Veselé velikonoce!

Velikonoce mají tu velikou výhodu, že kromě víkendu, je volno i v pondělí. A je škoda nevyužít tak dlouhého volna, kterého se, bohužel, během roku tak žalostně nedostává.
Co tedy provést s 3-mi volnými dny? No přece vyjet na cyklovandr. :-)

Celý předvelikončí týden je počasí nic moc - prší, zima, fouká. A přece doufám, že se to změní, bude hezky a teplo. Balim věci a chystám kolo. Původní plán byl vyjet na sever směr Olomouc a dál se uvidí.
V sobotu ráno opět fouká dost silný vítr ze severozápadu, a tak na poslední chvíli měním směr a pojedu na západ. Sice to tím směrem dobře znám, ale to nevadí. A na další dny hlásí ustávání větru - to by bylo prima na návrat.

Brzo ráno vyrážím. Pořizuji startovní foto v Poštorné u kostela - asi nejhezčí stavby ve městě. A hurá směr Rakousko. Jedu do Bernhardsthalu, kde se napojuji na cyklo č. 914 a po ní mířím na východ. Za Herrbaumgartnem projíždím pod "Brněnskou" silnicí. Nechce se mi pokračovat po známé cestě a tak zkouším alternativu - podél hlavní po obslužné zemědělské komunikaci frčím směr Mikulov. Najednou ale cesta končí a odbočuje z ní jen polňačka. Tak jedu po ní a zjišťuji, že velkým obloukem dojíždím k silnici, po které jsem původně jet nechtěl. Takže místo 1 km z kopce, jich najedu asi 6 v terénu - tak to se opravdu vyplatí. :-)
V Poysbrunnu jedu kolem zámku a sklepní uličkou do sadů nad vesnicí, odkud je krásný výhled. Takhle se motám mezi vesnice až k Mikulovu, kde zjišťuji, že místo 20km nejkratší cestou mám najeto už 55. :-)

Pokračuji luxusní cyklostezkou na Nový Přerov a Hevlín. Cykloturistická idylka - hladký asfalt, větřík v zádech, skoro žádní cyklisté. Krásně to frčí. :-)

V Hevlíně to vezmu po cykloznačení na Dyjákovice. Asfalt se rychle mění a drkotám se po staré rozbité asfaltové cestě. Na rozcestí uhýbám vlevo, směr hranice, a za chvíli zastavuji u dělostřeleckého srubu MJ-S 15 "Závora". Svačinka, nezbytné foto, odložit přebytečné svršky (oteplilo se) a tentokrát už přes regulérní mosty přes Dyji a Mlýnskou strouhu se napojuji na starou signálku. Když jsem tudy jel poprvé, tak před 15-ti lety, tak místo mostu byly jen traverzy, takže trochu adrenalin přenášet přes ně kolo. :-)

Po drkotavé jízdě se dostávám do Jaroslavic a zase to vezmu asfaltkou mezi poli, směr Hatě. Cesta se vlní, sluníčko pálí.. A už jsem u Freeportu Hatě. Trochu hrůza - opravdu chrám konzumu. Malinko bloudím, než tímhle mumrajem projedu a najdu pokračování cesta směr Šatov. V Šatově přetáhnu kolo přes železniční násep a mezi poli pokračuji. Jsou tu značené cesty Znovín Walking - takže všude mraky lidí s hůlkami - samozřejmě přes celou cestu. Kde by ti chudáci chodili, kdyby nebylo tohle značení? :-)

Okolo staré Hnanické celnice dojíždím těsně za hranicemi na Heligenstein. Okolo plno lidí, ale volných laviček dost -  dávám svačinu. V tom přijíždí skupina asi 20 "bajkerů" - křiku plno, připadá mi, že mají všichni už dost" "nakoupeno" někde ze sklípku nebo hospody - zkrátka naše vizitka. :-(

Po silnicích národního parku Podyjí pokračuji Rakouskem do Niederfladnitz a zkratkou do Riegersburgu .Nádherná silnice se vlní lesy kolem potoka. Když přijíždím k zámku, začíná opět tradičně mrholit - byl jsem tu až asi 4x, z toho jen jednou nepršelo. :-) Zřejmě začarované místo. Chci se napojit na cestu do Šafova, ale cesta je uzavřená. Na kole snad projedu. A místo staré rozbité asfaltky tu budují novou, širokou, skorodálnici, samozřejmě za peníze EU, pro těch pár aut co tu projede, se to opravdu vyplatí (další nová cesta je necelé 2km odtud). :-( V Šafově hledám židovský hřbitov - nakonec nacházím. Trochu zchátralý, ale obrovský - prý 950 náhrobků. Ve vesnici jsou na některých domech namalovaná židovská znamení.
Chtělo by to občerstvení - hospodu. Tady nic nenacházím, tak zkusím další vesnici.

A opravdu ve Stálkách nacházím "hospodu na konci světa", jak se nazývá. Venku lavice a pár domorodců. Než stačím opřít kolo, už je u mě hostinská, co si prý dám.
"Pivo a nevařite náhodou?"
"Zatím ne, až v létě".
"Tak to přijedu až v létě :-)"
Objednávám pivko, které s přáním "Dobrou žízeň", za chviličku dostávám.
"Dal bych si ještě jedno!"
"No proto!" odpoví hostinská. :-)
Začíná foukat.
"Pojďte dovnitř, kolo si můžete dát do chodby do výklenku"
Tak jo, v hospodě je příjemně, kamna hřejí - paráda. Osazenstvo kouká na televizi za Simpsnovi. :-)
"Nedáte si zákusek?" Proč ne, energie je potřeba. Později zjišťuji, že zákusky (nějaký dortík), vnucuje všem v hospodě - se střídavými úspěchy. :-) Ale byl dobrý.
Za chvíli mi na stole se slovy - "začalo tam pršet" - přistává rum. To jen nějaký štamgast v zadní místnosti slaví narozeniny. No totok, bacha, ať to špatně nedopadne. :-)
Naštěstí už neprší, tak platím a se slovy "Zastavím se v létě, až budete vařit" odjíždím.

"Fuj, to je ale kláda"- drkotám zuby ve sjezdu k Dyji. Kde budu dnes spát? Za necelou hodinku bude tma. A tak odbočuji na lesní cestu a doufám, že něco najdu. Vpravo křoví a kopřivy, vlevo stráň. Asi po kilometru dojíždím k pramenu - je tu i lavička a kousek dál rovný travnatý plácek na spaní. Intuice nezklamala. V hospodě jsem zapomněl vzít vodu, už jí moc nemám. Honem umýt, najíst a spát. Nohy trochu bolí - 153km.
Přístřešek nestavím, jen přes sebe házím celtu - co kdyby.

Á problém!
V noci se budím s bolením v krku - to mi ještě scházelo! Uvidíme jak ráno.
Nad ránem kosa, jen +2st., vůbec se nechce ze spacáku. Není mi moc valně.
Celé roky jsem nebyl nemocný a teď tohle! No co, nějak to dopadne!

Uvidíme, jak se to vyvine.

Pobalit, nasnídat, nabrat vodu - je pořád hrozná zima. Trochu se rozehřívám v nejbližším kopci. Přes Vratěnín dojíždím do Drosendorfu. Není to dobré - v krku bolí, možná mám i teplotu. Tak se rozhoduji obrátit to na východ k domovu - proti větru. Uvidím kam dojedu.

A tak celý den den dřu proti větru, motám se po značených cestách okolo hranice, v Retzu bloudím (je tam objížďka a rozkopaná železniční trať), až nakonec po 129 km dojíždím "úplně mrtvý" domů. Než stačím zaparkovat kolo v předsíni, spouští se déšť...