U mých nohou se zastavil vzkaz v láhvi. Když po vlnách došplouchal až ke mně, dlouhou dobu tam ležel nepovšimnutý. „Ahoj krásko," stálo na něm. Kdyby tam bylo napsané „nazdar šikulko" nebo „ty-co-všechno-zařídíš", sáhla bych po něm bez přemýšlení. „Krásko" mi už dlouho nikdo neřekl a já sama jsem…
Díky krásko - moc hezkej pocit po přečtení. Asi se taky poohlédnu, možná i mně nějaká napsala.
Skoda, u tyhle flasky byl nekdo driv.
Ach jo, došly mi kapesníky. Všechny jsem při čtení probrečela a posmrkala.
Na to je dobré bulet do rule haj..papíru.
Pěkně napsané.
Přiznám se, že se mi to nejdřív nechtělo moc číst, protože na ženské citové výlevy až zas tak moc nejsem, ale....fakt skvělé!
Ano, hezké, a navíc pěkně opepřené pikantní záhadou.
Svádí mě to, na lecos se krásky vyptat...
Třeba časem příjde další pokračování Dopisu v láhvi.
Že jo? Podněcuje to fantazii, co asi bylo nevyřčeno...
To je umění.
:-)
vzedmuté emoce mě nutí něco napsat a přitom mi přijde, že jakékoli slovo či věta stejně budou nepřesné a hlavně vlastně nepodstatné a úplně zbytečné...
Píši ti tedy s pokorou a hloubkou citu, který snad vytušíš, prosté
DĚKUJI!!!
Tak tenhle blog se mi moc líbil. Není o cyklistice, ale o životě jakým je. Kolo není vše a je třeba se zamýšlet i nad jinými věcmi. I když všechno souvisí se vším.
Nikdy jsem dopis v láhvi nenašla, ale občas jako dítě jsem přemýšlela, kdybych nějaký našla, co by v něm bylo a kdo a proč by ho napsal a poslal.
A tento příběh mi ty vzpomínky vrátil.