Ahoj,
na návrh Radky zařazuji do blogu své zážitky z únorového cyklovýletu na Srí Lanku, tak jak jsem o nich psala domů, nebo jak jsem si je poznamenávala do deníčku.
Blázni na kole 1Přátelé kamarádi, sama tomu ještě moc nevěřím, ale dnes nakládám bednu a přesouvám se s mými kolařskými zlatíčky…
Hezké čtení. Těším se na pokračování.
8-)
Jsem ráda, že jsi se o zážitky podělila, už teď se těším na pokračování stejně jako Burajda. A fotky jsou moc hezký:-)
Hezké :-)
Jak jsi nám ty zážitky mohla skoro celý rok tajit?!?
Nevyprávěla o tom na Kolečku? Nějaké fotky cizích zemí jsem tam viděl, ale při mé skleróze
už nevím, co to přesně bylo.
Měla sebou fotoknihy, které pak poslala na Sri Lanku.
Děkuji Radce, Fafejtovi a Burajdě za povzbuzení. Vidím, že se mi do některých odkazů místo jednotlivých fotek dostal odkaz na celé album, to nebyl záměr. Pro příště se mi snad povede. lépe.
To jsem netušil, že jste se pustili do takových dálek. Těším se na pokračování. Ty odkazy u fotek jsem opravil.
zdaar, podle fotky na letišti soudím, že jste vezli civilní oděv...tož to jste ďábli -- tohle vláčet -- takové přebytky energie teda nemívám. A k tomu notebook ( jestli se nepletu...) kolik vám váži bagáž? My jsme do tropů vezli cca 10 kilo i s jídlem na 1 až dva dny - pro případ, že nenaďabíme na kvelbík.. Oblečení jsme měli minimum, ale stan a vařič taky něco váží. Suvenýry doporučuju kupovat až před odjezdem. Jednak během pobytu získáte přehled o úrovni cen, a taky byste ty vlajky nemuseli vozit celou dobu...
Zimní výbavu jsme postupně odkládali. Bundy a čepice zůstaly v autě ve Vídni a cestovní oblečení a krabice na kola jsme zase nechali v Negombu v penzionu, kde jsme spali první a poslední noc.Bedna i s kolem byla limitována 30 kg + palubní zavazadlo.
Notebook měla dcera jednoho našeho účastníka zájezdu, která tou dobou cestovala po Srí Lance se svým přítelem v pronajatém autě.
my jsme vlastně taky nechali pár věcí v úschovně na letišti...kabele na kola...
Moc hezké BU! Připomělo mi to spoustu detailů! Já jsem na psaní deníčku z výletu líný. Ale asi opravdu začnu (letos).
Moc se mi líbí výraz - kolařská zlatíčka!
Těším se na další díly! Je to lepší než Růžovka.
Dobrý. Víla se ptá, jestli se ta poupata dají jíst, dostala na ně z fotky chuť :o)) Já jsem otázku raději poslal obálkou, abych nebyl za debílka. :-)
Dej pokračování !
Do lotosu jsme se raději nepustili, abychom neskončili v buddhistickém pekle. Až na něj v některém z příštích dílů dojde, bude jasno.
Sinhálci do toho poupěte takovým grifem piknou, on se plně otevře a už s ním běží za Buddhou.
jj...viděl jsem komiks ve stylu Rilského monastíru na stěnách kláštera v Mataře. budhistická mythologie by mě docela zajímala.
Koukni na www.bdc.cz, najdi si nějaké centrum blízko, určitě je nové v Brně. A stav se za nima, budhisti (i v česku) maj rádi hosty, je to v pohodě. Dost dobrej světonázor.
díky, kouknu na to...
čoveče, lotos se, jestli se nepletu, nebaští.
Fotka je z budhistické svatyně v Katagaramě na jihu Šrí Lanky. To děvče hladí poupě a ono se lístek za lístkem rozvíjí do květu...poezie jako sviňa..