Labskou cestu zná moje kolo mezi Poděbrady a Bad Schandau. K pramenu Labe v nadmořské výšce asi 1387 m jsem ho nikdy nevzala, cestu k ústí do Severního moře v Cuxhavenu jsem již plánovala, ale její uskutečnění je v nedohlednu.
Počasí posledních dnů mě lákalo na hory, ale na kochání se západem a východem slunce by to chtělo někde na vrcholcích přenocovat. Nakonec na poslední sobotu v září jsem si vymyslela výlet do Krkonoš. Vypadalo to, že pojedu sama (říká se, že na hory by se člověk neměl vydávat sám, ale ... člověk by vůbec nikde neměl zůstávat sám, realita je někdy úplně jiná), večer se k mému nápadu připojila moje holka. Tak jsme jely dvě.
Byla to cesta k pramenu a ústí Labe současně. Na kole celkem 87,2 km – k vlaku a pak od žst Kořenov přes Harrachov, podél Mumlavy, k Vosecké boudě, na Labskou louku, k pramenu Labe (tady jsem měla na tachometru 26,1 km – to vůbec není daleko! jen trochu do kopce) a ke Čtyřem pánům, od Vrbatovy boudy Horními Mísečkami podél Jizerky a Jizery dolů nebo po rovině a pak ještě do kopců domů.
Pěkné počasí, ranní a pozdně odpolední zima se dala vydržet. Hezký jednodenní výlet v sobě spojoval více věcí, které mám ráda.