K Baltu a trochu podél něj

Do Polska jsme už chtěli jet před dvěma roky i vloni, jeli jsme až letos poslední týden v červenci a první týden v srpnu. Původním plánem byla cesta podél Nisy a Odry, pak podél moře. Jenže nakonec jsme vyjížděli rovnou z chalupy v Těchoníně, na východním konci Orlických hor. Jeli jsme na severozápad Dolním Slezskem a u Nisy a Odry jsme strávili den a půl ze sedmi. U moře jen čtyři, ale to bylo spíše kvůli počasí. Zatímco při cestě k moři se nám déšť vyhýbal, u moře jsme měli převážně zataženo a docela pršelo.

Cesta z Těchonína do Gryfina byla dlouhá 646 kilometrů, ujeli jsme ji za sedm dní (https://goo.gl/la3M3g). Z Gryfina do Świnoujście jsme jeli vlakem. Podél moře ze Świnoujście do Koszalinu, odkud nám jel vlak do Wrocławy, jsme během čtyř dní ujeli183 kilometrů ( https://goo.gl/1Br22S). Dohromady to bylo včetně různých pojížděk 861 kilometrů během 12 dnů.

Měli jsme treková kola Kolos (https://www.kolosbikes.com/), které nám zapůjčila firma Citibikes v rámci své propagace značky Kolos (http://www.citybikes.cz/kolos-na-cestu). Měli i inzerát na tomto serveru, odkud jsme se o této akci dozvěděli. Kola byla dobrá, spolehlivá. Jen když jsme si zase sedli na naše horská kola, bylo to nemilé překvapení: Na Kolosech se jelo o mnoho pohledněji, žádné hrbení zad. Na to si zase budeme zvyknout :(.

Několik poznámek k cestě, popis jednotlivých dnů následuje pod tím, kdyby to někoho zajímalo:

• Silnice: Jsou v Polsku docela loterie. Silnice s číslem 1 - 99 jsou kvalitní, ale je na nich dost velký provoz. U dalších silnic už provoz nebývá až tak velký (výjimkou byla č. 102 podél moře spojující zdejší letoviska), ale jejich kvalita je velmi rozmanitá. Hezký začátek neznamená, že celá silnice bude taková. Střídají se opravené úseky s naprosto rozbitými. Také ve vesnicích a městech se často používají kostky.
• Cyklostezky a cyklotrasy: Na jihu cyklostezky skoro nebyly. Na severu mezi letovisky byly podél silnice, ale také sloužily pro chodce, což uvnitř měst byl docela problém. Cyklotrasy byly spíše pro horská kola, vedou docela terénem. Značení není soustavné, člověk se snadno ztratí.
• Mapy: Papírovou mapu Dolního Slezska jsme používali k celkové orientaci. Taky jsme měli skládacího průvodce pro Odru a Nisu. Jinak android mobil s offline mapami z Open Street Maps (Locus a Mapy.cz). Trasy jsou tam nějak vyznačené, orientuje se podle nich lépe než podle značek v reálu. Z některých, podle mapy, vedlejších silnic se vyklubaly polní cesty.
• Internet: Za 5 zł. se v supermarketech dala koupit s 1 GB dat na jeden týden (http://www.play.pl/), ale právě se změnil zákon a teď se musí uživatel nejprve registrovat. Což bez internetu šlo docela těžko. V kavárnách bylo často WIFI, kempech se za to muselo platit.
• Ubytovaní: Ubytování v soukromí mimo turistické oblasti není až tak časté, jak jsme předpokládali. U moře bylo zase docela plno. Lépe najít předem, či dohledat na internetu.
• Vlak: Jízdní řády jsou na adrese: http://rozklad-pkp.pl/ . Rezervace kol nejde po internetu, jenom na nádražích. A ne všechna nádraží mají otevřenou pokladnu.
• Památky: Hezčí bylo Dolní Slezsko se svými zámky a zachovalejšími centry měst.

1. Těchonín - Karłów (69 km)
Vyjeli jsme poměrně pozdě, v půl jedenácté, proč taky spěchat, když člověk vyjíždí z domova, že. Starou známou cestou na Adam, Zemskou bránu a Neratov (nová dobrá kavárna) do Orlického Záhoří, kde jsme přejeli přes Divokou Orlici do Polska. Pomalu jsme stoupali po 389, až jsme začali sjíždět do Duszniki-Zdrój po nové, kvalitní silnici. Chvíli jsme jeli po hlavní (8) a pak opět začali stoupat do Gór Stołowych. Tahle silnice už byla mnohem horší. V Karłówě jsme si našli ubytování a chtěli se trochu projít. Jenže jsme vyrazili po schodech nahoru na Szczeliniec. Nahoře je dobré schronisko, hezké výhledy na Broumovské stěny a skalní město. Protože jsme tam byli dost pozdě, skoro nikdo tam nebyl a navíc jsme nemuseli platit vstupné. Během dne musí být dole pěkný jarmark, všude spousta stánků, teď už zavřených.
Ubytování: Ośrodek Pod Szczelińcem, za 100 zł, dvojlůžkový pokoj s koupelnou a varnou konvicí. Kola zamčeny v jedné jídelně.

