"No svařoval jsem s ní blatník na kolo, Brahma mi to poradil" (snažím se hodit vinu jinam)
"Tvůj Budha je mi fuk, to jsi musel zničit jedinou památku, co mám po babičce?"
"Máš ještě hmoždíř, přeci"
"Mám, protože jsem ho před tebou schovala, když jsem ho vypucovala od toho lepidla, cos tam posledně, roztloukal!"
"To nebylo ale nebylo lepidlo....."
Kdepak Brahmo, do toho mě nenamontuješ...
Určitě najdeš doma starou funkční nenapařovací žehličku, se kterou už nikdo žehlit nechce, protože s tím napařováním to jde mnohem lépe. Nikdo jí nevyhodil, protože jí nic není, je funkční. No a z toho rovného chromového povrchu možná ty černé šmouhy i nějak dostaneš pryč, možná...
Ne, to už si netroufnu :-)
Pro mě je levnější si koupit nové blatníky, než lítat po butikách a udobřovat si madam hadříky :-)
Ale tady se přece řeší problém, že ty blatníky nelze koupit.
Takové kolo naštěstí nemám - i když, možná, kdyby na něj nebyly k sehnání ty blatníky, bylo by pro mě levnější a bezpečnější koupit celé nové kolo, než se pokoušet něco vylepšit Soninou žehličkou :-)
To bych raděj koupila obyč žehličku.
Jenže "v tom je pes zakopaný"- i kolo s blatníky je má krátké. Např. trek, cross i obyčejná Liberta má blatníky u nového kola jen "jakože". Přední je krátký tak, že (voda,bláto) za deště nebo po něm stříká od kola na střed a boty máš zasrané- zadní je jen na to, abys neměl mokré záda. Takže ani novým kolem nic nevyřešíš(pokud ty blatníky teda má)...(a starou "provozní" žehličku není problém sehnat i zadara od přátel, sousedů ap)
Perfektní návod!
Já to řeším tak, že v místě styku udělám určité překrytí obou kusů a sešroubuji. Tvůj způsob se mi ale líbí více, budu teď "prodlužovat" blatník na mým cesťáku (26 x 1,75), tak ho vyzkouším.
Mám ale asi problémek - až to budu tavit na žehličce, nezase.u nějak tu žehlící plochu? To by asi Ane špatně vydejchávala :-)
V tom případě bych si u klempíře koupil kus měděného plechu a položil ho na žehličku.
Nebo si může pořídit žehličku (svařovací zrcadlo) s teflonovým povrchem. Co jsme se s tím v Uranu nasvářeli potrubí.
Ano, svařovací zrcadla se běžně teflonují a pak to na nich neulpívá. Jen to Dytron prodává poněkud draho. Na takové svářečce jen nastavíš tu teplotu a termostat jí udržuje. Dostaneš k tomu i stojánek a plechovou krabici. Dokonce si můžeš vybrat zda tam bude elektronický nebo mechanický regulátor.
S tímhle problémem jsem si užíval... Na některé materiály to možná pomáhá. Nebo třeba jednorázově, nebo než se zapečou póry, co já vím. Měl jsem kopyta hliníkový, mosazný, skončil jsem u měděných (kvůli tepelné vodivosti a setrvačnosti), teflon nepomáhal, nebo jenom neznatelně. Některý materiál na něm ulpíval málo, některý víc. Ale ulpíval furt. Takže nejspolehlivější po každé sérii (pět dotekových bodů) kopyto oškrábnout dřívkem od nanuku nahrubo a pak do čista otřít lněným hadříkem. Nesmí tam zůstat přepálená hmota. Ta spolehlivě separuje.
Profesionální zrcadla se teflonují. Ale zase není tefon jako teflon. V Dytronu se používá nějaký modrý nebo černý. Jejich vlastnosti neznám.
Měl jsem je teflonovaný profesionálně, právě pro svařování plastů. Nikterak to nepomáhalo.
