Přejezd Šumavy na kole z Železné Rudy k Lipnu

V zimě jsem přejížděl Šumavu na běžkách, a tak se mi zalíbila, že jsem tam zamířil i v létě, s manželkou a 11letým synem na kolech. Přes den pročištění hlavy, trochu sportovního výkonu a přes noc pohodlí penzionu. Puťák „každou noc jinde" nepadal v úvahu, protože málokterý penzion poskytne v sezóně ubytování na jednu noc. Na dvě noci ale už berou, takže jsem dopředu naplánoval 5 penzionů s dvounoclehy podél trasy z Železné Rudy až po Lipno. Rovněž jsem si do mobilu nahrál poklady z Geocachingu, abych měl čím zabavit syna.
Pokud by chtěl někdo využít moje tipy na penziony - ceny níže uvádím vždy za celou rodinu na den.
Pokud budete chtít kopírovat moji trasu, uvádím vždy délku v km a celkově nastoupané metry. Stoupání nepodceňujte, ježdění na kole po Šumavě je opravdu o pořádných kopcích! V mapkách jsem červenými šipkami zvýraznil prudká stoupání a černými pak příjemné sjezdy. Směr okruhů jsem volil vždy tak, aby obsahovaly radši kratší prudké výjezdy a delší pozvolné sjezdy.

Zámeček Prášily 12-14.8.2018 ne-út

V neděli ráno jsme sedli do auta s koly na střeše a vyrazili do Prášil. Z fotek na webu jsem věděl, že exteriér objednaného „Zámečku" je špatný, ale když jsme dorazili na místo, dostal jsem opravdový strach - otlučená barabizna. Když nás pak majitelka zavedla do našeho pokoje, vše bylo jinak: Obrovské prostory opravdu zámecky vybavené, velká koupelna, postel širší než delší, černá kuchyně, ... Za cenu 1150,-Kč bez jídla perfektní zážitek.
Ještě odpoledne jsme vyrazili na malý okruh: Z Prášil na sever cyklostezkou vedoucí podél silnice a pak kolem Hůreckého vrchu zpět. Krásná trasa dlouhá 21 km, 460 m stoupání - viz foto 12.

Po návratu jsme kola uskladnili do chodby Zámečku a vyrazili na večeři. V Prášilech je vynikající restaurace U Michala, kterou nesmíte vynechat.

13.8. v pondělí jsme zaběhli pro suroviny a nasnídali jsme se „doma" v černé kuchyni.
Čekala nás první náročnější etapa - okruh z Prášil kolem hory Ždánidla, sjezd kolem jezera Laka, přes horu Polom do Železné Rudy a zpět okolo Sklářského vrchu. 43 km, 1180 metrů stoupání - viz foto 13.

Hned z Prášil začal pořádný stoupák. Po pár kilometrech se prašná cesta srovnala. Otvíraly se krásné výhledy. Nikde ani živáčka. Při sjezdu ze Ždánidla jsme v euforii rychlosti přehlédli odbočku k jezeru Laka a pak už se nám nechtělo vracet. Škoda. V zimě vypadalo úžasně. Z Hůrky až do Rudy vede turistická asfaltka. Po ní se stoupalo k Polomu výrazně lépe než po šotolině a pak sjezd na brzdách do Rudy.

V Rudě jsme vyjeli na kopeček do malé hospůdky U zlomené lyže - ceny dobré, jídlo perfektní.
A pak zase stoupání. Nejprve kilometr po hlavní silnici a pak odbočka k hotelu Grádel a po zpevněné cestě dál až k silnici na Hůrku. Cyklostezka nás vedla podél silnice a v Nové Hůrce jsme zakoupili nanuky a zvlažili nohy v ledovém potoce. Pak už jsme kopírovali závěr včerejší trasy.

Hájenka Knížecí pláně 14-16.8. út-čt

V úterý nás čekal přejezd do penzionu Hájenka Knížecí pláně. Auto zůstalo v Prášilech a na kola jsme naložili výbavu na budoucích 8 dnů.
Nejdříve stoupák k Prášilskému jezeru a pak dál na Poledník. Viz foto 14.

Prášilské jezero stálo za námahu. Kochali jsme se přírodou bez lidí a civilizace.

Na Poledníku jsme vylezli na rozhlednu. Je pěkně upravená včetně připomínky naší neblahé socialistické minulosti. Zajížďka stála za to.
A pak úžasný dlouhatánský sjezd kolem Javořího a Roklanského potoka neporušenou přírodou až do Modravy, kde jsme dali oběd a pár piv v pivovaru Lyer.
Kdo jezdí dolů, musí bohužel i nahoru. Z Modravy pod Březník to šlo (k zajížďce na Březník jsme se neodvážili), ale na Černou horu už docházely síly. Pak kratší sjezd a znovu nahoru na Stráž. Cestou ze Stráže jsme si neodpustili pivo v hotelu Vyhlídka a pak sjezd pokračoval až na Knížecí pláně.
Délka trasy 43 km, stoupání 1080 metrů.
Penzion Hájenka je nádherná dřevěnice uprostřed zvlněných pasek a lesů s příjemnou obsluhou a prostými pohodlnými pokojíky. Za polopenzi jsme platili 1800,-Kč. Kola jsme zamkli v kůlně ve vedlejší budově.

Středu 15.8. jsme zvolili jako odpočinkový den. 25 km, 460 metrů stoupání - viz foto 15.

Do Strážného přes Žďáreckou slať je to pro pěší, ale riskli jsme cestu na kolech. Potkali jsme asi 10 turistů a moc se na nás nezlobili. Jelo se krásně, cesta je naprosto úchvatná, jen asi jeden km vedl po dřevěných chodníčcích, kde jsme kola vedli.
Ve Strážném jsme obědvali v Rybárně a jídlo bylo levné a průměrné.
Zpět jsme zamířili po Vltavské - krásné mírné stoupání po asfaltové cyklostezce. Uprostřed cesty jsem se vykoupal ve Žďáreckém jezírku. Je to jedno z mála míst, kde je na Šumavě koupání povoleno. Voda ani nebyla moc ledová.

Penzion Klostermann 16-18.8. čt-so

Ve čtvrtek 16.8. nás čekalo zase stěhování. Příjemných 23 km, 410 m stoupání - viz foto 16.
Vzali jsme to přes Kvildu. Nejprve z jihu kolem Vysokého Stolce po turistické asfaltce, jen poslední kilometr po nefrekventované silnici. V Kvildě jsme byli brzy, takže jsme dali jen pivo ve stánku pod sjezdovkami. A pak dlouhý sjezd po silnici směrem k Borovým Ladům. Za zmínku stojí hned u cesty údajná dosud neobjevená německá podzemní továrna z války a vysoko nad cestou pivní hrnec - veliký kámen posazený na špičku, který se jen zázrakem nezřítí dolů na silnici.
Před Borovými Lady jsme zabočili doleva a po krásné asfaltové cyklostezce dorazili do Nových Hutí do penzionu Klostermann.
Penzion mile překvapil. Opravená dvoupatrová budova, bazének, zahrada a stolní tenis, pěkné pokoje i chutné jídlo. 3 x 550,- Kč s polopenzí na den. Kola jsme ustájili v přilehlé budově.

V pátek 17.8. nás čekal okruh kolem hory Vyhlídka do Kvildy, Horské Kvildy a přes Zadov zpět do Nových Hutí. 37 km, 630 metrů stoupání - viz foto 17.
Nejprve jsme se vrátili stejnou cestou k Borovým Ladům. Po cestě jsme se zastavili u Svinných Lad na jezírku v Chalupské Slati. 500 metrů pěšky stranou od stezky po dřevěném chodníčku stojí za pohled na slatinné jezírko a doporučuji i návštěvu infocentra s praktickými ukázkami vrstev země a brouků.
Z Borovky jsme začali stoupat kolem hory Vyhlídka a pak jsme zabočili po Nové Boubské cyklostezce směrem na Kvildu. Opět parádní lesní zpevněná cesta bez lidí. V Kvildě tradiční pivo ve stánku a dál jsme zamířili na Horskou Kvildu. Zastávka na Jezerní slati byla snad jediná, kde jsme potkali více lidí, asi proto, že je dobře dostupná autem. V Horské Kvildě jsme dali oběd za pár peněz v ověřeném hotelu Rankl a pak hurá přes Zlatou Studnu kolem Churáňova na Zadov. Opět krásné zpevněné lesní cesty. Na Zadově jsme vylezli na rozhlednu - skokanský můstek. Stojí to za námahu i vstupné, protože jen tak si člověk uvědomí, jací jsou lyžařští skokani blázni. Odtud do Nové Huti to byl parádní dlouhý sjezd po cyklotrase.

Penzion U Mauritzů 18-20.8. so-po

V sobotu 18.8. nás čekalo zase stěhování, tentokrát do Stožce. 38 km, 590 m stoupání - viz foto 18.
Zopakovali jsme si stezku do Borovky a pak, sice po silnici, ale krásný dlouhý sjezd až do Polky. Doporučuji neminout za Borovými Lady křížovou cestu a kapličku. Jsou opravené a působí u silnice jako z jiného světa.
V Polce jsme vlezli do rybníka, ale voda byla opravdu ledová. Krev nám do žil vrátilo studené pivo v místní hospůdce. Pak brutální dvoukilometrové stoupání po cestě rozemleté nedávnými dešťovými plaváky a krásný sjezd asfaltovou cyklostezkou do Strážného. Na oběd jsme tentokrát nezvolili Rybárnu, ale vietnamskou restauraci Euro Asia zaměřenou na Němce. Nelitovali jsme - dobrá jídla za dobrou cenu.
Odtud podél hlavní silnice směřující k hraničnímu přechodu (zakufroval jsem, protože jsem jel po běžkařské trase a ta se kupodivu neshoduje s trasou pro kola) a pak po cyklotrase Vltavská do Nového Údolí. Zde syn neodolal a nechal se svézt nejkratší mezinárodní železnicí do Německa a zpět. Navštívili jsme i muzeum Pošumavské železniční dráhy ve vagóně, dali pivo a po silnici zamířili do Stožce.
Hotel U Mauritzů je na kopci. Krásná budova v krásném místě, ale nepříjemná paní servírka/ provozní. Pokoj byl pěkný, ale přecpaný zbytečnostmi a jídlo nic moc. 2 x 780,- + 660,-Kč polopenze za den. Kola jsme dali do skládku v budově.

