1. DEN - příjezd k Bodamskému jezeru
Na cyklo-poznávací výlet se vydáváme v šesti lidech s dvěma auty z Krnova brzo ráno. První den máme naplánovanou dlouhou cestu k Bodamskému jezeru. Po takřka 1000 km a krátké jízdě v koloně za Salzburgem dojíždíme navečer do Bregenze. Stačíme se ještě vykoupat v jezeře a protože je teplo nevytahujeme ani stany a uleháme jen pod plachtu, kterou nahatujeme mezi auta.
2. DEN - Rýnské vodopády, Luzern, Furkapass
Další den vyrážíme autem nejdříve k Rýnským vodopádům, které stojí určitě za vidění. Dále pokračujeme do Luzernu, kde máme naplánovanou obhlídku města. Luzern leží mezi jezerem a horami a Staré Město s Novým je rozdělené řekou Reuss. Mezi největší zajímavosti zde patří nejstarší zakrytý dřevěný most na světě (Kapellbrücke) s vodní věží a most vetešníků (Spreuerbrücke). Po obhlídce města a obou mostů míříme ješte na hradby města tzv. Museggská zeď s jejími věžemi.
Z Luzernu pokračujeme směr Brigue. A zatímco jedno auto vede navigace kolem jezírek západním směrem, naše auto posílá navigace východním směrem na Furkapass. Po chvíli to vypadá, že uvízneme v koleně aut míříci na Lugano/Milano. Naštěstí za chvíli nás zachrání odbočka na Furkapass. Na vrcholu kopce (2436 m.) zastavujeme a rozhlížíme se po okolí, a že je se na co dívat. Z Brigue už to je pak jen kousek do našeho kempu v obci Täsch, který leží ve výšce 1450 m. a stejná je i vzdálenost z Krnova 1450 km.
3. DEN - Täsch - Zermatt - Sunnegga - Unterrothorn (3104 m.) a zpět
První den v Täsch vyrážíme na kolech přes Zermatt, ze kterého začínáme nejdříve stoupat lešní šotolinovou cestou. Před stanicí lanovky v Sunnegga les mizí a my pokračujeme po úzké vrstevnicové cestě kolem jezírka Leisee. Vrstevnicová cesta ale netrvá dlouho a opět na nás čeká prudké stoupání. Projíždíme kolem další stanice lanovky Blauherd, odkud je jako z dalších míst na trase pěkný výhled na Matternhorn. Průměrné 10 % stoupání, nám dalo zabrat, ale to nejhorší na nás ještě čekalo. Černá sjezdovka, která se před námi za zatáčkou zjevila nám pak sebrala mnoho sil. Nemusím dodávat, že jsem jii šli pěšky, protože cesta po šotolině s místy až 30 % sklonem byla opravdu nad naše síly. Nevím jestli to byla pravda, ale zdála se mi nekonečná :). Nahoře se nacházeli ještě zbytky sněhu na kterých se chladili horské ovce. Po vydechnutí se nám poté nahoře na Unterrothernu otevítali nádherné výhledy do okolí. Na zpáteční cestě jsme od lanovky Blauherd zvolili přímou cestu do Sunneggy, ale poté jsme již jeli stejnou trasou po které jsme přijeli od Zermattu. Co nás první den hned zaujalo bylo množství vrtulníků, které zde lítalo. Ať už se stavebním materiálem či zásobami do mítních horských hotelů či restaurací.
4. DEN - Vzhůru na Matternhorn
Další den to nebude o kolech ale chceme dojít pěšky co nejvýš pod Matternhorn. Nasedáme v Zermattu na lanovku (32 CHF) a necháváme se vyvést až k jezeru Schwarzsee (2583 m). Dole je hodně mraků a tak doufáme, že nás lanovky vyveze až nad tyto mraky. Naše přání se nám plní a my pokračujeme od lanovky prudce vzhůru. Po vrstevnicové cestě nás čeká opět prudší stoupání. Bohužel počasí se opět trochu kazí a tak vrchol Matternhornu nám mizí. Na horské chatě (3260 m.) si na chvíli odpočineme, někteří zkoušejí jít ještě dál, ale kousek od chaty narážejí na stěnu, kterou nelze již bez vybavení překonat. Sestup je také náročný a především kolena dostávají při prudkém sestupu zabrat.
5. DEN - Přes Simplon pass do Lugana
Po dvou dnech u Zermattu se vydáváme autem krásným údolím přes Simplon pass. Poté na chvíli pokračujeme po italské půdě. A protože je Švýcarsko dost drahé, hledáme zde nějaký obchod, kde by jsme mohli doplnit zásoby. Zastavujeme v malé, ale velice malebné obci Santa Maria Maggiore. Bohužel zde nic nenacházíme a tak pokračujeme dál do švýcarského Lugana. Při placení v obchodě se snažím mluvit na prodavačku německy, bohužel ta mi stále odpovídá v italštině. Nakonec se domluvíme rukama, dozvídám se, že kartou lze v obchodě platit až od cca 200 Kč. To bylo jedno z překvapení, které mě ve Švýcarsku potkalo, právě že v obchodech se mohlo platit kartou až od určité částky (byli samozřejmě i vyjímky).
Lugano leží na břehu jezera ve výběžku právě do Itálie, proto je zde také italština hlavním jazykem.
Původní záměr vyjte na kolech na místní horu Monte Bré po dvou náročných dnech zamítáme, a tak alespoň vyjíždíme na šlapacích lodičkách po jezeru.
Za Luganem poté opouštíme Švýcarsko a pokračujeme hustě zabydlenou oblastí podél místních jezer. Na konci Lago di Como, u jezera Lagoo di Mezzola se nám pak podaří na kraje lesíku sehnat vhodné místo pro přespání. A protože jsme v Itálii jdeme navečer ochutnat pizzu proscituto. Při placení kamarád hlásí, že platí "prostituto", pokladní se nevěřícně podívá a pak všichni se rozesmějou. prostitutku opravdu neplatíme :).
6. DEN - Campo, Silvaplana, Livigno
Ráno při balení stanu nás trochu vystraší vrtulník, který se k nám přiblížil na zhruba 50 metrů. Naštěstí jen asi přistával nedaleko nás a tak jsme nakonec odjeli v klidu z našeho utajeného tábořiště, ale jen několik metrů na místní parkoviště. Zde sundáváme kola a jedeme se projet do okolí. Na ukazateli je směrovka Chiavenna a tak míříme po cyklostezce právě tímto směrem. Nakonec nedojíždíme až do tohoto města, protože cyklostezka končí a cesta pokračuje dál po silnici. Po návratu do obce Campo zajíždíme k jezeru, kde se jdeme ještě vykoupat a kde dokonce u břehu v jezeře nacházíme i dost mušlí. Poté již nasedáme do auta a pokračujeme opět do Švýcarska. Serpentinami zdoláme Majola pass a dostáváme se do výšky nad 2000 m. Dále máme v plánu zastavit ve Sv.Mořici, ale jak se následně ukázalo udělali jsem zastávku již v Silvaplana, které leží u stejnojmeného jezera. Krásně zelené ledovcové jezero právě hostí mezinárodní závody ve windsurfingu. Kousek za Silvaplana přijíždíme do Sv.Mořice, ale parkoviště jsou všechna obsazená a tak pokračujeme dále. Poté opouštíme už natrvalo Švýcarsko a míříme do Livigna. Zřejmě poslední bezcelní zónu v Evropské Unii. Bereme levný benzín, nakupujeme v obchodech a po pizze rychle spěcháme na Bormio a přes Stelvio pass do Montechiara. Zde sjíždíme auty za stromy, už ani nevytahujeme stany a zaléhávame do spacáku. Je teplo a hvězdy jsou tak jasné.... Ve dvě ráno ale někdo všechny budí pokřikem "pršíííí". Leháme si do řady za sebe, přehazujeme přes sebe jen plachtu a snažíme se nějak dospat do rána.
7. DEN - Vzhůru na Stelvio pass
Po velmi ranním budíčku, kdy někteří už toho do rána moc nenaspali se objevili i hlasy, jestli tak těžkou etapu vůbec jet. Touha zdolat tento vrchol ale byla mnohem silnější a tak ráno vyjíždíme přes Prato Allo Stelvio. První serpentiny jsou ještě ukryté v lese, ale ty závěrečné, které jsou vidět od horského hotelu jsou nádherné. 27 km do kopce je pro některé z nás pěkná zabíračka, ale i tak nahoru dojíždí všichni. Po nezbytném fotu na vrcholu jsme dole velmi rychle. Dneska máme v plánu dojet autem ještě co nejdále a proto rychle balíme a pokračujeme přes Innsbruck. Únava je po zdoláni kopce znát a proto si děláme zastávku na parkovišti u dálnice, kde si také děláme večeři. Po hodinovém odpočinku pokračujeme ještě přes Salzburg k Linzu, kde na odpočívadle již pozdě večer zaléháváme na karimatku pod stromy. Zvuk projíždějících aut a cikád nám až tak nevadí, protože únava dělá své a my tak rychle usínáme.
8. DEN - Návrat přes Český Krumlov
Ráno se probouzíme kolem šesté hodiny, na odpočívadle ještě není žádný ruch, ale mi se rychle balíme a pokračujeme do Českého Krumlova. Tam jsme docela brzo a tak zde není ani mnoho turistů. Po obhlídce města pokračujeme po českém tankodromu zvaném D1 přes Brno do Olomouce. Poté po již známých cestách a po 3847 km dojíždíme domů.
Více (fotky, trasy, videa): http://petmikeska.blogspot.cz/2013/09/svycarsko-2013.html