Ten plech je další pohyblivý díl ležící na topné ploše s nějakým přestupem tepla. Špatně se bude měřit ta teplota bez přítlaku a s přítlakem. Ta žehlička většinou na stole různě vrklat a když na ní ještě bude další plech, tak to bude poměrně nešikovné. Ale jistě se to dá realizovat.
Takhle jednorázově by mohl pomoct i našponovaný a dobře vyhlazený tenoučký alobal.
Žehličkou se nejlíp svařuje klasickej igelit. Jako malej jsem někde zaslechnul, že se dá hranou žehličky svařit a že tak můžu udělat na něco obal. Sehnal jsem si teda dva kusy igelitů z nějakých sáčků, od mámy si půjčil žehličku, rozfajroval ji na "len", přiblížil k igelitu - ten jak živej hned vystartoval k žehličce a celoplošně se přiškvařil. Žehličce nic nepomohlo a mě tehdá taky nic...
Zasereš, lepší je to se starou, kterou už nikdo nepoužívá. Určitě někde v rodině taková bude. Vyčistit to nějak jde, ale blbě.
Nýtování trhacími nýty s překlenutým vytvarovaným Al plechem s1,5mm.Potřeboval sem na stavbu pro syna,vyhovuje.
Určitě ano, ale je tu jistý estetický rozdíl. Někteří lidé si například z pouze z prostého estetického důvodu nechávají nabouraný blatník na autě vyrovnat a přestříkat, nebo rovnou vyměnit a přestříkat barvou. Přitom by stačilo ohnutou část nůžkami odstřihnout a donýtovat tam nový kus rovného blatníku ze šroťáku. Funkčnost je u obou blatníků stejná.
....možeš plochu "obalit" alobalem, ne? ;-)
Je vidět, že se doma nudíš. :-)
Já si raději dlouhé blatníky koupím hotové. Pokud mi i tohle bude krátké, tak se dají ještě přidělat zástěrky. Dopředu se hodí určitě.
http://www.koloshop.cz/blatniky-mtb-26--mtb-27...
Když já chtěl dlouhé blatníky na horáka, tam je ta pneumatika širší. To co se prodává na zadní kolo nyní končí vidličkou na zaklesnutí okolo sedlové trubky. No a já to chci až dolů, aby mi bláto nezasíralo přesmykač. Jen to je přidělané šroubem a když se blatník ucpe, tak ho nemůžu sundat. Tak se ho snažím neucpat.
Díval jses vůbec na odkaz?
Šířka v pohodě na 2,1 plášť a přiděláš ho na sedlovou trubku šroubem.
Podobné jsou i blatníky Orion.
Promiň jen jsem viděl ty nahoře. Ano tyhle by se hodily, šířkou by vyhověly. Stačily by přetřít na černo. To je docela dobrá volba, i cena je slušná. Až mi tyhle co mám upadnou, což nepředpokládám, tak si je koupím. :)
jojo dají se přetřít, ale možná by bylo snažší koupit rovnou ty černé a ještě ti zbyde na pivo :-D
Blatníky jsem sice nevařil, ale na jedné fušce jsem velmi podobným způsobem svařoval postupně několik tisíc výlisků. Tak si dovolím pár postřehů.
Není plast jako plast. Každý nemusí kamarádit s každým. U stejného by neměl být problém.
Bacha na nečistoty. Droboučké suché v materiálu zmizí, svinstvo je mastnota. Ta roztavené materiály separuje spolehlivě. A pokud se svár nepovede napoprvé, neroztavujte radši znova už na povrchu přepálený plast. Přepálené doporučuju oříznout a začít znova s čistým. V černém materiálu se to špatně pozná, já měl výhodu modrého.
Po natavení a přimáčknutí prolnutí materiálu pomůže "poťapkání" prstem. Ale téměř hned, dokud materiál teče a prst musí být namočený vodou, aby se materiál na něj nechytil (ulpí, nejde dolů a udělá prvotřídního puchejře).
Po dobrém spojení materiálu hned zchladit. Proudem vzduchu, vodou.
Teplotu "co nejvyšší", aby svářená místa rychle a trochu do hloubky změkla, ale zas se to nepálilo.
A bacha na průvan ! Ten rychle taveninu ochladí, na vrchu udělá slupku a materiály se nespojí. Lepší do dělat někde opravdu v teple, aby nedocházelo ke chladnutí taveniny.
Ideální je, mít pár úlomků stejného matroše na odzkoušení a nastavení.
Jednou se na vyluhováku nedařilo svařit dvě trubky devadesátky. Poslalo se to jako reklamace do Nitry (tehdejší výrobce) a tam zjistili, že jeden konec trubky je z lineárního a druhej z rozvětvenýho PE. Prej došlo k zádrhelu na lince. A se šéfem jsme vařili v Textilaně tři sta metrů Js 150, zrcadlo, strojkem jsme je tlačili dohromady. Jenže oni do toho pustili sedmdesátistupňovou vodu, tak všechny sváry odešly.
Ještě bych dodal, že drobnou opravu lze taky udělat pistolovou páječkou. Bacha ale na to, aby se ze sváru materiál spíš neodtahal a nepřepálil se. Je spíš dobré v takovém případě mít kousek úplně stejného materiálu a ten tam opatrně přidávat. Vtavit, né lepit navrch. Takhle to dělají i opraváři plastů. Bez přídavného materiálu se do toho moc nehrnou. Třeba na křáplé nárazníky aut si odřezávají ze skrytých žeber apod.
210 stupňů je ta správná teplota. Víc už moc ne, materiál se začne rozkládat. Ano pozor na mastnotu. Držet spojované části s přítlakem ve spoji, dokud to neztuhne. Dokud se tvoří návarek = dokud ze spoje vytéká materiál je to tekuté. Ťapkání prstem nepomůže a je třeba ty díly držet v rukou rovně a tlačit. Třetí ťapkací ruka už není. Vyteklý návarek se ořízne, rozžehlí nebo ponechá.
Jeden díl bych do něčeho pevně upnul a vedle udělal opěrku pro ruku, abych druhý díl mohl přiložit rychle a s jistotou, bez velkého štelování a rovnání. Na to není čas, povrch zastydne. Musí to sednout hned a napoprvé správně. Korekce je možná jenom trošku, nesmí se povrch škubnout. No a když je jedna půlka upnutá, je ťapkací prst volnej :-)
Nojo, když ty to děláš moc důkladně. Já jsem proti tobě jen prostý domácí kutil. Ale ty bys na to neměl používat žehličku, ale profi svařovací aparát. Třeba tohle:
http://www.dytron.eu/katalog/celni-svarovani...
Vůbec ne. Používal jsem půjčenou potvoru na běžné svařování trubek. A teď doma bych narychlo asi taky použil žehličku, pokud bych nějakou měl.
A s tím upnutím a opěrkou je to jen zkušenost. Vím, jak se mi klepou pracky a jak snadno se ty lepený věci zvrtnou. Držáky a opěrky používám i při běžném lepení nebo pájení. je to pohodlnější a víc na jistotu. Delší příprava, kratší práce. Bez držáků sice bez přípravy, ale práce nekonečná... :-)
Na trekových 28" kolech, když jsem si pořídil 2" plášť, jsem plastový blatník roztáhl tepelnou pistolí, podložené jsem to měl nafouknutým pláštěm, aby si to udrželo tvar. Je to mírně krabaté, ale funkci to plní výborně.
Jinak plné blatníky na 28" se dají koupit max šířky 53 mm (Orion), což je tak na 2" maximálně: http://blatniky.heureka.cz/blatnik-28-p-plus-z...
Ty vozím na jednom kole, dokoupil jsem i zástěrky (u nás sehnatelné pouze 47 mm), nicméně napasovat se dají a 2" nevadí.
technická :-)
papír se prý vznítí až při 451° Fahrenheita, ne při 415
aspoň tak to psal pan Bradbury
https://cs.wikipedia.org/wiki/451_stup%C5%88%C5...
Aha, já si myslel, že napsal "415 F" a ono to je 450 F, popletl jsem to. Ale při těch 210 stupňů Celasia papír a bavlna už pěkně hnědne. Podkládat tu žehličku novinami nedoporučuji. Prkénko to celkem zvládá, ale hnědé šmouhy na něm vzniknou.
Sly by svarit i ty SKS Alu Pet blatniky ? Pripadne pri jake teplote? Mam dovoje jedny, tedy Orion ale stejnej material, typ a barva dlouhych blatniku se vzperami. Diky
PET je patrně PolyEthylTereftalát. Totéž co PET láhve. O tom nemám nejmenší potuchy, co se s tím dá dělat. Pet lahev 1,5l, když jí zahřeješ, tak se smrskne na velikost asi 10cm. To bych nezahříval.
A nalitím vařící vody zase nafoukneš.
SKS dělá blatníky Bluemels až do šířky 65mm. U nás prakticky nejdou sehnat (prodejce je stejně objednává z Německa). Jsou vyztužené hliníkovým plechem a vydrží věčnost. Cena je ovšem na zblití.
28" http://www.bike-discount.de/en/buy/sks-bluemels...
26" http://www.bike-discount.de/en/buy/sks-bluemels...
V nejmenovaném obchodě je vidím za 699, celkem pálka, ale zase 65mm asi nikdo jiný nedělá (zatím).
Ještě jsem odhadl přítlačnou sílu při spojování kusů blatníku. Přítlačný tlak ve spoji je pro Polyethylen 0,057kg/mm2 a pro Polyprophylen je to 0,019kg/mm2. Pro blatník na 2,1 palcová kola při jeho tlouštce 3mm vychází jeho plocha asi 163mm2. Z toho vychází přítlak pro polyethylén asi 9kg a pro polyprophylen asi 3.1kg. Jelikož nevíme z čeho je to vyrobené a ani nevíme moc jakou silou rukama tlačíme, tak tlačte cca 5kg až 10kg a ono to nějak vyjde. To je jen pro orientaci, že je to třeba opravdu pořádně stisknout.
Hlavně je důležité tlačit tím správným směrem !!
Mám jeden doplňující dotaz:
Polyetylen a polypropylen. Vizuálně asi stejné, jenže vlastnosti rozdílné.
Dotaz je o tom, co se stane kdybych přivařoval polyetylén k polypropylénu? Anebo dva stejné díly a svařovací materiál (plastový drát) z materiálů rozdílných?
Snadná odpověď je, no tak si to odzkoušej. Jenže nechci to odzkoušet na blatnících. Jeden už jsem svařit zkoušel, časem praskl v místě sváru, tak jestli byla chyba v mém svařování anebo v tom, že dva rozdílné plasty svařit nejde? Nerad bych ničil další blatníky, když možná chyba je v tom, že jsem třeba jenom nešikovný:/ Tak jaké jsou vaše zkušenosti, vás kteří jste svařovali a na rozdíl ode mne se zdařilo?
Něco od člověka, co se živí opravami plastů, něco z vlastní zkušenosti - Ten plastař dělá opravy především různých nakřápnutých plastů z aut a motorek. A dost se brání přidávání materiálů z jiných kusů. Prostě si vždycky uďoubne z nějakého "neviditelného" místa svařovaného kousku, aby to byl tentýž matroš. I tak se to někdy nepovede, s rozdílnými materiály je to vyloženě loterie.
A když už budeš vařit, bacha na teploty a čistotu vařených kousků. Například mastnota spolehlivě separuje. Ale i jiné nečistoty. Taky spálené plasty k sobě už nepřichytí. Jen čerstvý, tak akorát natavený materiál. A taky bacha na průvan a okolní teplotu. Lepší to dělat v teplejší místnosti bez proudícího vzduchu. Povrch taveniny se ti jinak rychle ochladí, udělá na povrchu tenoučkou vrstvičku a plast se neslije, nepřilne.