2. Karłów - Bolków (94 km)
Prudký sjezd do Radkówa, ještě skrz různé skály. Radków jako město nic moc, okreskami do Broumova, kde jsme zjistili, že manželka má prasklý drát. Takže návštěva servisu výměna jednoho drátu a utažení ostatních. Také jsem si koupil nové rukavice, protože staré jsem nechal v Karłowě. Přejezd do Polska přes Janovičky, prudké stoupání - až 12%, nahoře jsme si dali kafe, dobrý výhled do Čech. Sjezd na polskou silnici byl brutální, asi půl kilometru jsme kola táhli, na cestě vysypána spousta velkých šutrů.
Směřovali jsme do Wałbrzychu, ale protože provoz na 381 docela houstnul, odbočili jsme do Jedliny-Zdrój. Hezké malé lázně. Prudké stoupání nahoru po dlažebních kostkách.
Po krátkém odpočinku na hezkém hlavním náměstí ve Wałbrzychu jsme jeli kus po hlavní 35 na malebný zámek Książ, který se rozkládá nad lesnatým údolím říčky Pełcznica. Sjed do Świebodzice, kde jsme nešli na mapě uvedený kemp. Další kempy byly u Bolkówa , a protože jsem podle mapy špatně odhadl vzdálenost, tak jsme se tam vydali. Zase pokud možnost mimo hlavní silnice, s jedním pokusem o projetí po turistické značce, která ale skončila v polích.
K Bołkówu jsme přijeli dosti pozdě, tak jsme si jenom postavili stan, najedli se a šli trochu projít, do města jsme nedošli.
Ubytování: kemp Pod Lasem, stan, 40 zł, sprcha v ceně

3. Bolków - Bolesławiec (77 km)
Na návštěvu Bolkówa jsme neměli chuť, tak jsme hned vydali dál. Směrem na severozápad, opět mimo hlavní cesty. Přes Świerzawu, Lwówek Śląski do Bolesławiece. V centru Lwóweku bylo mezi novou výstavbou pár historický budov, za to Bolesławiece měli historické celé náměstí, asi nejhezčí město celé cesty.
Ubytování: Villa Minerva, za 200 zł, dvojlůžkový pokoj s koupelnou, varná konvice k dispozici na chodbě. Kola uvnitř u zamčeného bočního východu.

4. Bolesławiec - Dąbie (110 km)
Ráno návštěva zámku Kliczków, následně pokus o cestu po polské cyklotrase přes les. Bohužel se ukázalo, že naše kola se svými blatníky těsně obepínající kola nejsou pro písčitou cestu těsně po dešti moc vhodná. Písek se na kola lepil a skoro až nešlo jet. Co nejdříve to šlo jsme se vrátili na silnici a pokračoval přímo na sever do města Żagań, kde je zámek paní kněžny z Babičky. I hlavní třída je docela hezká. Ze Żaganě jsme vyrazili směrem na Nowogród Bobrzański. Víceméně se nám zalíbilo jeho jméno, bylo to na sever od Żaganě a dalo se tam do jet po třímístné silnici č. 295. Město nás zklamalo (byli jsme tedy v jenom v jeho východní část) a tak jsme vyrazili dál směrem na Krosno po silnici č. 288. Noc se blížila a začali jsme mít strach, kde budeme spát. Kousek před Dąbie jsme narazili na Ośrodek Wypoczynkowy, kde jsme nakonec po troše přemlouvání přespali.
Ubytování: Ośrodek wypoczynkowy TEMAR w Dąbiu, za 100 zł, zastaralý přívěs, s vařičem, záchod a sprchy mimo.

5. Dąbie - Aurith (91 km)
Ráno do Krosna, které se nám moc nelíbilo. Největší zrušení nám tam způsobilo to, že se manželce dostal klacek mezi kolo a blatník, který se docela dost zdeformoval. Naštěstí to šlo rukama opravit, i když než jsme si všimli, že je otočené kolo, to vypadlo dost špatně.
Vedlejšími silničkami do Gubin/Gubenu, hranicí rozděleného města, kde jsme překročil Nisu a dostali se tak do Německa. V informačním středisku jsme si koupili za 10 Euro skládacího průvodce pro cyklotrasu Odra-Nisa, kterého jsme ale vlastně moc nevyužili.
Gubenu jsme pokračovali po cyklotrase. Nejprve podél Nisy a po soutoku podél Odry do Aurith, kde byl kemp nevyznačený na mapě, kde jsme přespali. Ten kemp byl opravdu malý, bylo tam pět stanů, všichni cyklisté. Aurith je opravdu malá vesnice, nic tam není. Na druhé straně je polský Urad, žádné spojení mezi nimi není. Možná před válkou.
Ubytovaní: Radlerhof Aurith Pension und Camping, za 20 Euro, sprcha v ceně

6. Aurith - Czachów (135 km)
Ráno na sever podél Odry. Ve Frankfurtu byly v centru kostky, za ním se jelo trochu mimo řeku zvlněnou krajinou. Zajeli jsme do Kostrzyna nad Odrou, kde je pevnost zvenku podobná Terezínu. Uvnitř pevnosti jsme nebyli, jinak to město nevypadá nic moc. Ale je tam hodně obchodů.
Následovala dlouhá cesta podél Odry. Částečně po silnici, částečně po cyklostezce pod hrází a částečně stezce na hrázi, která je sice úzká, ale je z ní pohled na divočejší krajinu podél řeky, který je mnohem lepší než převážně zemědělská krajina na druhé straně. Bohužel na hrázi se nedá jet po celou dobu.
Zastavili jsme se v Himmel & Erde, v kavárně, které je v zadní části kostela v Kientzu. Přední část se normálně používá na bohoslužby, zadní část, kde je kavárna, ale zůstala bez střechy zničené za války. To nám dodalo energii a pak se nám šlapalo dost dobře.
Za Groß Neuendorfem jsme se přívozem přepravili přes Odru do Polska do Gozdowic. O kousek dál měl být podle mapy ve Starem Kostrzyneku kemp. Nebyl a místní nevěděli o žádném jiném ubytování, jedině docela daleko. Tak jsme pokračovali do Cedynii, kde byl sice hotel, jenže za noc chtěli 45 Euro a stejně neměli místo. V zoufalství, protože bylo už dost pozdě, jsme na internetu našli agroturystyku ve Czachówě, ještě o takových 10 km dále. Zvolená cestě se neukázala být nejlepší: zpočátku asfaltová silnice se změnila na polní cestu a když jsme se dostali do Czachówa, byli jsme na druhé straně vesnice.
Těch neplánovaných 135 kilometrů jsme ujeli za 12 hodin a 40 minut (včetně přestávek).
Ubytování: Agroturystyka Pod Kasztanem, Czachów, dvojlůžkový pokoj za 100 zł, koupelna chodbě jen pro nás, rychlovarná konvice, sporák k dispozici, kola zamčená v kůlně

7. Czachów - Gryfino (70 km)
Vyrazili jsme směrem do vnitrozemí na Chojnu a pak dál na Banie, což se neukázalo jako moc dobrá variant proti cestě podél Odry, protože krajina byla docela zvlněná (a s výkonem z předchozího dne to nebylo nic moc).
V Swobnici jsme narazili vedle silnice na cyklostezku vedoucí naším směrem, vydali jsme se po ní. Zajeli jsme k jezeru Dlugie, kde byla pláž s molem (evidentně pamatovala lepší časy), kde jsme se najedli. Po jídle jsme pokračovali po cyklostezce, která se odchýlila od silnice a najednou končila uprostřed lesa na rozbité polní cestě (zpátky doma jsem zjistil, že vedla po trase zrušené železnice), do nejblížší vesnice to byly asi 3 km. Nakonec jsme se dokodrcali do Dołgie a pak pokračovali po silnicích do Gryfina.
V Gryfinu jsme po chvíli váhání nasedli na vlak do Świnoujście (s přestupem ve Štětíně). Ve vlaku nás překvapilo, že Poláci si nechali vaky na kolech. Jenom my jsme si sundali, aby se dalo projít na záchod.
Ve Świnoujście všichni rychle vypadli z vlaku, jak jsme o chvíli později zjistili, aby stihli trajekt na druhou strany Świny, kde je vlastní centrum. Jeli jsme asi o 15 minut později, trajekt je zadarmo. Jeli jsme rovnou do kempu.
Kemp byl dost přeplněný a hlavně tam byla spousta komárů, skoro vůbec se nedalo být venku. Takže jsme rychle postavili stan, najedli se a jeli se podívat na pláž. A pak rychle spát.
Ubytování: Camping nr 44 "Relax", za 52 zł, sprcha v ceně

