Vltavská

Foto: Autor

Další fotografie

Není to popis cyklotrasy č. 7 od pramene Vltavy do Mělníka - nebo odbráceně.
Naše putování na kole mělo být vyvrcholením předcházejících. První putování jsme uskutečnili v roce 2010 a dále od roku 2013 další 3. Původní plán byl vyjet z domova, tj. z Jižního Města s postupnými cíli Rakovník, Plzeň, Domažlice (Babylon)... Lipno a dál ??.

Přišel začátek května když mi na EKG naměřili 37 tepů a kardioložka nechtěla pochopit, že je to normální a šupem mě poslala do IKEMu a tak místo plánovaného projíždění Ralskem jsem se z nemocničního pokoje díval na daňky. Následovalo 6 týdnů zákazů jakékoliv aktivity a po této pauze jsme se vydali na Cyklovíkend se Sport-Arsenalem a Cykloknihami do Dubé. Tato akce nás měla varovat, že z oslabení bude letošní putování pro mne daleko náročnější. Nekonečné kontroly na kardiologii způsobily, že plán našeho putování se neustále posouval.

Místo začátkem července jsme se tedy na cestu vydali až v pátek 15. července. Z aktualizovaného seznamu jsme shromáždili vše potřebné a každý z nás si naplnil svoje brašny a vyrážíme.

První den se vydáváme po cyklotrase číslo jedenáct vznostně nazvanou „ Zelená cesta Praha - Vídeň" zamozřejmě anglicky, protože pro každého Čecha je angličtina samozřejmostí a nebo také proto, že až na nově upravený úsek přes Průhonice se silnice rozhodně nedají „ zelenou" cestou nazvat . Zhruba po čtyřiceti kilometrech jízdy za obcí Soběšovice jsem měl defekt zadního kola. Po výměně duše pokračovali jsme k opožděnému obědu v Neveklově. Zde již restaurace, kde jsme dříve obědvali byla zrušena - naštěstí na Neveklovském náměstí služby nabízí restaurace dvě z toho jedna se zahrádkou. Z Neveklova je cesta již dosti kopcovitá a tak na Bořenou Horu, kde nás očekává kamarádka Helena, dorážíme až v 18 hodin. Počasí je velmi chladné a tak plánované opékání špekáčků se nekoná a tyto s naší hostitelkou sníme studené v příjemném prostředí chaty.

Tentokrát spíme v chatě a ráno po rozloučení se vydáváme na cestu. Pokračujeme po cyklotrase číslo 11 a před polednem jsme v Prčicích, kde po obědě se neprve „zvěčňujem" u Škrpálu a pokračujeme dále na Tábor. Před Táborem se setkáváme s táborskou cykloturistkou Jarkou, která nám nabízí doprovod. Nevadí jí, že jedeme pomalu a tak nás vede přes letištní plochu dále k poutnímu kostelu v Táboře Klokotech až po Sezimovo Ústí s vilou E+H Benešových a dále zpět až k rybníku Na knížecí, kde se v kempu ubytováváme.
V neděli 17. července vstáváme v 6 hodin a po ranní hygieně, snídani a balení vyrážíme o 9. hodině Před kempem již na nás čeká naše kamarádka ze včerejška Jarka a dělá nám celý den doprovod. Není žádné teplo a tak v Klenovicích, kde bylo možné se najíst, nám hlídala kola zatím co my využili pohodlného posezení v restauraci. Později se i trochu oteplilo a tak krátce před cílem na opočívadle v obci Řípec jsme si s naší průvodkyní mohli popovídat, až se za námi objevily černé mraky,ve směru zpáteční cesty Jarky. Kousek za odpočívadlem jsme již dojeli k naší známé cestě do Veselí nad Lužnicí. Po doplnění zásob v Penny nás zastihl mírný déšť, kde jsme chvíli počkali pod přístřeškem a po zjištění, že se počasí nevylepší vyrazili směr Vlkov. Před Vlkovem déšť značně zesílil a tak pod přístřeškem přečkáváme. Po zmírnění přívalu jsme již asi po 500 ti metrech dorazili do kempu Měruše, kde po zaplacení poplatků postavili za deště stan. Bubnování do stanu již se docela hezky poslouchalo a další den, který měl být odpočinkový, jsme se probudili až o půl deváté. Do Veselí jsme proto mohli odjet nalehko na oběd a odpoledne odpočívali na pláži jednoho písníku.

V úterý 19. jako obvykle v 9 hodin vyrážíme na další cestu. Vracíme se do Vlkova, kde se dáme po cyklotrase 1034, která před Rožmberkem odbočuje na Třeboň a dále pokračuje do Domanína. My pokračujem po silnici 155 na Borovany, kde nás cyklotrasa zavede do Trocnova za Žižkou a nakonec jsme opět na této silnici až do kempu Římov v Hamru. Na rozdíl od Měruše tu stojí jen jeden stan a kemp na Malši má již zřejmě slávu za sebou. Večer zjišťuji, že švagrová Božena je v Českém Krumlově a tím domlouváme návštěvu tam.
Ve středu 20.pokračujeme dále po silnici 155 až za Horní Třebonín,kde krátký úsek naštěstí z kopce jedeme do Rájova po hlavní silnici 39. Z Rájova k Vltavě je to poslední kus roviny. Zde se dostáváme na cyklotrasu č. 7 (12) a stoupáme na Zlatou Korunu. Stoupání pokračuje stejnou intenzitou až k nádraží a další překvapení nás čeká na začátku Českého Krumlova, kde pravoúhlá zatáčka nás vyvede vysoko do lesa nad Český Krumlov, aby následoval sjezd k nádraží. Po návštěvě pokračujeme dolů do Krumlova až do kempu Nové Spolí, kde se ubytováváme.

Je čtvrtek 21. a my vstáváme jako obvykle a před devátou hodinou vyrážíme k našemu cíli. Protože dle mapy, kterou máme by cyklotrasa č. 7 ( 12) měla vést sedlem vydáváme se proti směru Vltavy a zjišťujeme, že tímto směrem cesta nikam nevede. V Novém Spolí se vyptáváme na Spolí a jsme navedeni do kopce, kde není vidět žádnou silnici ani cyklotrasu. Vracíme se proto zpět do Českého Krumlova, kde se sice na cyklotrasu č. 7 dostáváme, ale tato nás vede ostrým stoupáním, které se zdá být nekonečné a pokud máme nějaký sjezd, je to jen proto, abychom mohli opět stoupat. Projíždíme Spolí (asi 3 domy), Zátes a za Práčovem je to již v pohodě. Do Zátoně si sjezd moc nemůžeme užít s ohledem na kvalitu cesty. V Zátoni konečně obědváme z „bohaté" nabídky Pizu. Dále přejíždíme silnici, po které jsme mohli v pohodě dojet z kempu a následná cesta po Cyklotrase CT 1245 nás zavede až do Světlíku, kde kofolu mají s horskou přirážkou. Bohužel jízda z Nového Spolí do Zátoně byla pro mne tak vyčerpávající, že tuto skutečně skvělou cestu jsem již většinou dělal ze sebe Slováka v Čechách „cyklovodiče". Ze Světlíku CT 1245 pokračuje dál, bohužel v začátku jako silně kamenitá cesta a časem je to o něco lepší, až jsme dojeli do Muckova, kde navazuje na třatřicítku, kterou již známe a za chvíli vidíme Lipenské jezero a sjíždíme do Černé v Pošumaví , které projíždíme až za stejnojmenné nádraží a v jedné chatě nacházíme ubytování.
Ubytování bylo samozřejmě domluvené a několik dní nám dělá společnost švagrová Božena.
Ještě maličkost ze čtvrteční jízdy: celkem jsme ujeli 35,54 km za 5 hodin 27 minut s průměrnou rychlostí 6,5 km/hod.

V pátek 22. jsme zajeli do Horní Plané pro doplnění zásob a navečer ještě přijela neteř s manželem a dětmi a samozřejmě opékali špekáčky.
V sobotu 23. jsme se vydali „nalehko" směr Nová Pec, kam prakticky už od chaty vede krásná cyklostezka . Z Nové Pece pokračovali směr Stožec , kde u Černého kříže a mostu přes Studenou Vltavu jsme zakončili putování a vrátili se zpět do Nové Pece na oběd. Po obědě jsme pokračovali přes Nové Chalupy ke Schwarzemberkému kanálu. Od rozcestí Klápa jsme jeli podél tohoto kanálu až do Zadní Zvonkové. Protože při naší poslední návštěvě jsme zaregistrovali cyklotrasu, která od Zadní Zvonkové pokračuje rovně a na cyklotrasu 1033 do Kyselova se opět napojí, zvolili jsme tuto variantu. Je samozřejmé, že jestiže cyklotrasa 1033 nebyla ideální „nábližka" 1033a byla místy doslova neprůjezdná. Po opětném napojení na 1033 jsme dorazili k přívozu Kyselov a za osobu a kolo jsme zaplatili každý 60,- Kč. Z Dolní Vltavice do Bližné nás čekalo další stoupání, abychom již za šera sjížděli do Černé v Pošumaví a po 71 kilometrech ukončili naše putování.

V neděli 24. července se loučíme s Boženou, kola máme sbalená a vlakem odjíždíme do Prahy. V Českých Budějovicích nejprve hledáme, kde poobědvat a nacházíme restauraci krásného názvu „Vatikán" - ono je zde spojení s Orlem a KDU ČSL. Po obědě si zajišťujeme místenku na kolo a pro sebe a do Prahy přijíždíme v 16:30.

Celkově za 10 dní jsme najeli 391 kilometrů závratnou rychlostí 9,7 km/h.
Při plánování letošního putování jsem počítal s tím, že to bude naše poslední tohoto druhu. Bohužel ve dvaaosmdesáti letech je již člověk pravidelným návštěvníkem lékařských kontrol a současně síly nezadržitelně ubývají. Při poslední etapě z Nového Spolí do Černé v Pošumaví, kdy po absolutním vyčerpání do Zátoně, jsem se rozhodl dojezdem na Lipno ukončit naše putování a kola „elektrifikovat". Ani počasí nám letos poprvé nepřálo a tak se těžko dalo posoudit zda slzy loučení nebyly i zhůry. Za naši závěrečnou jízdu je proto možné považovat sedmdesátikilometrový okruh kolem západní části jezera.
Ihned po návratu jme si nechali doplnit kola středovými elektromotory a tak pokud to zdraví dovolí příští „dovolená" bude na elektrokolech.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

První kilometry na elektrokolech

Cestování

Rozhodli jsme se naše stávající kola Author Reflex a Corsa elektrifikovat. V odborném servisu je vybavili středovými motory a my vyrazili…

více »

18.12.2016

Mirku

(5.34)