Na skok v Rychlebských horách

Lepší něco než nic, a tak přišlo rychlé rozhodnutí strávit v červenci 3 dny v Rychlebských horách.
Z parkoviště v Lipové - lázních jsem odlovila kešku pod Sněhulákem a nakoukla na začátek Lipovských stezek. Lákaly, ale přívlastek „krosové" je příbuzný se slovem krosit jen gramaticky, navíc moje kolo se vydalo na cestu před celkovou rekonstrukcí. Krosit na horských kolech jely jen děti, my 2 a pes se vydali po frekventované silnici směr Jeseník a na začátku Jeseníku do kopce do Lázní Jeseník na okružní kolonádu s odbočkou na Přední vršek. Navečer jsme strávili v Jeseníku a noc u lomu před Černou Vodou.
Druhý den děti projely téměř všechny Rychlebské stezky v okolí Černé Vody. Já měla vymyšlený okruh přes Velkou Kraš a Vidnavu s pěší odbočkou na Smolný vrch s Venušinými miskami. Na náměstí ve Vidnavě jsme se náhodou všichni setkali a společně poobědvali. Já jsem pak jela na Vidnavský okruh, manžela se psem jsem poslala zatím k lomu Kaolínka. I mně pak přišlo osvěžení vhod, stejně tak zmrzlina v Černé Vodě po návratu k autu.
O dalším místu nocování se vedly zbytečné spory, syn by nejraději zalezl sto sáhů pod zem, aby neporušil nějaké přikázání. Dětmi zvolené místo bylo k mé radosti již obsazené, zvítězil nápad s altánem Na Špici nad Černou Vodou s výhledem na Černou horu, Studniční vrch (názvy připomínající jiné hory) a další vrcholy a ještě dominantní Boží horu u Žulové. Noční déšť nám pod střechou nevadil a blesky a hromy zůstaly naštěstí nad okolními kopci. Kolem čtvrté se začal zabarvovat východ. Než se ostatní ráno sbalili, zakroužila jsem si znovu na nejbližším trailu. Nemusím mít kopce, i na rovinách se to mezi stromy pěkně houpalo.
Kolem pramene Josefa II. jsme se přesunuli na parkoviště k viaduktu Slezského Semmeringu v Horní Lipové. Byla sobota a dál nahoru proudily davy lidí. Úsek k Lesnímu baru mi připomněl cestu z Harrachova k Mumlavskému vodopádu, jen to byl pořádný stoupák. Od Lesního baru přes rozcestí Luční vrch a kolem útulny Mates a od ní po žluté na rozcestí Smrk - hraničník s boudou U Mrazíka jsme měli cestu jen s trochou nadsázky sami pro sebe. Dál jsme pokračovali borůvčím k trianglu, hledat v porostu asi 70 m vzdálený nejvyšší vrchol Rychlebských hor jsme nakonec vzdali. Na rozdíl od něj vedlejší vrchol Smrku Brousek jako vrchol vypadal. Po hranici k němu vede pěkná cesta. Myslivecký posed, který jsme objevili na Smrku, myslím nebyl ten, o němž jsem četla, že stojí téměř přesně na vrcholu a je z něj kruhový výhled. Možná už tam ani nestojí a toto je jeho náhradník. Z něj sice taky nějaké výhledy byly, ale vítr s ním se mnou cloumal, tak se mi nechtělo dlouho zkoumat vrcholy v dálce. Cesta zpět dolů byla rychlá, přitom jsme ani nemuseli čekat na psa.
Kilometrově mi ty 3 dny vyšly jen na 79, 4. V jednotlivých dnech 22, 92 - 31, 31 - 25, 17.
S téměř již tradiční pauzou Na Výšině u tvrze Hůrka jsme se asi po 4 hodinách vrátili 3. den večer domů.
Výběžek s Rychlebskými horami, Hrubým Jeseníkem a Zlatohorskou vrchovinou bych ráda ještě někdy navštívila. Toto jsem si však říkala již o hodně místech ...

http://jana-l.rajce.idnes.cz/Rychlebske_hory/