reklama

Moravou kolem Moravy na Kralický Sněžník

Kralický Sněžník 6.4.2014 18:35; byl jsem tutam
Kralický Sněžník 6.4.2014 18:35; byl jsem tutam
Foto: Autor

První letošní cykloakce "těžko a natěžko" o prodlouženém víkendu
aneb
z Břeclavi do Havířova přes Kralický Sněžník Moravou kolem Moravy

Vymyslel: Bilíček
Schválil: Hekynen
Osoby a obsazení: Bilíček - skládačka, Hekynen - bike (zvaný zimák), obé "natěžko"

Motto akce: "Není podstatné, která p**a tu šílenost vymyslela, ale která p**a to schválila!" :-))

V pátek odjíždím na start za Olomouc k Bilíčkovi. Jako pokaždé, ráno se opravdu "daří", ještě musím něco "podělat" do práce (i když v rámci toho jsem poslal i fakturu, kterou mi už i zaplatili:), o půl deváté sms z finančního úřadu... Zkrátka, záměr vyrazit nejpozději v deset nula nula se opět nezdařil, odjezd je ve 1/4 na dvanáct, no, však je to jen cca 150 km, po rovině, kolem vody, do večera (za světla) tam budu.
Jede se celkem fajne, krmítko na stém (km) u Babic na Baťově kanálu otevřené, co více si přát. Bilíček vyjel naproti, střetli jsme se v Charvátech, byl jsem tomu rád, nemusel jsem se prokličkovávat skrzevá Olomouc přilepen pohledem na GPS. Večer decentně dáváme pivko dvě (na zdraví jeho "nové" dcery), no známe se a znáte nás, takže dcera bude hoooooooooodně dlouho zdravá. :-DD

V sobotu dopoledne si Bilíček jede vyřídit vítání nových daňových poplatníků na radnici v Olmiku, není kam spěchat, čeká nás jen cca 60 pohodových km kolem Moravy, tedy rovinka, nějaký ten trejlík kolem vody, pohodička klídeček. O trochu vzruchu se postará B úvodní volbou trasy, kdy vyrážíme přes pole, což by bylo v pohodě, kdyby ale den před tím neproběhla Křelovem bouřka, cesty jsou tudíž velmi bahnité, není zkrátka nad to zabahnit si kola hned na úvodu, zejména v kontextu toho, že zbytek trasy je v prachu a suchu. No nic, zabíjet ho kvůli tomu nebudu, na to bude dosti času na Kraličáku... :-D
Do Postřelmova, kde B našel možnost "ubytování" na místním koupališti, a ono to tam fakt je, pěkný přístřešek, tam se nám to bude chrápat, dorážíme kolem 18. hodiny, třetí hospoda je ta "správná", kola na zahrádce, my uvnitř, pivko dvě a hlavně jídlo (teda, jak kdo, že B:). Cesta na "nocležiště" poněkud zimná a navíc pro B poněkud temná, bo B si zapomněl vzít světla (to je ta jeho slavná "minimalizace" bagáže), má jen "bludičku" na přilbě, ale není to problém, víme, kde to je, kam jet a hlavně, já světlo mám. Noc proběhla standardně, B chrápe, já nemůžu kvůli tom spát, jemu je ve spacáku zima a mne je v péřáčku vedro... :-)

A je tu neděle, zlatý hřebík akce, snad nebude do rakve, čeká nás Kralický Sněžník, konečně nějaké kopečky, což zajisté ocení zejména bolavé nohy (a prdel), ale není zbytí, hola hola hora volá, vyrážíme v deset, motáme se tu terénem, tu po cyklotrase (číslo 51) do Hanušovic, kde by sice bodlo něco zbodnout k obědu, ale nic vhodného jsme nenašli, jedeme tedy dále směr Červený Potok, kde vím, že je skvělý penzion a kde hlavně skvěle vaří (teda, alespoň před pár lety tomu tak bylo).
Opouštíme tedy rovinu a začínáme stoupat, no a v tomto duchu se už odehrává tak nějak zbytek dne. Pension Na Červeném potoce v Červeném potoce (ještě, že provozovatel je Vokral a ne něco s červeným, to už bych asi "nedal":) nezklamal, dorážíme tam ve 14. hodin, celerová polévka (krém) je naprosto vynikající, čas je také skvělý, objednáváme si oba čevab-čiči, ale zřejmě došly kočky, protože na jídlo čekáme dlouho, je 1/4 na čtyři, když konečně vyrážíme dál a hlavně "vejš". Dolní Morava, Horní Morava, u "U Vendy" zavřeno, mají sice napsáno, že otevírají v 16:00, ale otevřeno není, ač 16:00 je přesně na minutu, tož nic, poslední pivo páně tedy nebude a šlapeme dále a hlavně vzhůru.
Najíždíme na finální žlutou, asfaltem samozřejmě pohrdáme, bo nejsme přece žádní silničáři, jak správně a věcně komentuje B, jedeme tedy po levém břehu Moravy, aspoň se nám tam nebude motat žádný blbec (omyl, motala se tam dvojice se psem na volno, která si evidentně myslela to stejné), stoupání stále pohodové, do 6 %, cesta slušná, Morava šumí, les voní, tak je to spravne, tak to ma byť.
Před Vodopádem přejíždíme zpět na asfalt, je tam zbudováno přístřeší, u toho cedule s modrýma hvězdičkama, zahučelo "tam" opět něco peněz z EU na nějakou ekologickou blbost, marně se snažím "najít", za co to vlastně mohlo být, no ale se.e pes, nebudeme si přece tím kazit radost. Po chvilce končí "oficiálně" možnost jet na kole, takže dále na kole NEJEDEME, vždyť to přece ani nejde, kopec se ztopořil, 13 % a více, povrch jemný štěrk a hlavně naložená kola, v tom a na tom se přece zelený panáčku jet nedá, a taky že se nejede, šmrdlání se na kašpárka se za jízdu přece považovat nedá a vlastně a nakonec, na kole se šlape, tož co. B významnou část poctivě šlape, přeci jenom skládačka má limity dříve (tedy v podání B platí jen pro cestu do kopce), já to ŠLAPU na kašpárka ;-) až po odbočku žluté a "zimní trasy", chvílemi se to zvedá přes 13 % a to už je docela nepříjemné, ta váha vzadu na nosiči jde sakra cítít, ale zase to má perfektní trakci a adhezi. B to komentuje, že su hovado, ale nevím, jak to myslí, jestli pro to, že jsem to šlapal anebo že jsem nešlapal... :-)
Ke Sněžné chatě pokračujeme "zimní trasou", až po odbočku k chatě se to šlapat dá (jen kousek jsem nešlapal, ale šlapal to), pak první šerpovský úsek a tlačení, jsme u Sněžné chaty, 1250 mnm, zbývá ještě 200 a pár km, šlapeme dál, kola tlačíme, neseme, občas i tamto ;-), když je to rovně, pod chatou horské služby první sněhové pole, haha, a pak že nebude už sníh, jsme na červené (a žluté), střídavě tlačíme a neseme, sněhová pole střídají šutry, no, kdo tam byl, ten to zná a kdo ne, tak to stejně nepochopí, jsme u Slůněte (H: Jedeme se tam podívat? B: Mr*áme na to, chuj se slonem), sjíždíme k prameni Moravy, je to tady, jsme tam, slavnostní přípitek pravou originální Moravskou.
Na vrchol je to už kousek, ale vyjel by to jen Pepa Dressler, i když chtěl bych ho fakt vidět, jak si to tam hopká na kole s brašnama. :-D No a pak, v 18:35, jsme tam. Kralický Sněžník dobyt! Na těžko, na skládačce, když už magoři, tož teda ultra! No ale, když to srovnám s tím výletem na Kokořín, byly tam skály pískovcový, občerstvení a co je tady?! Prd! A navíc zima, větrno, kura rychle foť, Bí, kosa jak cyp, za čtyři minuty je po všem, točíme a pádíme dolů.
Místy je to fakt o držku, naložené kolo a tamní cesta se poněkud nerýmuje, ale slovy B "Pane! To se přece jezdí i na skládačce!" to NEJEDEME (pískající si smajlík, andělský smajlík, ďábelský smajlík), B má jedno rychle řízení s borůvčím, naštěstí mi udělá pár cm místa, takže zastavuji sice 50 cm v něm, ale deset vedle, chechtáme se tomu (zřejmě příznaky vysokohorské nemoci), adrenaliny a endorfiny z nás začínají přímo stříkat, přes první sněhové pole to vedu, přes další už ne, chce to jen prostě "JÍT" rychleji, aby se to nestihlo zabořit, čímž si opět vysloužím otitulování hovadem. :)
Hop hop a jsme ve Střibrnickém sedle a pokračujeme dále úžasným sjezdem, teda by to úžasný sjezd mohl být, kdybychom na kolech jeli, je tam ale zcela smysluplný zákaz, zřejmě to bude kvůli těm davům turistů, které nikdo neusměrňuje, takže se jen kocháme a užíváme si TO, nejhezčí pohled je opravdu ze sedla. ;-) Úvratí najíždíme na asfalt, poslední "momentka" dne, kdy B v šutrovém poli náhle zastavuje, protože malá kolečka zapadla, nejede mu to dál a on stojí, já jsem za ním, naštěstí přeci jenom na tom bajku něco málo dávám, takže zastavuji také, rychlá rekognoskace terénu, zprava by to šlo, tož jedu. A na hovada je to tím pádem 2:1.
A pak už jen "nudný" sjezd dolů po asfaltu, B kontruje "Na to, že to máme naložené, jedeme docela jako hovada" (skore je tedy 3:2), ochlazuje se, odsouhlasíme si nápad dnes spát na chatě, přeci jenom by sprcha fakt bodla, oba jsme prosolení. Na Návrší chtějí za postel 350, to je moc, pokračujeme dolů do Stříbrnice, kde je samozřejmě vše zavřeno, jen v jednom pensionu se svítí, B bere za kliku, nic, zamčeno, vracíme se ke kolům, co fčíl...
Dveře se otevírají, vylézá provozovatel/majitel a že "Chlapi, co byste rádi?", "No, nějakou sprchu, postel, jídlo..." "Polopenze za 420. Blbý co? Drahý co?" pausa, šrotí to v hlavě, no, to teda drahé je, asi to vypadá na noc pod širákem s teplotou k nule... "Dám vám to za 350, přeci jenom nejsme žádná noclehárna.".. No, to je sice lepší, ale je v tom jídlo? "Je v tom i to jídlo?", pausa na druhé straně, šrotí to v hlavě "Tak jo, i s jídlem". No to je ještě lepší, nocleh za cca 220 by už šel, bereme to tedy.
Pivo (konečně něco normálního, žádný hnus Šerák, ale Bernard), večeře (skvělá hustá zelnačka, výpečky, bramknedlík a špenát), další pivo a další. Přichází majitel, ptá se co a jak, odkud a kam, a jestli takhle jezdíme a vylézá z něho, že na kole projel Nový Zéland a Norsko a Evropu a vlastně tak nějak svět. Ráno při placení necháváme malý tringelt, ale on mám vrací do "haléře", že na tringelty tam má rodiny s dětmi a ne cyklisty. Skvělý zážitek...

V pondělí ráno na pohodu, není až kam kvaltovat, čeká nás jen 115 km do Opavy na vlak... Tedy, tak zněl původní plán, ve Starém Městě pod Sněžníkem se rozdělujeme, B míří domů přímo po ose, do Opavy jedu tedy sám. Každý kopec i kopeček hodně bolí, předchozí dny už jdou hodně cítit, ale vím, že kopce budou vlastně jen dva (Ramzová a Rejvíz), mezitím zepár brdků...
No, jsem ale v Jeseníkách, není brdek jako brdek, do Branné to beru po modré, z Branné najíždím na cyklotrasu 53, stoupám až na Ramzovou, už tam skoro jsem a... A zvoní telefon. Beru to, jedu na pohodičku, zadýchaný nejsem, samo, že to byla "kravina", nějaká nabídka něčeho "zdarma". Konečně sedlo Ramzová, sešup dolů do Jeseníku, najíždím na cyklo 55, chvilku se po Jeseníku motám, fakt by mne zajímalo, který trotl to trasování vymýšlí, člověk objede "půl" města a ve finále najede na tu stejnou silnici, ze které před "chvílí" odbočil.
V Dětřichovicích dávám vale silnici a "pětapadesátce" , po zelené to beru "rovnou" vzhůru do oblak na Rejvíz. Druhý telefon dne, volá mi ženuška a chce vědět, kdy přijedu domů, jestli dnes anebo zítra a v kolik hodin, fakt si vybrala ten nejlepší čas, nějak jsem to pořešil, "teď fakt nevím, jedu do děsného kopce", "Vždyť nejsi ani zadýchaný!", ženy inu umí potěšit, pokládám to a sunu se dál, chjo, to zase byl nápad, mít to ještě o pár stupňů více, byla by to už pomalu výtahová šachta, ale dle hesla "než tlačit, to raději zdechnu" se deru pomalu vpřed.
Stoupání má 13 - 16 % a šutrovo-štěrková cesta k tomu, potkávám dědulu, co jde proti mne, pozdravíme se, v hlavě mi probíhá myšlenka "hlavně už nic neříkejte", ale on ne, on to musí komentovat, že prej mám skvělou fyzičku, že by to málokdo vyjel a s takovým nákladem už vůbec, ano, tohle přesně jsem chtěl slyšet, úsek je bohužel rovný a dlouhý jak týden před výplatou, no ale přece neslezu, chlap se určitě dívá, jestli to dám, takže zapojuji všechny svaly, co jsou v těle, kdybych věděl jak, tak zapojím i uši, ale za vytouženou zatáčku se dostanu bez šlápnutí, u studánky "Jedlový pramen" zastavuji, zkoumám vodu, jsou tam ale nějaké breberky, tak usrkávám poslední zbytky z bidonu, už je to jen kousek, navíc už skoro rovina, stoupání jen do 12 % a je to tady, najíždím na silnici a jsem na Rejvízu. Uf.
Dávám "meníčko", jdou dvě hod odpo a začínám tušit, že až do Havířova to asi dnes nedám, ještě mne čeká poslední stoupání a pak cca 100 km, do HA to stíhám, jen pokud z Opavy vyrazím nejpozději v pět a i tak budu dojíždět za skoro tmy, no, uvidíme, má to být s kopce, kolem vody.
Opět opouštím trasu 55, je tu poslední stoupání po modré a pak po zelené, masox, podmáčená cesta, zdá se to nekonečné, vůbec to nejede, ale konečně se dohrabávám k Pramenům Opavice a tam je silnice a cyklo 55, které se už budu držet jak ho.. košile, tedy kam až dojedu, už a pouze jen dolů a dolů, a taky že jo. Kdyby... *, tak bych to možná stihnout mohl, ale asi ne, "kdyby" se nekoná...
Dolů jedu s příšlapem, ale musím se krotit, cesta ještě daleká a nebylo by dobré se nějak moc vyšťavňovat. Město Albrechtice, opět klasický "vtip" s trasováním cyklotrasy :-), Krnov, jsem na hranici s Polskem, furt kolem řeky Opavy, 15 km před Opavou, tedy opět na stém, musím dávat pivní erzetu, jsem už docela KO, a hlavně bolí sedinka. Radkové pomohli, rozhoduju se pokračovat dál, kam až do půjde, tedy kam až mi světlo dovolí, je hrubě po šesté, z Opavy to je cca 60 km, to už je moc, bych dojel kolem deváté a jet potmě Ostravou a "okolím" se mi fakt nechce, přeci jenom, je to tady kraj razovyty.
O 3/4 na sedm jsem v Háji, před nosem mi ujíždí vlak, čekám tedy na další, má to být opět CityElefant (v jízdním řádu je "kriplkára" a 1. a 2. třída), takže paráda, už žádné tahání naloženého kola, v Háji jsou peróny "rovně", bez podchodu a v Havířově-Suché taky, dávám pivko, v 19:32 to má příjezd, tlampač hlásí příjezd spěšného vlaku z Opavy, který dále pokračuje... ve vlaku není mimořádně řazen vůz pro přepravu cestujících na invalidním vozíku a vůz první třídy.. Takže "panťák", skvělé, znamená to benchpress s kolem mezi úzké dveře, nadávám jak špaček (zdůrazňuji malé š, ten s velkým by si možná zanadával max "u jóviše", u mne je to lekce z anatomie), přijíždí to, ano, je to Pantograf.
A jako bonus pi*a průvodčí, vidí, že se morduju s kolem a přesto píská odjezd, mám se tedy na co těšit při "výstupu" a taky že jo, ta kráva moc dobře ví, kam jedu a že mám kolo a naložené k tomu (jízdenku jsem kupoval ve vlaku), přesto píská hned po zastavení vlaku, sotva otevřu dveře, vyskakuji z vlaku a zase se morduju s kolem a ta furt píská a píská, mávám, že ještě NE, že tam mám ještě kolo, naštěstí fýra asi není taková ..., takže byť je už tma, tak čeká, ale i tak, ještě ani nemám kolo na zemi a dveře se zavírají, příští stanice... No, jeďte třebas už i do prdele, já už pojedu jen kousek z vlaku, lehký dokopeček.
Brašny hážu do garáže a jedu, co jedu, doslova bez nich na lehko letím na "základnu" na jedno dvě Koníčkovské, mám pocit, že to kolo jede samo, když tam není ta zátěž v zádu, sedím na zahrádce, teplo, klid, zařechtají dva kousci, platím, než se ztratím, a ve 21:00 jsem doma. Žena moje milováná vítá trosku, dává instrukce, že co chci vyprat, tak do vany (no co, všechno přece:), odsoluji se, opět prej voním, dostávám konečně pusu i objetí:), ženuška servíruje naprosto úchvatný hovězí vývar silný jak noha od kulečníkového stolu, za který by určitě dostala od Polreicha i s Vaňkem pochvalu před nastoupenou jednotkou a rozvinutou zástavou, něco prasečího masa a brambor, chvilku si povídáme, přemísťujeme se do obýváku, na "Partičku". A co bylo v TV dál nevím, vytuhnul jsem...

