Cesta za mámou

se západem slunce na začátku Hradeckých lesů

Foto: Autor

Dopravu dcery na kolej jsem se rozhodla spojit s asi poslední letošní cestou natěžko. Vzala jsem mapu Podorlicko, protože bych se někdy chtěla projet Peklem za světla a ne jen Metuji slyšet. Navečer jsme se západem slunce opouštěli Hradec Králové a vyzkoušeli novou asfaltovou cyklostezku městskými lesy. Ubytování se mi podařilo vymyslet luxusní - u rybníka Výskyt. Pěkný večer, hezké ráno, žádné starosti. Bylo jen nutné rozhodnutí, jestli ze 181 odbočíme na konci lesů na sever - přes Běleč nad Orlicí, Třebechovice pod Orebem, Opočno, Dobrušku, Rokole ..., nebo jestli to bude cesta podle původního plánu, cesta za mámou.

Ráno jsme se vydali po žluté Pohádkové cestě na 181 a ta nás vedla dál a dál až do Horního Jelení. Z náměstí jsme pokračovali po zelené kolem rybníka Pětinoha do Chocně. Psovi se dlouhá cesta lesem líbila. V Chocni od parku jsme pokračovali po silnici 317, zároveň to byla cyklo 182. Do Litomyšle se nejelo moc dobře, mezi poli foukal protivichr jako v polích mezi Mescherinem a Penkunem. Na okraji Litomyšle jsme měli s 55km dobrý čas, 14:00. Ve městě jsme pobyli asi hodinu a do cíle to už nebylo daleko. Navíc jsme se rozhodli pro hlavní silnici 360 směr Polička. Jenomže tam byl ještě větší protivichr a my se místo rychlosti nad 20 plížili za slunečného počasí rychlostí pod 10. Kousek před plánovanou odbočkou byl zákaz vjezdu kvůli nějakým silničním úpravám a my s jeho respektováním ztratili hodně času a nakonec i trochu cestu. Tak jsme u mámy dlouho nezůstali, abychom stihli ještě zkontrolovat, jestli už byly realizovány plány na výstavbu železniční tratě mezi Litomyšlí a Poličkou. Nebyly, trať je stále nejkratší železnicí, měří jen 4 metry. Dojet za světla k místu dalšího nocování jsme už ale nestihli. Cesta 4107 za Sebranicemi a Lezníkem vedla sice rovně, ale jelo se po ní potmě blbě. 82, 9km jsem měla na tachometru u altánu ve Vysokém lese.

V pátek jsme odjížděli před 8. hodinou kolem kapličky ve Vysokém Lese a Killerovy kaple po červené 4102, děsnou cestou mezi poli to nejelo moc rychle. Jak tudy může vést cyklotrasa, když ani není na co umístit značku a když je pořádné mokro a cesta rozježděná od traktorů. Ale z Chmelíku po 4023 po proudu Loučné to bylo pěkné po silnici, jen v Čisté silnice změnila číslo na 4028 a přes Benátky jsme po ní přijeli do Litomyšle. Nechtěla jsem jet stejnou cestou zpět, rozhodla jsem se pokračovat po 182 směr Moravská Třebová. Ze Strakova jsme dojeli po krátké spojnici na 4219 do Pazuchy a odtud vpravo mírným stoupáním dál. Z křižovatky vlevo po 4047 to bylo kousek k rozcestí pod Kozlovským kopcem a pak ještě menší kousek na kopec s rozhlednou a chatou Maxe Švabinského. Po 4050, silnici, alejí a Serpentýnami se sjíždělo výborně do České Třebové. 4061 nás vedla přes náměstí a dál po proudu Třebovky přes Dlouhou Třebovou do Ústí nad Orlicí a pak podél Tiché Orlice vlastně až do Chocně. Šikmé kolejiště v Ústí jsem tentokrát chtěla přejet bez pádu, ale cesta přes něj nevedla, kvůli nějakému budování to tam bylo všelijaké a cestu dál jsme našli někde jinde. Nepospíchali jsme, na Rastplatzu na břehu řeky v Klopotech jsme popili růžové Fantasy víno a potom pokračovali po stále pěkné asfaltové cyklostezce většinou mezi Orlicí a železniční tratí do Brandýsa nad Orlicí a Chocně. Po uzavření našeho okruhu v Chocni na místě, kde jsme odbočovali vpravo do parku směr Litomyšl, se už pes těšil na proběhnutí lesa za Chocní. Tentokrát jsme jeli najisto. Ne jako v září 2012, kdy jsme altán u rybníka na Prochodském potoce nenašli. Den jsem končila se 78km. Noc přímo u vody mezi duby a kaštany byla krásně teplá, asi letos taková poslední.

Ráno jsme po lesní cestě pokračovali a za chvíli jsme byli opět v Horním Jelení na 181. Tamní náměstí je pojmenováno po Komenském a všimli jsme si názvů ulic, jako by to bylo město českých básníků. My jeli ulicí Hálkovou. Cesta rychle ubíhala přes Veliny s pěkným kostelem a zvonicí a altánem a seřazenými holuby na jedné střeše, okrajem Holic, přes Poběžovice, okrajem Vysokého Chvojna, lesy s křemenáči před Bělečkem a do Bělečka. Na okraji Hradeckých lesů jsem se vzdala pěkné jízdy po Hradečnici, protože jsem byla zvědavá na Bělečský mlýn. Pivovar v Bělči nebylo to, co jsme hledali. Mlýnský rybník jsme objevili cestou zpět, ale místo mlýna s mlýnským kolem stojí u hráze jen obyčejný barák se slepicemi. Z rozcestí Kapounka pes mohl už zase běžet na volno po červené 4258 k rybníku Výskyt, k místu, kde se nám moc líbilo a kde jsme měli místo vysněného oběda ve mlýně vepřovou konzervu a dopili víno. Od rozcestí U Dvou šraňků jsme si ještě užili kousek Hradečnice. Domů se nám nechtělo. Na 43, 8km jsme naložili kola na auto, popřáli naší holce další úspěšný rok studia a vydali se domů. Večer jsme ještě stihli zajet na koncert Sevenu a od té doby je nějak deštivo.

Cesta, i když krátká, byla pěkná, počasí ještě lepší (kromě toho protivichru teda), přibylo mi 215km. Možná bych už měla šetřit nohy na lyžování. Ale loučení s čímkoli je vždycky tak těžké.

Fotogalerie

22.09.2014 vložil/a: Quatsch
karma článku: 5.06

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (10 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |