Na konci prázdnin a začátku září si hodně lidí všimlo na rakouských a italských silnicích Škody 120, to jsme byli zase my - my 4 a pes a 4 kola.
Auto ujelo bez problémů 2056 km. Kdyby mi syn neoblepil nový ráfek svou izolepou, skončilo by moje cyklocestování u Brixenu a neujela bych 620 km. Tady je přehled mých cyklocest během 14 dnů (většinou mě na nich někdo doprovázel):
1. INNRADWEG: Mezi městy Wörgl a Bruck am Ziller jsem jela s dětmi 23,9 km. Vyjeli jsme po asfaltové cyklostezce, která však nevedla podél řeky, tak jsme se za Kundlem otočili zpět, abychom projeli zvolený úsek po břehu Innu, po neznačené cestě.
2. V dešti jsem s manželem odjížděla z Brennerského průsmyku, který ve výšce 1374m n. m. odděluje na rakousko-italské hranici Stubaiské a Zillertalské Alpy. Byla to 49km dlouhá cesta mezi Brennerem a Fortezzou po EISACKTAL-RADWEG částečně po zrušené železnici podél řeky Eisack (Isarco), do Vipitena údolím Wipptal, z Vipitena údolím Eisacktal.
3. Za slunečného, horkého počasí jsme všichni podnikli perfekto-cestu natěžko od mýtnice nad Brixenem k Lago di Garda a zpět, 366 km. Do Bolzana jsme pokračovali přes Brixen po EISACKTAL-RADWEG. Po projetí Bolzanem-Süd jsme se dostali k soutoku řek Eisack a Adige (Etsch) a dál jeli po ETSCH-RADWEG. Řeka Adige nás vedla přes Trento do Rovereta. Z Bolzana do Rovereta jsme si tedy užívali dálkovou cyklotrasu po starověké římské silnici - VIU CLAUDII AUGUSTU. Z Rovereta jsme vyjeli na passo S. Giovanni ve výšce 287 m n. m. a následoval prudký, 4,2 km dlouhý sjezd do Torbole k největšímu italskému jezeru Lago di Garda. Nějaký čas jsme strávili na jeho pobřeží. Objet celé jezero (což by bylo pro nás s naloženými koly asi nejsnadnější) se mnou chtěl jen syn. Nejdál jsme byli v Malcesine, tam někde jsme taky nocovali přímo na pláži. A pak jsme se vraceli stejnou cestou s jinými pohledy zpět k autu. Čekalo na nás na Unbewachter Parkplatz.
4. Zavzpomínala jsem na Drauradweg a od Drávy jsem jela se synem 38, 6km z Kartitscher Sattel (1526 m n. m.) u rakouského Sillianu po KARNISCHE DOLOMITENSTRASSE ke Kötschachu. Byla to docela pěkná cesta s výhledy na Karnische Alpen (i trochu sněhu jsme viděli) a do údolí Lesachtal s říčkou Gail.
5. cyklovýlet se neuskutečnil, protože na Plöckenpassu (1360 m n. m.) nás Itálie přivítala lijákem.
6. 80 km jsem najezdila v Bibione po pobřeží, ve městě, k ústí Tagliamenta, k majáku ...
7. CICLOVIA ALPE ADRIA - nádherná cyklostezka, která spojuje Salzburg a Grado. Alpami po zrušené železniční trati s tunely a viadukty, údolím řeky Fella jsem po ní jela z Resiuty za Udine do obce Pietra Tagliata s dětmi, dál s manželem přes Pontebbu, Ugovizzu a Tarvísio až na italsko-rakouskou hranici, celkem 57,7km.
8. Poslední úsek na kole byl už jen takový symbolický - 4km sjezdem z Pyhrnpassu nad Liezenem jsem se sama loučila s pěknou cestou.
Ze 400 fotografií malý výběr ...