Všechno je jednou poprvé...

Nechci být ničím nápadná, žiji si svůj normální, běžný život, čtu beletrii, mám ráda cyklistiku a lidi, kteří se kolem ní motají. Mám ráda svou zahradu, svůj domek a vlastně i tu naši vesnici, která bohužel už 38 let patří do kolosu jménem hlavní město Praha.

Je ráno, užívám si lenošení v posteli, najednou hluk, sousedka se přiřítí, že teď je to jisté, za odvoz septiku budeme platit 350,- za kubík, náhodou dneska zrovna vyvážíme, takže zpovídám chlapíka od fekálu, pokyvuje hlavou, že je to pravda, že do výpusti v Šeberově může jezdit do konce března, pak musí jinam, nejspíš na Karlovarskou nebo do Troje, navýší se cena za kilometry. A zrovna dneska je 21. zasedání rady Prahy 12 a v plánu je i hodinová interpelace občanů. Neváhám ani minutu, sedám k počítači a hledám pozvánku, je skovaná pod jednodenní akce, takže mi chvilku trvá, než ji najdu.

Ve čtyři odpoledne už jsme s tatínkem v sále, beru si formulář, na kterém musím popsat dotaz a přihlásit se do interpelací. Je nám přidělený stůl v koutku sálu, rozhlížím se, jestli nezahlédnu nějakého souseda, objevuji jich nakonec několik a sedíme společně u jednoho stolu. Také se přihlašují do diskuze. Zhruba hodinu posloucháme co se děje na radnici, že po letech obnovují kopírky, výběrová řízení probíhají tak a tak. Zastupitelé se courají sem a tam, sotva se stíhají vrátit tu s lahví piva, tu se šálkem kávy, aby zdvihli zelenou kartičku ANO. V duchu si přeříkávám věty, které bych chtěla ve svém dotazu říct. Sál se náhle začíná plnit, lidí z ulice přibývá, bohužel přihlášení dotazů už vypršelo, sedají na poslední volná místa, starosta přerušuje jednání a dává slovo občanům. Asi se přihlásilo lidí hodně nebo je to zvykem, řečníky losují, každý má na dotaz 3 minuty a najednou slyším své jméno a jdu jako první. Uf, klepu se, hlas mám úplně jiný, než obvykle. Přeci jen je něco jiného diskutovat u stolu nebo přes telefon, když v práci obsluhuji info linku. Najednou stojím před mikrofonem, před padesáti lidmi. Úvodní věta je docela dobrá, nastartováno mám dobře a najednou přestávám vnímat lidi a mluvím jen ke starostovi. Odpovídá povrchně, ještě ho stačím obvinit, že asi nikdy v naší bohem zapomenuté čtvrti nebyl, jinak by přeci musel vidět, jak kopec v chráněné krajinné oblasti vypadá a jak se tam žije. Popírá to a tím můj čas dotazu vypršel, odcházím k našemu stolu, klepu se, ruce mám studené, soused mne ujišťuje, že jsem to řekla dobře, nicméně starosta opět neřekl nic. Další na řadě je někdo ze sídliště a řeší se nepovolená stavba, kterou provádí Centrál Grooup. Nákladní auta tam hučí od šesti ráno, okna se nedají otevřít, parkovat není kde. Sdružení má dokonce v ruce vyjádření stavebního úřadu, kde stavbu nepovoluje, ale díra se kope dál a megalomanská stavba na obytný komplex pokračuje. Radní, kteří se k tomu mají vyjádřit, vůbec netuší, že stavba jede na černo, sálem šumí nespokojené hlasy. Zbývá dvacet minut do konce interpelací a najednou je vyzván další přihlášený, soused od našeho stolu. Taky není rozený řečník, ale už viděl, jak to u mikrofonu probíhá a i my jsme už protřelí a nebojíme se na dálku vypomoci slůvkem, větou. V jednu chvíli se musím zvednout a chci ještě u mikrofonu něco dodat, bohužel ke mně přiskakuje elegantně oblečený mladík a odhání mne pryč, že se musím znova o slovo přihlásit a ne si tam takhle napochodovat. Od stolu ukazujeme ono gesto, kterým se vstupuje do diskuze, nepomáhá, tak vykřikujeme. Starosta odmítá prozradit, jak rada hlasovala v neveřejném hlasování, ve kterém padlo ono zásadní rozhodnutí, že výpusť 10 km vzdálená od obce nebude zprovozněna. V blízkosti jsou asi 4 rodinné domy. A to má Top09 ve svém programu transparentnost. Dokonce i mého tatínka pohltí dav a zvlášť nepodložené argumenty odpovídajícího radního jej naštvou tak, že mává rukou a hlasitě vykřikuje „kecáš". Kopu do něj, že má mlčet, soused Zdenek má mého tátu od mala za strýce, tak ho také okřikuje. Z pódia se ozývá „chovejte se slušně, nebo budete vykázáni". Sál hlučí, výkřiky neustávají, naštěstí je pár minut po šesté a naše slovo je u konce. Starosta oznamuje deseti minutovou přestávku, pak se bude pokračovat dle harmonogramu schůze. Ještě se bavíme v hloučcích, oceňuji, že starosta přichází k nám a ještě je ochoten se s námi soukromě bavit. Je nám jasné, že tudy cesta nevede, že musíme založit Sdružení, které pak bude vystupovat za nás všechny a tlačit a otravovat na radnici co nejvíc.

Proč to píši na cyklistický web? Stalo se tady už tak trochu tradicí, že se svěřujeme co kdo, kde, komu, tak i mne by zajímalo, jak je to u vás? Angažujete se, zajímáte se o své okolí v místě bydliště, jste ochotni se drát za svá práva občanů nebo jen diskutujete u piva ve své oblíbené hospůdce?

Za sebe musím říct, že do toho jdu v plném nasazení, stanu se členem sdružení naší vísky, budu sbírat podpisy od sousedů, budu psát na radnici. Nevím, jestli se něco změní, ale mlčet už nedokážu.

Díky za názory, Hms.