Na kole jezdím už hodně dlouho a k tomuto koníčku jsem dotáhnul i manželku, takže jezdíme několik let spolu. Zpočátku se jí sice moc nechtělo, ale když jsem vymyslel pár výletů jen s mírným převýšením, ale přitom krásnou přírodou, tak byla z trávení času na kole nadšená a tento koníček ji taky chytil. Nikdy jsme nejezdili žádné závody, ale spíše se jen tak v klidu motali na kolech po krajině. Náš syn, který má v tuto chvíli 5 let s námi napřed jezdíval na dětském sedátku a pak asi 2 roky vůbec, protože se mu nechtělo a my jsme jej zase nechtěli nutit.
Ale zasáhla náhoda, když jsme byli na výletě v Koutech nad Desnou a zrovna se tam jel jeden ze závodů kola pro život. A ještě větší náhoda byla ta, že tam potkal jednoho dobrého kamaráda ze školky, který taky závodil, a moc mu to šlo - nakonec dojel třetí. Našemu Míšovi se celá ta atmosféra okolo jízdních kol a závodů tak moc zalíbila, že chtěl jezdit taky. Já jsem byl samozřejmě rád, že ho tohle tak moc nadchlo a rozhodl jsem se, že mu pořídím nějaké solidní dětské horské kolo a že s ním budeme vyrážet alespoň na méně vzdálené závody. Určitě to spousta z vás zná - najednou vidíte ve svém dítěti budoucího šampiona světa a chcete mu dát tu nejlepší techniku proto, aby se jím mohl časem stát. Takže jsme koupili solidnější dětské kolo, ze kterého měl Michal opravdu velkou radost. Musím říct, že jsem docela koukal, že už na tyhle malá dětská kola pro špunty dávají solidní brzdy a celé řazení vypadá opravdu dost kvalitně.
Začali jsme trénovat jen tak okolo domu a na nedaleké trati, kterou používají často lidi na motorkách a čtyřkolkách. Michala právě tohle ježdění opravdu nadchlo, tak jsem ho v tom dál podporoval a dokonce s námi začal jezdit i na víkendové projížďky na kole z čehož byla nadšená zase hlavně manželka. Závody jsme zatím odjeli jedny - ale o tom zase až příště.