Fine.

Poznatek akce: nejvěrnějším druhem není pojištění, ani karta MasterCard, ani kamarád na skládačce, ale protivítr, kterýžto mne trpělivě doprovázel po všechny čtyři dny. KDYBY * tak nefoukalo, to by se to jelo, to by se to stíhalo... ;-) Proč mne to nepřekvapuje... :-)

Pátek: http://connect.garmin.com/activity/475867257
Sobota: http://connect.garmin.com/activity/475867305
Neděle: http://connect.garmin.com/activity/475867050
Pondělí: http://connect.garmin.com/activity/475867051

Fotogalerie

08.04.2014 vložil/a: hekynen
karma článku: 5.06
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Od Kérkonoš do Těšína

Cestování
Od Kérkonoš do Těšína aneb Drang nach Osten po Československo-Německé-Česko-Polské hranici. ve dnech 12. - 16. července 2014. Sobota 12…
18.07.2014
hekynen
(5.8)

Můj syn včera složil bajkerské zkoušky :-)

O dětech
(přepisuji z diskuze kvůli přislíbenému palci od Básníka) :-) Nedbaje optimistické předpovědi rosničkářů (té nedělní, že v pondělí již…
30.03.2011
hekynen
(5.06)
PR
Cyklozájezdy | Dokempu.cz | Cyklobazar | Aktivni dovolená
Perfektní funkční oblečení pro vaše sportovní aktivity, od značky Moira.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

509 cyklistů (5 přihlášených)

Cesta do Prahy (podruhé) a tentokrát úspěšně

Pročítám si své staré blogy a zjišťuji, že jsem Vám něco dlužen. Na začátku roku 2021 jsem napsal blog s…
Stanley58 | 13.11.2024

RUNDREISEN 2024: Dunajec - Wisla - Saalach - Soča - Kwisa ... + Hel

Protože se přece jen trochu cítím součástí zdejšího společenství, rozhodla jsem se opět přispět, i když jsem…
Quatsch | 04.11.2024

Bikepacking přes Slovensko pokračuje: Z Čachtic do Gaderské doliny

Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50…
Kristina | 03.10.2024