Totiž to bylo tak: Loni před prázdninama jsem nastoupil do stálého zaměstnání. V zájmu celé rodiny. Všechno bylo nové - místo, práce, lidé... Začátky jsou náročné, měl jsem toho plné kecky. Letní dovolená se nekonala, neměl jsem odpracované patřičné dny, a tak se nějak zdálo, že čas básníkových…
Tohle nám nedělej, teď musím čekat na pokračování, abych se dozvěděl, co se vlastně stalo. :-)
Pěkné počtení.
Výborně. Tak přeci jen si byl on road. To jsem rad, tvoje blogy, to je pěkné čtení.
Jo a můj směr je sever, ale ne ten daleký, nejdal jen ten balt. Píšu tenhle příspěvek a v hlavě mi běží film vzpominek na krajinu okolo prenclau.
Já nevím, kde se to v člověku bere, ta touha, která ho žene z místa na místo a nenechá ho být sám ze sebou spokojenej a dělat věci tak jak se má, nebo tak jak se od něj čeká.....
Ať bylo mě, či jí, tak šestnáct let....
Z toho kluci jako Ty, nikdy nevyrostou
Hezké, těším se dál
Jéééé, máme tady zase básníkův blog na pokračování. To už jsou snad Vánoce, ne?!?
A potom jsem objevil tu zvláštní hvězdu nad mojí hlavou, která mne bude provázet za jasných nocí celou cestu, až ji začnu nazývat ‚‚mojí šťastnou hvězdou‘‘ a budu se z ní vždycky radovat, když na mne tam shora zamrká.
(nejseš ty tak trochu básník ?)
A to ještě kvůli té hvězdě přemýšlím, jestli četl Alchymistu.
Pěkné počteníčko, už se těším na pokračování.
Díky líčení s hvězdou v hlavě jsem si plně uvědomila, že moje cestovatelská hvězda je Polárka. Prostě ráda mířím na sever, do zimy.
P.s. Někde jsem četla, že dříve Sámové /Laponci/ znali jen dvě světové strany: sever a nesever. Prostě každý z nás má v hlavě a myšlenkách nějakou tu střelku, která ho pohání při cestách vpřed.
Já jsem četl, že v nějakém minoritním jazyce v oblasti Nové Guinei mají vztažený přítomný a budoucí čas k nějaké konkrétní řece, když se děj odehrál v minulosti (z našeho pohledu vlastně za námi), tak oni to mají u pramene, naopak v budoucnosti (u nás před námi) je ústí do moře. A vzhledem k hornatosti terénu mají sloveso pohybu vždy s dodatkem jestli je to do kopce nebo z kopce.
Petře četl, ale už je to dlouho. Pamatuju si jen jak čistil sklenice z prachu a že poklad byl tam, odkud vyšel, ale kdyby nevyšel, nikdy by to nezjistil.
Že by (trochu)? :-) Děkuju.
Blog přímo od básníka a bude mít pokračování! To se mi dnes bude hezky usínat a přemýšlet o cestách.
Těším se na pokračování:-))
No a hvězdy...když je někdo z mých blízkých hodně hodně daleko, posíláme si pomyslné SMSky po té hvězdě nám nejbližší. Dorazí vždy, spolehlivěji než mobilním signálem:-))
Já za tímto účelem zásadně využívám měsíc, tedy Lunu, je to prokazatelně rychlejší :-)
http://m.youtube.com/watch?v=xA365F6z_vw
Konečně jsem si našla chvilku klidu, abych si mohla nerušeně Tvůj blog přečíst. Moc hezký, Vládo. Už se těším na pokračování.
moc hezké, těším se na pokračování. bylo divné, že už dlouho nic nepíšeš, nikam nejezdíš, tak konečně a hned zase hezké vyprávění
Děkuju za vaše ohlasy.
Až při vložení blogu a fotek jsem si vzpomněl, že v Novém údolí byla přes hraniční čáru zprovozněna železnice (modelová, je to vidět na té první fotce vlevo). To místo je vůbec kouzelné, mám odtud zážitek při návratu a milej.
Tak nenaznačuj a piš :o)))
Já už 25 let jezdím tam a sem, více pracovně, než pro zábavu, ale i těch cest, jen tak, je dost.
Většina těch přechodů je na Rozvadově, a nestane se, abych si nevzpomenul, jak jsem Rozvadov přejížděl poprvé, na kole.
Je to zázrak, že Rakousko a Itálie jsou na jihu, Finsko nebo Švédsko na severu. Když jsem byl kluk, a pak větší kluk, byly všechny tyhle země na Západě.
Sbalit a pryč? Jestli jsme o tom nesnili!
Jeď brachu a piš.
To zůstane, možná, budeme-li mít kliku.
Tak jsem si aspoň znovu přečetla "Sbalit a pryč" ...
Taky se na to vrhnu. Asi si to ale pošlu do Kindla, tam se to čte líp než z obrazovky
Kdysi jsem si napsal skript, který blogy z nakole uměl stáhnout včetně fotek a udělat z nich epub nebo soubory pro Latex, ale někam jsem ho zašantročil a už nemám nějak sil to napsat znovu. :(