4. den (5/55 km) Pozdě večer (to už jsme téměř spali) nám někdo chvíli svítil na stan. Snad to byl člověk z nedalekého Bahrenu, snad zbloudilý rybář...? Pak zase odešel a byl klid až do rána. (Pokud nepočítám několik krvelačných komárů, kteří nějak přečkali večerní vraždění a chtěli si na nás…
Super, díky, už se těším až si to přečtu u obídku :o)))
1***
Po zvládnutí ranní cesty po ledovce jsem s radostí objevila 2. díl vašeho cestování a při kafíčku jako bych byla s vámi a vzpomínám a vzpomínám a taky si říkám, že nám bylo hodně přáno, že jsme jeli bez nehod, bez komárů a téměř taky i bez deště. Kdypak bude pokračování? :) (V Ratzdorfu k soutoku je třeba zahnout několik metrů vpravo proti proudu.)
Odbočku k soutoku jsme chvíli hledali. Ale asi špatně. Nakonec jsme vždy skončili mezi dvorky...
Je to právě kousek proti proudu od toho měřícího domku, byla tam myslím závora.
I já jsem si to moc ráda přečetla (a ráda si přečtu další díly) a připojuji se k pochvale, jak je to pěkně napsané. Jenom mi tam chybí jedna malá informace a to - kolik let bylo dětem.
To víš, zvědavost podobně švihlé rodinky ... :-)
Problém s osou ve vozíku jsem docela prožívala s vámi a zpětně si říkám, zlatá Albánie proti Německu :-)) Když nám vozík (Burley) vloni praskl na dvou místech - autoservisy otevřené téměř nonstop a lidi mnohem ochotnější a schopnější improvizovat ...
Staršímu synkovi byly čtyři roky a mladšímu necelé dva...
A problém s vozíkem vidím zpětně jako docela prospěšný. Když se nám ho podařilo vyřešit, spadla z nás nervozita, kterou jsme cítili během prvních dní cesty. I kluci byli od té chvíle jak vyměnění - úplná zlatíčka...
Já znám jenom jednoho Němce schopného improvizovat. Jenže kdo ví, čím se kdo z jeho předků nakazil, protože ho zajímá čeština a české dějiny vůbec.