Toto je můj první pokus o blog. Původně měl být o dobytí Radhoště, ale nakonec je jen o perfektním cyklovýletě. Plán byl dojet do Velkých Karlovic, tam přespat a ráno vyjet přes Makovský průsmyk na Martiňák a odtud pokračovat na hřeben Radhoště. Plán to nebyl špatný, jen jsem nepočítal s počasím a podcenil jsem vedro.
Ráno 29.6.2012 jsem s Ivkou vyrazil na nádraží. Jeli jsme vlakem do Lípy nad Dřevnící, abychom si cestu trochu zkrátili a vyhnuli se Zlínu. Už ráno bylo vedro a v místní Regionově bylo na zdechutí. Naštěstí cesta trvala jen půl hodiny a tak jsme zakrátko vysedali v Lípě. Ještě jsme se stavili k Ivčinému bráchovi, doplnili vodu, odmítli panáka slivovice a konečně vyjeli. Cesta na Všeminu přes Slušovice ubíhala parádně, ale na konci Všeminy se cesta docela slušně zvedla k sedlu Hranica a přestala sranda. Slunko peklo, asfalt tekl a mě to nejelo. Málo spánku a viróza před pár dny a fyzička je v čudu. Ivka do kopca valila a já za ní trpěl. Odměna v sedle, ale stála za to, výhled do liptálského údolí byl nádherný. Pak následoval sešup do Vsetína a následně podél vsetínské Bečvy směr Velké Karlovice. Cestou jsme nemohli minout občerstvení v Hovězí, kde měli fantastické saláty a pečeňáky se sýrem a česnekem. Ty mě byly vyčítány po zbytek dne, protože mě táhlo z tlamy jak mamutovi z pr..le. Konečně jsme dorazili na přírodní koupaliště v Karolince. Tam jsme měli naplánované koupání a odpočinek. Koupání pěkné, voda fajn, jen mraky lidí. Původně jsme tam plánovali i přespat, ale byl to blázinec, takže jsme asi za dvě hodiny vyrazili do Velkých Karlovic kde byl další kemp. Cyklostezka je nová, hezká a v tom horku skoro prázdná takže cesta pěkně ubíhala. Za nějakou dobu jsme dorazili do kempu Machůzky v Karlovicích. Kemp je to hezký, žádný luxus, ale čistý a příjemní provozovatelé. Takže rychle postavit stan, dát sprchu a pořádně se najíst. Po večeři jsme se dali do řeči s lidmi odvedle, byl to starší manželský pár v luxusní obytném Mercedesu. Ukázalo se, že jsou to velmi příjemní lidé, kteří už jen hodně cestují a užívají si. Ale měli s sebou i kola a to nejen na parádu.
Plán na ráno byl, brzo vstát a co nejdřív vyrazit, ale to jsem, jako vždy mírně sabotoval, takže jsme vyjížděli až v devět hodin. Na teploměru bylo 39 stupňů a tak jsme přehodnotili plán vyjet na Radhošť a domluvili se, že vyjedeme na rozhlednu na Čarták a pak se uvidí. Stoupání do Makovského sedla bylo v pohodě, protože bylo skoro celé lesem. Partyzán v sedle pořád stojí jak si ho pamatuju z dětství a žádná část mu nechybí, i když je celá socha z kovu. Ze sedla pokračujeme po silnici na Bumbálku a odsud vyjíždíme k hotelu Súkenická. Tam obědváme výbornou kyselici a domácí borůvkové knedlíky. Z okna restaurace je nádherný výhled na Lysou horu. Po obědě jsme vyjeli k rozhledně. Vystoupali jsme 131 schodů a odměnou nám byl nádherný výhled na Javorníky a moravskoslezské Beskydy. Tam mě napadlo, že bychom mohli jet po hřebeni z Třeštíku na Soláň. Kdyby Ivka tušilo co nás v prvním úseku česká, asi by mě zabila na místě. Takže od rozhledny jsme sjeli po žluté, podél sjezdovky k chatě na Třeštíku a odsud pokračovali přes Vysokou na Soláň. Pěkná cesta se změnila na cestu plnou volných kamenů a s naloženým kolem to nebylo nic moc. Kousek se jet dalo, kousek se muselo tlačit. Kus pod vrcholem Vysoké jsme potkali skupinu starších turistů a ti nás varovali, že cesta na vrchol je samý popadaný strom, a že pro kola to určitě není. Nebylo to zrovna to, co jsme chtěli slyšet. Kus jsme ještě kola tlačili a tam jsem poprvé ze zadu uslyšel tiché „Zabiju tě" a pak už jsem čekal jen žádost o rozvod. Naštěstí se po chvíli objevila lesní cesta, která vrchol objížděla a ta byla o něco schůdnější, přenášet jsme sice museli taky, ale alespoň to nebyl tak prudký kopec. Zbytek cesty na Soláň byl zvlněný, spousta nádherných výhledů, zajímavá cesta s občasným výskytem volného kamení, které Ivka nesnáší, ale držela se statečně. Ze Soláně jsme sjeli do Vigantic a odsud pokračovali do Rožnova pod Radhoštěm na vlak.
Výlet to byl parádní, cíl se sice nepodařilo úplně splnit, ale myslím, že Radhošť tam počká do příště a nikam neuteče.