Datum: 7.9.2012
Kdo vezl NaKolík: Marrier
Kdo se taky svezl: jeho žena Jitka
Trasa odkud kam: Hodonín - Veselí nad Moravou
Délka etapy s NaKolíkem: přesně 43,619 km
Počasí: polojasno, kolem 22°C, téměř bezvětří - ideální cyklistický stav
Komentář: S ohledem na to, že jsem byl ještě ten den dopoledne v práci (Zlín), s ohledem na to, že jsem měl NaKolík přebírat úplně jinde (Hodonín), s ohledem na to, že jsem jej měl přebírat už poměrně pozdě (15:00), s ohledem na to, že se přece jen už stmívá o něco dřív (20:00) a s ohledem na to, že nás čekala zhruba 40 km cesta, jsem byl nucen použít pro přiblížení k místu předání vlak. S NaKolíkem jsme už ovšem poté poctivě šlapali vlastními silami. Protože nejezdím rád sám, přibral jsem cestou svoji ženu Jitku.
Setkání jsme měli s crow75 domluveno na 15:05, podle oficiálního příjezdu vlaku, ty už ale bohužel nejsou tak přesné jako za France Josefa, kdy si podle nich můj děda řídil hodinky, takže jsme nabrali cca 15 minutové zpoždění. Crow75 to ale zřejmě nevadilo, protože místem srazu byla Restaurace Kunz s minipivovarem, kde rozhodně netočí Kjušovice, ale mnohem lepší pivo Švihák. Dali jsme jen krátkou seznamovací řeč, protože čas neúprosně plynul, nás čekal ještě kus cesty a slunce se pomalu klonilo k obzoru. Crow75 nám k NaKolíku přidal pytlík větrových bonbónů, aby se nám cestou lépe dýchalo, vyfotili jsme předání, rozloučili se a my jsme vyrazili na cestu. Crow75 ještě zůstal na místě, protože mu pivo asi chutnalo. Tak snad se moc nezdržel... :-)
Rozhodli jsme se, že NaKolík protáhneme přes slovenské sousedy, ostatně nebyl v zahraničí poprvé. Tak jsme projeli Hodonínem dolů ke státní hranici a namířili si to na první slovenské město, Holíč. Holíč je docela krásné město, kde jsem ještě nikdy nebyl. Je tu docela krásný tereziánský zámek, který čeká brzká rekonstrukce a jeho krása tím vynikne úplně.
V Holíči je i celá řada dalších památek, např. větrný mlýn, kapličky, fajánsová manufaktura, ty jsme ale museli vzhledem k nedostatku času vynechat.
Jeli jsme dál, do jednoho z nejkrásnějších měst Slovenska, Skalice. Skalica už v roce 1372 získala od uherského Krále Ludovíta I. Statut svobodného královského města a to, společně dalšími privilegii udělenými Žigmundem Lucemburským, učinilo ze Skalice poměrně významné kulturní, hospodářské a duchovní centrum. Na celkové architektuře města je to znát. Je tu poměrně hodně kulturních památek (viz fota), o které se město navíc dobře stará. Celé město je krásné, upravené, jezdím sem moc rád. Vyhlášenou místní pochoutkou je Skalický trdelník, který tu začali vyrábět už v 18. století františkánští mnichové. Nyní má pochoutka Chráněné zeměpisné označení. Mňam... :-)
Ale museli jsme zase dál. U obce Sudoměřice jsme znovu překročili státní hranici a ocitli se opět v Česku. Sjeli jsme do obce Petrov, která je jakýmsi symbolem zdejšího vinařského regionu, díky svému souboru sklepů, zvaném Petrovské Plže. Plže jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a zahrály si v několika filmech. Je tu stále živo a měl jsem co dělat, abych tu s NaKolíkem nepřenocoval v některém z útulných sklípků.
Ale odolal jsem a dorazili jsme, už skoro za tmy, do Strážnice. Jak už její název napovídá, sloužila tato obec kdysi ke strážení obchodní cesty a byla mohutně opevněná. Z celého opevnění se zachovaly pouze brány - Skalická a Veselská. Ve Strážnice jsme konečně zasedli k občerstvení v Restauraci Pod Věží a zde jsem také poprvé otevřel NaKolík, abych zjistil jeho obsah. Samolepkami jsem si vyzdobil přilbu a NaKolík si konečně prohlédla i naše cyklistická kamarádka Marcela. Velice litovala, že nemohla jet s námi, ale měla jinou práci. Možná s námi převeze NaKolík v neděli na další předávku.
Provezl jsem NaKolík přes pár strážnických míst a zámeckým parkem už téměř za tmy a poté už jsme vyrazili k domovu. Přijeli jsme podle předpokladu po osmé večerní, předali NaKolík k očichání a ke hlídání naší fence Vendulce a ulehli k odpočinku. Ráno vyrážíme s NaKolíkem zase na cesty...
Úplná fotogalerie: http://marrier.rajce.idnes.cz/NaKolik_2012-Marrier_1.etapa/