Děčín, Maxičky, Kristin Hrádek, Rosenthal, Gunnersdorf, Königstein, Grosser Wint

V březnu se obvykle ještě jezdí na hory, ale letošní zima spíš přeje cyklistům, takže 7. března bereme kola a jedeme do málo proježděného Českosaského Švýcarska. Ubytování na Labské Stráni je docela příjemné, akorát se budeme vracet na kopec, ale s pomocí auta to nebude problém. Odpolední vyjížďka po červená je taková malá ochutnávka toho, co nás zítra čeká. Také proto se moc dlouho nezdržujeme v místní hospodě. Sobota je po ránu mlhavá a lehce mrazivá, stoupáme na Maxičky a docela se při tom zahřejeme. Opouštíme silnici a pokračujeme po zelené, pěkná lesní cesta, často je na stromě upoutávka na Kristin Hrádek, blíží se poledne, tak proč se nezastavit na něco teplého. Od Koňské hlavy jsou to 4 km, ale zrovna dneska mají bohužel zavřeno, je tu svatební hostina. Posilněni zelňačkou z vedlejší provizorní kuchyně míříme na hranice. Projíždíme Rosenthal a odbočujeme na červenou, stoupáme na místní kopec Katzstein. Za vesnicí je sloup s letopočtem 1835. Lesní cestou sjedeme kolem pasoucích se krav do Gunnersdorfu. Ještě je spousta času, tak měníme plán a nejedeme přímo k Labi, ale podél divoké říčky, silnicí, která je v současné době pro auta uzavřená, protože opravují koryto, klesáme do Königsteinu. K pevnosti se nám šlapat nechce, tak jen obdivujeme mohutné hradby z městečka, zastavujeme v historickém centru a pak už sjíždíme k řece. Po pěkné cyklostezce, podle kolejí se blížíme k mostu. Ještě zastavujeme v bývalém nádraží, ze kterého je atrakce, jezdí tu miniaturní vlaky, jsou tu různé prolézačky i horolezecká stěna. Za nádražím cyklostezka končí, ale začíná bikerská stezka. Most nakonec nepřejíždíme a zůstáváme na pravém břehu Labe a dojedeme pohodlně až do Děčína. Před hranicemi, v místech, kde na mostě je vyznačeno, kam v průběhu let sahala voda, mám prázdné přední kolo. V Dolním Žlebu vzpomínám na vyprávění svého tatínka, jak se v roce 1946 stěhovali právě sem. Dědeček měl převoznictví v Braníku a dostal výhodnou nabídku mít převoznictví v Dolním Žlebu. Jenže v téhle pustině se jeho ženě moc nelíbilo a tak se během krátké doby zase odstěhovali zpátky do Prahy a dědeček provozoval převoznictví v Braníku. V Děčíně výlet zakončujeme vjezdem na zámek a v restauraci Stará pošta máme dnešní oběd i večeři současně.
Neděle je opět mlhavá, ale sluníčko rychle mlhu prosvítí a krásně hřeje. Balíme a sjíždíme do Hřenska. Trpaslíci už jsou venku a pěkně vypadá jen hotel Praha, který září novou omítkou, ostatní domy jsou dost zničené. Podle vody a bohužel po silnici projíždíme bývalou celnici, dnes omšelá budova jen chátrá. Ve Shmilka, což je předměstí Bad Schandau, je rušný turistický život, parkoviště se začínají plnit, restaurace otvírají zahrádky. My uhýbáme na starou cestu, která začíná stoupat po úbočí, ale slézáme z kol a šplháme se po zelené značce mezi skály. Dojdeme na pohodlnou zpevněnou cestu, pískovcové skály jsou v těsné blízkosti a je třeba se rozhodnout, jestli pojedeme cestou vpravo, vlevo nebo rovně. Nakonec volíme tu nejpohodlnější a podle mapy bychom se měli napojit na cyklo. Stále se motáme kolem Schmilky, a tak volíme žlutou značku, kde je zpočátku pohodlná cesta, chvílemi je jen víc písku, ve kterém se na kole jede dost obtížně. Cesta končí, začínají schody, které stále stoupají. Už se mi nechce kolo vláčet, tak se jdu podívat, jak to vypadá dál. Schody přecházejí v žebřík a také pěší turisti se na nás dost divně dívají, kam se to chceme dostat. Vracíme se tedy zpět a nakonec najíždíme na krásnou silnici, která se šplhá na Grosser Winterberg 556 m.n.m. Po zdolání devíti traversů jsme na vrcholu. Posedíme na sluníčku a vracíme se zpět. Ještě zajedeme na nedalekou vyhlídku, ale výhledy v jasném slunci nejsou moc hezké, ale bezpečně poznáváme skálu, u které jsme poprvé vyšli a zvolili špatný směr, ale dostali jsme se hodně blízko mezi skály. Ve Schmilce jsme za chvíli, tak ještě jedeme podle vody do Bad Schandau, ale moc dlouho se nezdržujeme a vracíme se zpět do Hřenska.
Víkend v téhle oblasti a začátkem března bude jeden z nezapomenutelných nejen pro celkem našlapaných 114 km a 1156 nastopupaných metrů.