8. Świnoujście - Dziwnów (59 km)
Druhý den ráno jsme bez snídaně rychle vypadli, dojeli na nádraží, koupili si lístky na cestu domů a dojeli na pláž u ústí Świny. Je tam i maják a nějaké pevnosti, ale vcelku to nestálo za to, protože obojí bylo ještě zavřeno.
Pláž byla skoro úplně bez lidí. Najedli jsme se tam a pak jsme po ní kousek jeli - na úzkém pruhu mezi vlnami a pískem. Postupně se to zhoršovalo, ale ujeli jsme tak asi 1,5 km. Pak jsme museli překonat pár stovek metrů sypkého písku, abychom se dostali na cestu vedoucí podél moře. Vedla po ní R10 (Eurovelo 10). Zpevněná lesní cesta, občas kapsy písku, kde se kola bořila. Více méně jsme ji sledovali, ale její značení bylo dosti chaotické, bez mapy v mobilu se člověk snadno ztratil.
Po projetí Międzyzdroje jsme pokračovali lesem, pak jsme chvíli jeli po silnici č. 102, což je hlavní spojnice mezi letovisky na pobřeží, kde je provoz dost hustý. Od Międzywodzie naštěstí vedla smíšená stezka pro pěší a kola vedla silnice, i když ve městě to bylo kličkování mezi chodci.
Před příjezdem do Dziwnówa jsme ještě zažili zdvižený padací most před Dziwnu. Našli jsme si tam ubytování v Pokoje Gościnne Przy Morzu, kde byly hlavně a pokoje a karavany, stany tam byly jenom dva.
Ubytování: Pokoje Gościnne Przy Morzu, za 50 zł, sprcha v ceně

9. Dziwnów - Kołobrzeg (70 km)
Cesta vedla podél pobřeží různým térénem: po silnici, po cyklostezce podél silnice i lesem. V Trzęsaczu jsou trosky kostela, které napůl spolklo moře (teď už se pobřeží zabezpečuje). Z Rewalu se jelo kousek po nové cyklostezce podél železnice, pak přes les po lesní cestě. Byly tam borůvky a začalo docela pršet.
V Kołobrzegu jsme šli spát do kempu, kde bylo vidět, že noc předtím tam hodně pršelo: louže a vyhrabené odtokové kanálky. Po postavení stanu jsme se šli projít po pláži a došli až do kavárny molu, z kempu do centra bylo docela daleko.
Ubytování: kemp Baltic 78, 50 zł, sprcha v ceně

10. Kołobrzeg - Mielno (34 km)
Ráno jasno, zdálo se, že bude hezky. Dokonce jsme se i vykoupali (jedinkrát za celou cestu). Pak se ale obloha začala zatahovat, občas s mírným deštěm.
Cesta víceméně podél pobřeží po silnicích a cestách. Na cestách se to měnilo na kličkování mezi loužemi. Do Mielna jsme dorazili relativně brzo, našli jsme si kemp a pa se šli projít.
Nerozjasnilo se, večer pak začalo pršet, takže jsme šli spát asi v 8 hodin.
Ubytování: kemp Brawo, 53 zł, sprcha v ceně, rychlovarná konvice a plotýnka k dispozici

11. Mielno - Koszalin (19 km)
V noci a ráno pršelo. Balili jsme za deště, takže jsme jeli rovnou do Koszalinu, odkud nám jel vlak. Nejprve na nádraží, kde jsme si vyměnili jízdenku hned na druhý den (pátek místo soboty). Pak jsme hledali ubytování, což se nám povedlo.
Odpoledne jsme se jen tak nalehko projížděli po Koszalinu. Po obchodech a v kavárně a v restauraci na náměstí. Večer zase začalo pršet.
Ubytování: hotel Sport, 240 zł, sprcha na pokoji, rychlovarná konvice k dispozici

12. cesta zpátky (19 km)
Vlakem v 6:30 z Kozsalinu do Wroclawy (pokračoval až do Przemyślu na hranicích z Ukrajinou). Ukazovala se tam rychlost. Nejvyšší byla 120 km/h, dost dlouho jenom kolem 60 km/h.
Z Wroclawy vlakem do Międzylesie s přestupem do autobusu v Strzelině, protože byla výluka až do Kamieniece Ząbkowickeho. Oficiálně autobus kola nebral, ale na místě nikdo nic neřešil. Prostě nám ukázali, kam je máme dát. Do Strzelina s námi jel polský kolega kolař, které měl několik knížek plných razítek z různých míst, kam dojel na kole.
Z Międzylesie jsme dojížděli na kolech. Opět za mírného deště.