Co bychom neudělali pro svoje zdraví

Dříve jsme s manželem oba dva sportovali, ale poslední roky jsme se vozili jen autem a fyzická kondička postupně vymizela. Rozhodli jsme se proto udělat něco pro své zdraví a pro naše kola, která odpočívala v garáži.

Dlouho jsme vybírali trasu a nakonec jsme se rozhodli zůstat u nás na Moravě. Naším cílem byla Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 744 km byla vyhlášena v roce 1969. CHKO leží převážně v celku Hrubého Jeseníku, okrajově zasahuje do oblastí Zlatohorské vrchoviny a Hanušovické vrchoviny. Oblast je významná vodohospodářsky, byla vyhlášena chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. Nacházejí se zde známé lázně jako Karlova Studánka, Jeseník, Lipová Lázně, Velké Losiny. Území je 80 % pokryto lesními porosty, převážně druhotnými smrčinami.

Přišel vytoužený a dlouho očekávaný den D a my jsme se vydali na cestu. Naším prvním cílem byl Praděd, který je nejvyšším vrcholem Moravských hor Jeseníků, jeho 1491 m n. m. mluví za vše. Nepřipouštěli jsme si, že by tato trasa mohla být trochu více náročná a hlavně nad naše síly. :-)

Naše milovené autíčko ovšem zůstalo doma. Náhradou za něj jsme zvolili vlak, který nás dovezl do Koutů nad Desnou, a poté jsme už vyrazili na kolech. První dva kilometry cesty byly báječné, přímo skvělé. Potom ovšem začalo stoupání na Červenohorské sedlo. Kdo tudy nejel autem, nemůže ani zdaleka pochopit, co jsem prožívala já na kole.:-(  Manžel je fyzicky zdatnější než já a pomáhal mi, jak mohl a tím pádem byl dvakrát tak unavený, než kdyby jel sám. Za mostem přes Hučivou Desnou jsme odbočili doleva po zelené turistické značce a mířili jsme na Petrovku. Po prudkém několika kilometrovém stoupání jsme dojeli respektive došli na Petrovku. To už nám došly zásoby jídla a pití a mě i síly. Napojili jsme se na cestu vedoucí z Červenohorského sedla a než jsme dojeli k chatě Švýcárně, museli jsme absolvovat cestu přes kameny, po kterých se opravdu jet nedalo, a kola jsme museli tlačit. Na Švýcárně jsem si trochu odpočinuli a hlavně občerstvili. Konečně jsme viděli Praděd před námi, jak ráda jsem tehdy viděla tu jeho proslulou televizní věž. Jelikož je Praděd dosažitelný na kole, stoupá tím i pro cykloturisty na atraktivitě. Cesta k němu už byla kvalitní, ale trvala nám docela dlouho, vzhledem k tomu, že jsem vyčerpala síly na příštích sto let. :-)

Čistý vzduch a nádherný výhled stál ovšem za to, pokud jste na Pradědu ještě nebyli, rozhodně toto krásné místo navštivte, pokud možno za krásného počasí, to potom odsud můžete vidět Beskydy, Sněžku a dokonce při extrémně dobré viditelnosti i Vysoké Tatry. V přízemí budovy vysílače funguje restaurace. Konečně jsme se pořádně najedli a posilnili se na cestu do turistického centra Malá Morávka, kde jsme měli zarezervovaný pokoj v hotelu Karlov. I když mě značně bolely nohy, 15 km jsme ujeli poměrně rychle, zřejmě hnáni touhou po odpočinku a sprše.

V hotelu Karlov je restaurace, společenské místnosti - které my jsme ovšem nevyužili, jelikož jsme byli rádi, že jsme se doplazili na pokoj. Byla jsem tak unavená, že jsem nevyužila ani WI-Fi internet, které jsme měli přímo na pokoji. Turistické centrum Malá Morávka je vyhledávaným turistickým centrem v létě i v zimě, neboť nabízí skvělé podmínky pro vyjížďky na kolech, pěší turistiku, v zimě pak běžecké a sjezdové lyžování.

Následující den jsme se rozhodli nepokračovat, protože to bylo  opravdu nad naše síly, přesněji nad moje síly. již jsem se nechtěla kochat krásou přírody, ale chtěla jsem jet domů. Zvolili jsme cestu přes Dolní Moravice a Rýmařov. Delší zastávku jsme si udělali v motorestu Skřítek, kde jsme se naobědvali. Cesta ze Skřítku už byla v pohodě, téměř stále z kopce, takže jsme museli pořád brzdit, hlavně že jsem už nemusela šlapat. :-)

Na naši první větší cyklistickou túru nikdy nezapomeneme. Zvolili jsme si však velice náročnou trasu, která je v mnoha místech vhodná spíše pro horská kola. Cykloturistika je velmi krásný sport, ovšem člověk nesmí přecenit svoje síly a schopnosti. Příští trasu budu vybírat já a věřím, že najdu také krásná místa naší země a budu je při projíždění na kole vnímat a ne usínat únavou. Ráda se nechám od vás ostatních inspirovat.

Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že člověk má dělat pouze to, na co má. :-)