Také můžeš svařované plochy obrousit či oškrabat. Proudění vzduchu dělá nekontrolované ochlazování. Svařované plochy je třeba silou tlačit k sobě. Svár by měl být pod tlakem. Míchání materiálů nebude fungovat, polymery se nesesíťují, chemicky nespojí.
Obrouseni, oskrabani a ocisteni je potreba. Tlacit materialy k sobe silou moc nepomuze, taveniny se musi slit dohromady. V momente, kdy se sliji, se snazit maximalne se svarovanymi kusy nepohnout, nez tavenina nevystydne. Tlak silou na sebe ma vyznam u lepeni. A lepit plasty, toje vubec alchymie.
Naopak, pro správné sesíťování svařovaných trubek (u profesionální svařovací soupravy) je zapotřebí udržovat ve spoji správný tlak. Podle síly stěny trubek se proto počítá přítlačná síla na trubky a generuje se většinou hydraulickými saněmi, pro instalaterské průměry se to většinou nahrazuje předpětím pružiny. Dokonce se v době, kdy spoj teče musí ty trubky k sobě dostrkávat, aby se tlak ve spoji udržel konstantní a správný. Pro správnou pevnost spoje jë potřeba na spoj během tuhnutí tlačit silou. Pokud to necháš ztuhnout bez tlaku, tak to také bude nějak držet, ale méně než původní materiál.
Odpusť, ale já jsem ty svařovací soupravy pro vodovody a plynovody konstruoval, tak o tom něco vím.
Odpustim, protentokrat ;-)
njn, nenapadlo me, ze od lepeni blatniku uteceme k tlakovym trubkam.
Kdyz si natavis material na obou kouskach plastu a pri spojeni zabejcisd vic,nez jen tak, aby se ti hmota slila, tak ji proste vytlacis bokem a v miste spoje temer nic nezbyde.
Samozrejme u slicovanych trubek s kopytem vevnitr si muzes dovolit zabejcit, hmota nema kam utect a ten tlak napomuze snadnejsimu spojeni (jak ve forme na lisu)
Nene, naopak se ten materiál nechává vytékat volně dovnitř i ven. Ten vnější nákružek se pak s oblibou posuzuje dozorujícím kvalitářem a vyhodnocuje se kvalita spoje. Je na něm totiž vidět každá závada tavného zrcadla a vlastního spoje. Je to totiž přímo materiál ze středu trubky, kam se jinak nedostaneš. Vnitřní nákružek se může dodatečně odříznout, kdyby to vadilo proudění kapaliny. Vnější se ponechává. To, že v místě kontaktu spoje jakoby nezbyde natavený materiál nevadí, poněvadž je spoj sesíťovaný stejně dobře, jako původní materiál. Když si vyřázneš z trubky obdélník se spojem uprostřed a dáš to na trhačku, tak by se to mělo roztrhnout jinde, než ve spoji. Tedy pokud je ten spoj správně technologicky udělaný. Na velkých plynovodech se to pravidelně takhle kontroluje.
Tohle jsem nikdy neslepoval/nevaril, verim tomu, ze je to takhle technologicky zmaknute. O tom zadna.
Mam jen zkusenost takovou poloamaterskou se snarovanim drobnych kousku v ruce. A zkusenost z mnoha set kusu pravi, ze taveninky se musi potkat, tak akorat potlacit, aby se slily a ochladit. Jak se tekuta hmota vytlaci bokem, nema to co poradne drzet, teda ten "drdol" bokem. Ale pak je ten spoj hnusnej. A kdyz se orizne, aby hnusnej nebyl, tak tam nic moc nezbyde. Navic pri tom neprimerenem tlaku hrozi pohnuti svarenymi kousky pri stydnuti hmoty a "studenak".
Tolik zkusenosti se svarenim v ruce. Na pripravkach se da asi nastavit a vychytat leccos lip.
Čtyři roky staré téma, tři roky mrtvé. Hraješ si na archeologa ? :-)