Poutník a Elphi

Já vím, že název zní trochu jako pohádka, ale vlastně to byl takový pohádkový víkend. Vždycky jsem chtěl do Hamburku, který kluk by nechtěl, jako malý jsem si prozpěvoval písničku W+V Strýček Jack a při plánování cesty podél Labe jsem si říkal, že konečně k tomu dojde. Pak to s Labskou bylo jinak a mě došlo, že kombinace kola natěžko a prohlídky města není úplně ono.

Do toho se mi donesla smutná historka o mém prastrýci, který byl v Hamburku totálně nasazený a celý život měl přání se tam znovu podívat. Jenže když dorazily peníze z odškodného, rodina je prožrala a jeho nikam nevzali. Tak alespoň symbolicky za něj se tam mrknout. Téměř posledním kamínkem v mozaice byla drážďanská výstava romantických malířů Fridricha a Dahla. Tam totiž nebyl vystaven obraz Poutník nad mořem mlh, ikonický obraz Saského Švýcarska, ale zjistil jsem, že ho vlastní hamburská Kunsthalle. Tím posledním kamínkem byly obrázky nové budovy hamburské Labské filharmonie, zvané Elphi. Prostě do toho Hamburku musím jet nějak nalehko. A tak mě napadlo oslovit svoji kamarádku I, o které vím, že jednou byla v Hamburku kvůli nějakému sportovnímu utkání. Poslouchej, I, až pojedeš zase někdy do Hamburku, vezmi mě s sebou. Víš co, zněla odpověď, já tě tam vezmu a můžeš vzít i svoje holky.
A tak výlet za Poutníkem a Elphi mohl začít.

S I jsme se měli sejít v sobotu v Pirně a s nepatrným zpožděním se tak i stalo a tak jsme po nekonečných dálnicích vyrazili do toho tolikrát v myšlenkách prošlého města.

Dorazili jsme v pozdním odpoledni, ubytovali se v městské ubytovně. Nebylo to nic extra, nikomu bych to nedoporučil, ale šli jsme do toho s tím, že jde jen o jednu krátkou noc.
Ještě nakoupit na nedělní snídani či svačinu a vzhůru do města. Už z domova jsem koupil dvoudenní skupinovou HamburgerCard, od normální jízdenky má tu výhodu, že občas jsou na ní slevy na vstupném. Při čekání na autobus padaly kroupy, ale naštěstí to byla ta opravdu poslední přeháňka, pak se počasí jen zlepšovalo. Po přestupu jsme dojeli metrem na Baumwall, odtud je to k Elphi jen kousek. Nejprve jsme minuli dům dobře známý všem diváků seriálu Policie Hamburk a pak už jsme stáli před Elphi. Trochu nečekané zjištění bylo, že vstup na ochoz, kam jsme mířili, je sice zdarma, ale s frontou, lidi tam pouštějí ve skupinách. Naštěstí to netrvalo dlouho a poněkud klaustrofobickými jezdícími schody jsme stoupali do útrob budovy. Lidí na ochozu bylo fakt hodně, ale zase ne tolik, aby se člověk nedostal k zábradlí a mohl se kochat tu pohledem na historický Hamburk, tu pohledem na řeku a přístav. Courání po ochozu nám zabralo skoro hodinu a protože se udělal opravdu příjemný slunný večer, mohli jsme si dát na nábřeží pořádnou porci zmrzliny. A pak se jen tak, nazdařbůh procházet Hafencity a Speicherstadtem a obdivovat, jak se jim ta revitalizace povedla. A samozřejmě ze všech stran obdivovat a fotit Elphi, která v zapadajícím slunci zářila jak koruna nad městem.

Ze Speicherstadtu jsme přešli do starého Hamburku, ale ta část byla mrtvé město, samé kanceláře, lidí pomálu. Takže kam večer v Hamburku? Přeci na St. Pauli! Po pár metrech, tam, kde se Reeperbahn ještě tváří jako tuctová ulice, jsme narazili na skvělou restauraci Tex's Bar-b-q, ceny mírné, obsluha vzorná a velmi pohledná. A po večeři jsme tu proslavenou ulici prošli. Pro mé holky to byl trochu šok, neprozradil jsem jim, kam míříme, ale nejít jako turista v Hamburku na Reeperbahn je stejné jako v Praze nejít přes Karlův most. Na druhou stranu procházka v davu okolo venkovních zahrádek plných rozeřvaných opilců, po zemi se válejících žebráků není něco, co bych nějak moc vyhledával, takže jsme rádi na konci zapadli do S-bahnu a jeli na kutě.

Neděle se probudila do slunného dne. Nasnídali jsme se, sbalili a vyrazili do města. Chtěli jsme se mrknout na věž sv. Michala, ale zrovna tam probíhala velkolepá mše s konfirmací. Tak jsme se alespoň potěšili pohledem na plný kostel lutheránů nejrůznějšího věku a vyslechli pár kancionálových písní v podání dechového orchestru.
Pak jsme procházkou přes centrum města došli do Kunsthalle. Návštěvu galerie jsme zahájili v místní kavárně a pak se postupně začali prokousávat galerií až k obrazu Poutník nad mořem mlh, kvůli kterému jsme celou tu cestu absolvovali. Bylo to hezké a navíc to nebyl jediný obraz, na kterém byly motivy nám dobře známé, Růžák či Děčínský Sněžník. Lidí v galerii nebylo mnoho, takže jsme se s obrazem mohli i vyfotit.
Ještě chvíli jsme se zdrželi u umění 20. století, to abychom trochu kompenzovali tu porci romantismu a navíc nějak zjišťuji, že se mi ta první polovina minulého století začíná čím dál víc líbit.
Posledním bodem programu byla projížďka lodí. Sice byla velká škoda,že vzhledem k dvoudenním svátkům byl přístav v podstatě prázdný, to aby nemuseli majitelé platit "parkovné", ale i tak je pro nás suchozemce takový přístav zážitkem.
A pak už byla jen dlouhá noční cesta zpět domů.

Fotky: http://petrp.rajce.idnes.cz/Hamburk/