V neděli 19.8. nás čekal délkou nejnáročnější okruh vojenským újezdem Boletice na Volary a zpět - 55 km, 910 metrů stoupání - viz foto 19.
Ze Stožce podél Studené Vltavy až do Pěkné to bylo sice po silnici, ale z kopce. Pak jsme vystoupali po prašné cestě pod vrchol hory Nad Uhlíkovem, sjeli k osadě V Černém Lese a zvládli mocný stoupák přes Dlouhý hřbet. Na Knížecí stolec jsme jen s úctou vzhlíželi. Z Dlouhého hřbetu do Arnoštova jsme si udělali rychlostní rekord, vyšlápli ke Křišťanovu, sjezd a výjezd po silnici ke Zbytinám a zase krásná stezka mimo civilizaci až do Volar.
Ve Volarech jsme poobědvali v restauraci U potůčku (zvenku nezaujme, ale uvnitř pěkné a jídlo výborné) a zamířili přes Soumarský Most kolem Stožecké skály zpět. Zejména poslední část Střední cesta a Stožecké louky byla krásná, prašná, pořád z kopce.

Wellness Hotel Marlin 20.-22.8. po-st

A poslední stěhování 20.8. v pondělí, tentokrát do Nové Pece u Lipna. 30 km, 740 metrů stoupání - viz foto 20.
Ze Stožce jsme dlouho stoupali Oslí cestou až ke Schwarzemberskému kanálu. Protože podél něj se jede, jak známo, po rovince, troufli jsme si na odbočku k Plešnému jezeru. Plešné jezero bylo obsazené turisty, ale skály a Plechý nad ním nás zlákaly k pěší túře k pomníku A. Štiftera. Je to výlez pro kamzíky, ale stojí za to. Cestou jsou umístěny naučné tabule, u kterých se člověk vydýchá a poučí a shora je parádní výhled na jezero a do dáli.
Pak jsme se museli vrátit a ještě si vyšlápnout po cestě Travnatá kolem Koňského vrchu. Dalo se to zkrátit po zelené Jezerní stezkou, ale je jen pro pěší a samý kámen. Navíc byl na Plešným strážce parku a nestáli jsme o pokutu.
Sjezd přes Říjiště do Nové Pece nás naladil na večer.
Ubytovali jsme se v hotelu Marlin za 2 x 580,- + 400,-Kč se snídaní na den. Krásný hotel, dobrá večeře a koupání ve studeném, ale čistém Lipně.

21.8. v úterý byl v plán výlet do Rakous. 33 km, 730 metrů stoupání - viz foto 21.
Z Nové Pece nelze jinak než do kopce. Nejprve stejnou cestou jako předchozí den ke Schwarzemberskému kanálu a bufetu Říjiště a pak strmý kopec na pěší hraniční přechod. Odtud už jen samé světlé zítřky: Desítky km dlouhý sjezd kolem lyžařského střediska Hochficht, zastávka u vodní nádrže určené zřejmě pro umělé zasněžování, pěší výlet k vodopádům na potoce Theinhorlbach a kafíčko s pivem v Schonebenu v hotelu Inn´s Holz. Pak ke kanálu, a tentokrát proti proudu přes Zvonkovou na Klápu a závěrečný sjezd k hotelu.

Poslední den ve středu 22.8. byla už jen obhlídka Lipna: 17 km, 220 metrů stoupání - viz foto 22.
Ráno jsme zamířili téměř po rovině do Dolní Lhoty, odkud jezdí v sezóně každou půlhodinu trajekt přes Lipno do Horní Plané. Příjemná změna, nechat se někdy místo šlapání svézt! A pak po parádní cyklostezce po severním břehu Lipna zpět do Nové Pece.
Pro auto do výchozího bodu do Prášil mě dopravil svým autem kamarád. Vlak jede krkolomně jen do Železné Rudy a autobusy jsem nezkoumal.

Závěr

Pokud se smíříte s kopcovitým terénem, je Šumava fantastickým místem pro kola. Západní část na nás zapůsobila lepším dojmem než oblast na východ od Strážného. Domky, příroda, cesty, ...
Příjemně nás překvapilo malé množství turistů. Zřejmě jsme jezdili cestami, které turisté moc nevyhledávají.
Najeli jsme celkem za 11 dnů 365 km a nastoupali 7410 metrů.