5 let cyklistou

Letos najíždím vlastně 5. rok, nikdy dřív jsem nijak moc nejezdil, a dokonce, když byla ve škole dopravní výchova, tak jsem měl co dělat, abych se na kole udžel, což teprve šlapat nějaké velké kopce. Paradoxní na tom je, že nyní jsem asi jediný ze třídy, kdo opravdu na tom kole jezdí nějak pořádně. Nu, 5 let je pěkné číslo, aby člověk mohl bilancovat.

Prvotní podpora a nutnost

Za to, že nyní jezdím na kole tak trochu vděčím panu doktoru Bendlovi z Ministerstva životního prostředí. Měl jsem s ním jednu moc příjemnou přednášku na Univerzitě Karlově, byť první dny to tak vůbec nevypadalo, ale to nejspíš díky nedostatečné komunikaci mezi fakultou a ministerstvem.

Jedné věci si na panu Doktorovi nebylo možné nevšimnout, pokaždé evidentně přijel na kole. Taky se zmiňoval, že nás bude přesvědčovat, abychom víc užívali kola, nebo alespoň MHD. Tehdy, kdyby mi někdo řekl, že budu jezdit do školy, nebo do práce na kole, tak bych jej asi považoval za blázna.

Leč osud je někdy nevyzpytatelný. Přestěhoval jsem se. Najednou pro mne MHD nebyla tak dostupná jako dříve. Nejvíc se to projevilo na mé brigádě, kdy najednou cesta MHD trvala skoro srovnatelně jako pěšky. To byl vlastně prvotní impuls, proč jsem oprásil starého favorita, nechal opravit to, co bylo třeba a vydal se poprvé na kole, jenom tady po Severním městě. Nutno říct, že první jízdu po čtyřproudovce jsem si říkal, co tam sakra dělám.

Realita se liší od představ

Velmi brzo se ale dostavil jistý problém. Najednou jsem měl po skončení brigády důležitou přednášku, respektive cvičení, na Albertově, a to tak nešťastně, že k přesunu musela stačit hodina. Nechat kolo na Severním městě a po skončení jej vyzvednout, by bylo trošku komplikované. Nezbývalo tedy nic než se rozhodnout, že budu opět jezdit MHD, nebo holt pojedu na kole do centra.

Vlastně nevím, jak mne to napadlo, ale vzal jsem kolo a prostě se rozjel na testovací jízdu, abych našel vhodnou trasu, sám na vlastní pěst. Velmi rychle jsem zjistil, že se snadno dostanu do Holešovic. To mne upřímně překvapilo. Jedním z důvodů, proč jsem nejezdil na kole bylo, že jsem potřeboval cestu téměř souběžnou s tramvajovou linkou číslo 17, dokud jsem bydlel poblíž metra, bylo prostě pohodlnější dojít na tu tramvaj. Teď jsem najednou zjistil, že to zas není tak těžké. Následoval průjezd přes Nábřeží Kapitána Jaroše(tehdy jsem ještě neznal jeho zrádnost, byť jsem tam jezdíval takřka denně) a vjezd do Revoluční. Vše se zdálo, že zas tak hrozné není.

Zabočil jsem kamsi nazdařbůh do Starého města a proplétal se uličkama, vlastně už nevím přesně jak. Nakonec jsem se ocitl na Karlově náměstí, což je co by kamenem dohodil od Albertova. Volba tedy byla jasná, budu jezdit na kole, byť to znamenalo, že ten nejprudší kopec prostě kolo vyvedu po svých.

Původně jsem vlastně chtěl jezdit na Favoritovi, jen s drobnými úpravami, které jsou pro město prostě potřebné. Taky jsem tak urobil při první ostré jízdě a několika dalších. Po první jízdě se naši rozhodli, že mi teda koupí "pořádné" kolo, když mne ježdění baví. A tak se taky stalo. To kolo věrně sloužilo do 20.12.2012, kdy si jej kdosi vypůjčil, ale již se neuráčil jej vrátit.

Také moje představa ježdění byla poněkud jiná. Původně jsem si myslel, že budu nastupovat postupně, nejdřív jednou týdně, pak někdy dvakrát, až začnu jezdit pořád. To se taky stalo, jenže, když jsem o tom uvažoval, tak jsem uvažoval v řádu měsíců až let. Skutečnost byla taková, že toto byl poslední semestr, kdy jsem jezdil nějak hodně MHD. V dalších semestrech jsem MHD využíval spíš pro cesty na zkoušky. Jízda na kole mne vzala tak, že při hledání bakalářky vždy zazněla otázka, zda si mohu v době domluvy někam uložit kolo.

Horké chvilky

Nutno říct, že ne vždy to bylo a je na kole ideální. Praha se k svým občanům chová opravdu macešsky, jedním z příkladů je nedávno zřízený a opět zrušený cyklopruh v Čimické ulici. Také někteří(!) řidiči(a vůbec lidi) se chovají, jako by veřejný prostor byl jenom(!) jejich. O jednom takovém případě jsem psal.

Nutno říct, že někdy člověka na kole zastihnou věci, jimž by se raději vyhnul, a nespadají do toho, co bylo uvedeno dříve. Některé lze předvídat, jiné už nikoliv. Co se týká technického stavu kola, tak se mi jednou stalo, že se uvolnily šroubky na řídítkách. Pochopitelně jsem zrovna neměl, jak je utáhnout a neměl jsem dost času, abych čekal, až někde otevřou. Nezbývalo, než se pokusit odřídit to na Albertov, jak to jen bylo možné. Taky jsem měl tu čest řidit kolo se zničeným nábojem a našlo by se toho víc.

Vzhledem k tomu, že má cesta vede přes Troju, měl jsem setkání i s jinými tvory, než lidmi. Někdy ta setkání byla pouze překvapující, například setkání s liškou na Trojské lávce, jindy nešlo o nijak mírumilovná setkání. Divočáky jsem potkal za celou dobu asi 3×, ale nejvíc mi uvázlo setkání s  bachyní s mláďaty ve stoupání ulice Pod Havránkou, kdy to setkání bylo bližší, než bych si přál(asi 2 m), fotku z pochopitelných důvodů nemám.

Magistrála

Z horkých chvilek trochu vybočuje jízda po magistrále, která byla vlastně dost nepříjemná v prvním období, kdy jsem přece jen nevěděl, zda to opravdu zvládnu. Pamatuji si na to přesně. Bylo to ten večer, kdy se poprvé promítal film Auto*mat na Vyšehradě, a vlastně to byla moje první cyklojízda, nebo si alespoň na žádnou předtím nepamatuju. Tehdy jsem přijel na Jiřák mezi prvními.

Debatovalo se, jak to vlastně na ten Vyšehrad vzít. Mne samozřejmě napadlo, že se pojede přes Nuselák. Tehdy jsem vlastně cyklojízdy pořádně neznal. Měl jsem za to, že jízdy se jezdí především tudy. Až později jsem měl poznat, že to tak není.

Nicméně tehdy kdosi, kdo tam byl, mi do očí řekl, že bych na to, jet po magistrále, měl. Docela jsem se divil, protože toho člověka jsem sotva znal. Pravda, už tehdy jsem jezdil po poněkud nebezpečnějších místech, ale to on přece nemohl vědět. Nehledě na to, že jsem měl magistrálu zaregistrovanou jako ještě poněkud vyšší level.

Když jsem se ale ten den rozhodoval, jak se vlastně vrátím domů, uvažoval jsem i o magistrále, která nakonec zvítězila. A kupodivu, nebylo to až tak hrozné, jak jsem si představoval,  i když řidiči byli poněkud rozladění mojí přítomností, a někteří neváhali mi to dát jasně najevo.

Od té doby jsem jel po magistrále mnohokrát, už to ani nepočítám. Jednu dobu jsem tak jezdil pravidelně dvakrát týdně(jednou tam, podruhé zpět). Nejvtipnější na tom bylo, že jsem projížděl tam někdy kolem 8-9 ráno a tak v 10-11 se vracel a zácpa se příliš nezměnila.

Otázka Helmy

Někteří mne znají, jak jsem prakticky bez helmy neudělal ani šláp. Ano, ty doby bývaly, zejména když jsem ještě tolik neuměl jezdit. Nutno ale říct, že helma není tak potřebná, jak někteří tvrdí. Helma ochrání především před vlastními chybami typu, že zmáčknu omylem přední brzdu.

Ve skutečnosti helma ale nijak důležitou součástí věru není. Spíš může způsobit problémy. Jednak, když ji budete někam v cíli ukládat, tak bude zabírat tolik potřebné místo. Za druhé lze na ni velmi snadno zapomenout.

Daleko účinnější, než helma, je umět předvídat. Skoro to připomíná šachy. Pokud umíte říct, co se může stát ještě předtím, než se to stane, pak tomu můžete zabránit, nebo můžete alespoň zmírnit následky. Dokonce i v pádu toho lze udělat hodně(připomíná to trošku matrix, byť ten film nemám rád).

Ideální je mít na své trase, nebo v její blízkosti místo, které dobře znáte, nijak obtížné, abyste se nemuseli bát chyb. Hodně chyb člověk totiž udělá tam, kde to dobře zná. Čím více chyb jste schopni regulovat tam, tím méně chyb uděláte kdekoliv jinde.

Předpisově proti předpisům

Na závěr se zmíním o jedné věci, na níž si městský cyklista musí zvyknout. Bohužel, předpisy jsou často stále dělány na míru řidičům motorových vozidel. To bohužel někdy značně komplikuje život. Opravdu nikdo nemůže po cyklistovi chtít, aby jel při kraji, když jede kolem tramvajového ostrůvku. Někdy je taky lepší jet spíš při levém okraji, nebo jet mezi kolejemi, tedy středem pruhu. Takovéto chování má jen slabou oporu v zákoně, totiž paragraf 4, odstavec a. Bohužel, ne každý si pod tím představí totéž. Nejsmutnější je, že i policisté si pod tímto představí pouhé chování dle následujících paragrafů. Díky tomu taky na květnové cyklojízdě vznikl naprosto nesmyslný konflikt.