Vloni mě zlákaly lehokola. Přes návštěvu Azubu a srazu lehokol jsem se dostal na celoodpruženou tříkolku Steintrikes, která mě opravdu nadchla.
Ani pořádně nevím, jak mě to cvrnklo přes nos. Vloni jsem si všiml existence lehokol a velice mě zaujaly. Natolik, že jsem se ještě v létě vydal je vyzkoušet do Azubu do Uherského Brodu.
V Azubu jsem si projel lehokolo a lehotříkolku. Velmi mě překvapilo, že i přesto, že jsem se na lehokole na začátku cítil nejistě (přece jen se to jinak ovládá), tak jsem měl okamžitě pocit většího bezpečí (o pohodlné poloze ani nemluvě). V případě havárie totiž člověk na klasickém kole letí po hlavě přes řídítka. A i když jsem to, kam až do dětství moje paměť sahá, zažil cca 3x, člověk s tím musí neustále počítat. A tady bylo ihned znát, že to prakticky nehrozí. Na dvoukolovém leháči mi ale docela vadila horší stabilita a ovladatelnost v pomalých rychlostech. Netvrdím, že je to zásadní problém (většina lehokolistů s tím problém nemá), a že by se to časem nezlepšilo. Ale má to svoje limity a mně osobně tohle vadí. Najdou se sice další omezení lehokola, ale ty mě nepřekážejí ve světle jeho výhod.
Uvedený subjektivní nedostatek mi sice odpadl na tříkolce, nicméně absence odpružení mi dojem opět zkazila. Abych nesoudil ukvapeně, vydal jsem se v září 2011 na sraz lehokol v Českém ráji. Sešlo se tam cca 150 lehokolistů a bylo na co se koukat. Cca 2/3 lehokol byly vlastní výroby (často opravdu úctyhodné stroje) a bylo tam cca 10 tříkolkářů. Pokecal jsem skoro se všemi tříkolkáři a taky s několika dalšími lehokolisty, abych si uspořádal jejich pocity dané zkušeností podstatně delší, než jsem měl já z Azubu za jediný den.
Na srazu jsem odpružení na tříkolce sice neviděl u nikoho, jenže na jednostopém lehokole bylo naopak vyjímkou, pokud ho někdo neměl. Bylo jasné, že to jde i bez odpružení, hlavně jako kompromis s cenou ev. náročností výroby. Nicméně když jsem si vše srovnal, usoudil jsem, že rozdíl plného odpružení tříkolky by byl podobný a spíš vyšší než jaký jsem zažil na klasickém kole bez odpružení/ full. (Dole v diskuzi mi tu míru významnosti 'Snilard' vyvrací - OK, má s tím zkušenost, ode mne to byla jen úvaha. Jistě ale plné odpružení k lepšímu pohodlí pomáhá.) Takže už jedinou "drobností", která mě držela zpět od celoodpružené tříkolky, byla cena. Jenže, vlivem různých životních událostí, jsem tuto překážku vyřešil a vydal jsem se obdivovaný stroj vyzkoušet.
Zajel jsem do Bike Revolutions - prodejci Steintrikes v Gänserndorfu (Rakousko). Jejich tříkolky mají důmyslný systém předního odpružení, kterému se (podle mne) ostatní nemohou rovnat. (V systému zadního odpružení se výrobci navzájem v principu neliší.) Navíc na tříkolce je hmotnost jezdce ještě více vpředu než na klasickém kole, takže vpředu je odpružení ještě důležitější. Jenže pokud se na tříkolkách vyskytuje jediné odpružení, tak bývá vzadu. Ale nikoli proto, že by tam bylo potřebnější, ale je proto, že je to technicky snazší - inu tak trochu šidítko, ale z hlediska technické náročnosti a potažmo ceny to lze pochopit. Další výhodou Steintrikes proti ostatním je pak míra zdvihu pružení, kterou nechává konkurenci daleko za sebou.
Když jsem tam dorazil, přivítal mě ukecaný chlapík - Thomas, který o svých strojích mluvil o pár řádů nadšeněji než lidi z Azubu. Vyzkoušel jsem tříkolky Mungo Sport, Explorer, Mad Max a trochu i Mungo/ Pedelec (s elektropohonem). Celkem jsem na nich řádil cca 4 hod. a byl to skvělý zážitek. Poctivě jsem to drandil přes všechny nerovnosti, díry a hrby. Měli tam sice dost solidní cestu, ale kdo hledá nerovnosti, vždycky najde :-). Došlo pak i na hrbolatou polňačku, jízdu po trávě a menší kopec. A odpružení? Labůžo!
Veškerá jízda OK. Jedinou situaci, kdy to trike nezvládl, byl rozjezd do kopce po krajnici na vrstvě štěrku. Tam zadní stále podkluzovalo - při návratu na asfalt OK. Musím potvrdit, že jízda do kopce je subjektivně obtížnější než na běžném kole. Na druhé straně, neměl jsem pocit, že mě to stálo více sil než na kole konvenčním. Snad je to tím, že úbytek pohodlí jízdou do kopce je tu vůči rovině výraznější než na běžném kole, ale zatím mi chybí delší zkušenost, abych to posoudil s jistotou.
Na polní cestě jsem si našel místo hluboce vyjeté koleje od kol traktoru, abych získal jízdu s výrazným příčným sklonem a dalo se to. Asi nic, co by člověk jinak nadšeně vyhledával, ale nepůsobilo mi to problém. Ze sedačky jsem nesklouzával, Trike jel nakloněný, já seděl zády vůči horizontu rovně, šikmo jen zadek, zády jsem se opíral asi z 1/2 - tj. vůči kolu šikmo. Nevím jak, by se to chovalo, kdyby bylo kolo expedičně naložené, ale předpokládám, že adekvátní výplet by si s tím snad poradil.
Velmi příjemně mne překvapila stabilita v zatáčkách. Snažil jsem se Mungo Sport zatáčet i v rychlejší jízdě docela ostře, až mě pocit rychle rostoucí odstředivé síly přiměl více se krotit. Nikdy se mi však vnitřní kolo nezvedlo - samozřejmě to bylo s adekvátním nakláněním. Netvrdím, že se Mungo nepostaví na 2 kola v žádné situaci, mám zatím zábrany přitvrdit. Jenže na tříkolce Azub Eco mě nadzvedávala i daleko menší odstředivá síla při obdobném manévrování. Navíc poloměr otočení je impozantní. Je dobře vidět na fotce.
Vyzkoušel jsem i efekt většího zadního kola. Je mi známo, že odvalování většího kola má být lepší a zase naopak by u něj měla být horší akcelerace. Ale to je teorie, šlo mi o pocit ze skutečné jízdy. Explorer má větší zadní kolo (26") a původně se mi víc líbil. Ale subjektivně se mi rozdíl vůči modelu Mungo (vzadu 20") při jízdě nepotvrdil, snad možná ta horší akcelerace. Sice jsem si rychlost neměřil, ale všechno tohle podnikám kvůli lepšímu pocitu z jízdy, ne pro lepší čísla nebo vzhled. A protože má Explorer navíc omezení pro volbu brašen, kvůli jinému nosiči, vyhrává to u mě Mungo. Proti Mad Maxovi má zase Mungo širší rozchod kol, takže lepší stabilitu a míru pružení. Mad Max je tuším vhodnější pro menší jezdce. Na mých 185 cm/ 84 kg se mi jeví Mungo ideální a při jízdě jsme se opravdu skamarádili.
Byl jsem zvědavý, jak mi bude vyhovovat sedadlo. Někteří v diskuzích skořepinovou verzi zatracovali, vyzdvihovali mesh, jindy právě naopak. Osobně mi skořepinová verze vyhovuje. Je pohodlná a přitom se na ní dá bez problémů v zatáčkách vyklánět dle potřeby... když jsem zkoušel, co to dá. Pocit z tuhosti rámu mám dobrý. Zpracování tříkolek vypadá precizně, kvalitní sváry a všechny použité prvky.
Asi není úplně fér srovnávat Azub Eco a Steintrikes Mungo Sport, protože cena tříkolky od Azubu je skoro o polovinu nižší než u Munga (3.333 €). Ale jiné tříkolky jsem důkladněji neprojel (pak už jen pár metrů na GreenSpeedu). Ale pokud se člověk podívá na cenový odstup, který mají různě odpružené modely Azubu, tak i cena Steintrikes je v tomto srovnání přiměřená. Navíc je i nižší než mají celoodpružené tříkolky jiných výrobců a přesto se mi jeví konstrukčně dokonalejší. Vedle Steintrikes tam stál jako srovnání Scorpion FS HP Velotechnik a vypadal dost smutně. Úroveň předního pružení až nesrovnatelná - papírově menší o 25%, ale v reálu na tom byl mnohem hůř. Takže celkový dojem z Steintrikes Mungo Sport - výborný a objednal jsem si ho.
Od tříkolky by se sice pro větší komfort daly hledat další vychytávky, do kterých se ale výrobci pouštějí zřídka. Zejména naklánění v zatáčkách (viz např. Fn Trike nebo Tripendo). Jenže už i výše popisovaný model je vzhledem k mému příjmu dost exkluzivní. Ale nakláněcí tříkolky amatérsky vyrobené jsou vzácné celosvětově a vlastními silami bych si nevyrobil ani nic podstatně jednoduššího. No třeba se do samovýroby nakláněcí tříkolky někdy v neurčeném budoucnu pustím, ale do té doby už budu konečně jezdit i naležato :-).
Steintrikes Mungo Sport - základní parametry:
Odkazy na související zdroje: