Vídeňské Alpy poprvé - Hurá na Schneeberg

Nedávno se tu objevil článek redakce „Alpy začínají hodinu za Vídní", a protože jsem letos v této oblasti měla možnost strávit několik dní, dovolím si přidat pár svých osobních zážitků a zkušeností.

První, co upoutalo naši pozornost, byl Schneeberg. Ačkoli je to dvoutisícovka, blízkost majestátné Vídně ji zcela skrývá před pozorností turistů. Něco takového jsem tady fakt nečekala. No ale, když už jsme tady, tak ji zkusíme zdolat!!!

Prvním zklamáním bylo, že na Schneeberg nelze vyjet na kole, takže jsme se museli rozhodnout pro některou z těchto variant:

• pěšky z Puchbergu podél tratě zubačky - 10 km, 1.218 v.m., cca 3 hodiny chůze,
• elektrickým motoráčkem „Salamander" (tam a zpět), kterým jízda trvá 52 minut,
• nostalgickým parním vláčkem, kterým jízda trvá 80 minut,
• okruh: busem z Puchbergu + lanovkou „Salamander"+ pěšky na vrchol + dolů vláčkem „Salamander" (lze i opačným směrem), v ceně je kompletní jízdné a kupón na nápoj na Fischerhütte. Odhad je 3 - 4,5 hodiny a tato varianta je doporučena pouze pro turisty s dobrou kondicí, protože mezi lanovkou a Fischerhütte jde o vysokohorský terén,
• kombinace pěšky + vláček „Salamander".

Jo, nebylo to jednoduché vybírání. Nakonec jsme ráno po snídani vyrazili do Puchbergu k vlaku, abychom stihli odjezd „Salamandera" v 9:00.

První, co nás překvapilo, bylo, že jsme při zakoupení zpáteční jízdenky museli hned oznámit, v kolik hodin hodláme jet zpět. Hmmm, jak to teď máme proboha vědět?!? Ale mělo to svou logiku, protože na vrcholu vláček vezme maximálně tolik lidí, kolik je počet míst k sezení a evidentně provozovatel nemá zájem, aby se mu tam kupili túristé :o))). A tak jsme se okamžitě museli rozhodnout, že zpět pojedeme ve 14:30.

Přiznám se, že z cesty vláčkem jsem měla mírné obavy. Zejména z posledního úseku, tj. od předposlední stanice, protože tady se už mělo vyjet nad pásmo lesů, a tak hrozilo, že nic nebude bránit výhledům do údolí. Ach jo, to si zase moje závratě užijí.

První čtyři zastávky byly opravdu v pohodě. Jelo se lesem a „Salamander" pozvolna zdolával jeden výškový metr za druhým. Jednotlivé zastávky jsme projížděli, protože takhle ráno ještě nikdo nikde přistupovat ani vystupovat nechtěl. Zastavilo se až na předposlední stanici Baumgartner (1.400 m n.m.) a lidi se okamžitě vyrojili z vláčku ven. Své místo opustil i strojvedoucí. Co se to děje?!? No, co by se asi tak dělo... Žvanec... A to teda ne ledajaký žvanec. Tohle Rakušáci fakt umí :o))).

Před posledním nejvýživnějším úsekem (cca 300 v.m.) tady byla asi 10 minutová přestávka. Prodávaly se tu čerstvě upečené, ještě teplé domácí buchty s povidly nebo s meruňkovou marmeládou. Jo, cukry jsou na nervy to nejlepší :o))). Zakoupila jsem od každého druhu jednu buchtu a musím říct, že byly fakt výborný. Nadýchané, teplé buchty se na jazyku přímo rozplývaly. A sladké byly tak akorát. Není divu, že „Buchteln" ze Schneebergu je široko daleko známou místní specialitou.

Nakonec nebyl extrémně dramatický ani ten poslední úsek, který byl navíc zpestřen třemi tunely. Teď jsme byli dvojnásob rádi, že jsme zavrhli nostalgickou parní mašinku. A než se člověk rozkoukal, byli jsme u horní stanice, která je ve výšce 1.800 m n.m.  A co tady? Nikoho asi nepřekvapí, že i tady bylo co dělat a i tady bylo z hlediska turistů vše perfektně připravené:

• hned u stanice byla horská bouda s restaurací, ale její návštěvu jsme zatím zavrhli, protože jsme měli bříška plná buchet,
• pro děti tu bylo k dispozici bezvadné hřiště plné prolézaček,
• prohlédli jsme si tzv. „Rückblick" - informační panely o historii Schneebergu, kde jsme zjistili, že první zmínka o výstupu na vrchol je z roku 1260!!!,
• prohlédli jsme si „Kaleidoskop" - expozici o Schneebergu v bývalé budově horní stanice,
• pro rodiny s dětmi a lufťáky je tady připravena tzv. „Paradies der Blicke" - to v Turist Info vyfasujete kecátor se sluchátky a můžete si asi hodinovou trasu projít s tímhle elektronickým průvodcem. Cesta je plná vyhlídek a, samozřejmě, nechybí hospoda :o))),
• a náročnější turisté mohou dojít až na vrchol Klosterwappen (2.076 m n.m.) a k horní chatě Fischerhütte (2.049 m n.m.).

Zkrátka vybere si tu každý, a že není potřeba žádné specielní vybavení, o tom svědčilo oblečení a hlavně obutí mnohých návštěvníků. Běžně sem jezdí v „kroksech" a totálně nás odrovnala jedna slečna, která si to téměř ve dvou tisících cupitala ve vietnamkách s korálky a velkou střapatou květinou - ty jsou prý letos IN :o))).

My jsme se rozhodli vystoupat k chatě Fischerhütte, samotný vrchol nás nijak nelákal. A byla to velmi příjemná procházka. Cesta přes náhorní planinu byla naprosto pohodová a postupně se nám odkrývaly výhledy do údolí a na okolní vrcholky hor. Na hütte jsme dali vrcholový Radler, hovězí polévku s knedlíčkem (podle místních zvyklostí byl pouze jeden, o velikosti pořádného knedlíku) a naprosto fantastický mrkvový koláč. Ten teda byl...

Zpátky jsme byli před druhou, takže jsme měli ještě čas prohlédnout si upomínkové předměty v Turist Info, přesvědčit se, že vlastně nic nechceme, a dát si jedno předodjezdové kafe, kde jsme opět zjistili, že vlastně znát cizí řeči v okolí do 150 km od našich hranic vůbec nepotřebujeme. Po mé německo-anglické objednávce „Zweimal kaffe with milk, bitte" se slečna nejprve zarazila a pak nás slovensky požádala, zda bychom raději nemohli mluvit česky :o))).

Cestou do Puchbergu jsme chtěli vystoupit na předposlední stanici Hengsttal a navštívit vyhlášenou Galerii Voka, která se věnuje modernímu umění. Nahoře v Kaleidoskopu jsme měli možnost shlédnout nějaké ukázky a velmi nás zaujal směr spontánní realismus, který Voka ve svém díle prezentuje. Bohužel, zrovna dnes byla galerie od 15:00 uzavřena. Tak snad někdy příště...

Osobně musím říct, že ač bez kola, byl tento výlet velmi příjemný. Počasí vyšlo na jedničku - zatímco dole se teploty šplhaly nad 30° C, nahoře bylo příjemných 25 - 26°. Schneeberg je opravdu místo, kam se může podívat každý, a to bez zvláštní přípravy. A co oceňuji nejvíc, že si každý může vybrat i trasu podle svých fyzických schopností a možností.

No a co s načatým večerem?!? Byli jsme v kraji termálů a svaly jsme měli přece jenom namožené, tak co bychom tak asi mohli udělat, než navštívit nějaký ten termálek. My jsme si vybrali termální lázně Linsberg Asia u Bad Erlachu. A vybrali jsme fakt dobře. Vstupné na 3 hodiny stálo 16 eur a k dispozici jsme měli celý areál. Klasický bazénový komplex nabízel teplé vnitřní a venkovní bazény a vířivky a studený sportovní bazén. Prostě standard... Ovšem saunové centrum, to byla fantazie. K dispozici byly různé druhy sauniček - my si vybrali solnou. Byl tu studený bazén a teplý slaný bazén s vířivkami. A co bylo naprosto skvělé, to byly malé vířivky jen pro dvě osoby. V té jsem vydržela bez problémů více jak půl hodiny a měla jsem dost co dělat, abych v ní neusnula :o))).
Po koupeli vyhládne, takže jsme tu dali i večeři a rozhodně jsme neprohloupili - restaurace nabízela naprosto bezkonkurenční asijskou kuchyni.

Večer se mi krásně usínalo. Tohle byl opravdu výživný den a jeden zážitek byl lepší než druhý. A zítra, zítra už vytáhneme kola, aby také měly možnost zdejší okolí poznat :o))).