Bornholm: děti, kola a moře III.

Na závěr blogu o rodinné cestě na Bornholm několik údajů, které snad uvítají ti, kteří by chtěli tento krásný ostrov navštívit podobným způsobem jako my.

Cestování po ostrově

Bornholm je malý. Jeho obvod činí asi 150 km. Při naší délce denních etap (viz blog) jsme tam strávili příjemných 8 dní a mohli bychom i o něco déle – vyplatí se totiž zajíždět i do vnitrozemí. Pro toho, kdo plánuje velkou cyklocestu v řádech tisíců km, může být Bornholm třeba čtyřdenní zajímavou zastávkou při cestě dále na sever (např. do Švédska). Ale nenechte se malými rozměry Bornholmu svést ke spěchu - vsaďte se, že se vám vůbec nebude chtít pryč...

Doprava

Jeli jsme autem na Rujánu, kde jsme jej zaparkovali a už jen s nabalenými koly nasedli na trajekt. Prvním překvapením bylo, že trajekt ve skutečnosti nejede z města Sassnitz, jak dohledáte na internetových stránkách dopravců. Před několika lety byl přístav přesunut do Neu Mukranu, tedy asi o 8 km jižněji. Autem to není velký rozdíl, jen když plánujete dojet k lodi na kole s pětiletým dítětem, může to váš odjezd citelně poznamenat.

Ve všední den jezdí na Bornholm jeden spoj denně, v roce 2012 to bylo ve 13:45. Což je vzhledem k osmihodinové jízdě z Prahy trochu brzy, takže jsme raději jeli o den dřív a jednu noc přespali na Rujáně.

Auto je možno zanechat na hlídaném (?) parkovišti v přístavu, ale bude vás to stát 12 euro za den. My jej nakonec odstavili na volné a nehlídané parkoviště v centru nedaleké vsi, odkud je to do přístavu asi 7 km.

V přístavu jedou cyklisté rovnou do bran check in, kde si přímo koupí lístek. Trochu nás překvapilo, že vlastně neplatíte za osobu, ale za dopravní prostředek. V našem případě tedy za 5 kol a jeden vozík. Tohle se nám z bookovacích webů také zjistit nepodařilo, takže cena za trajekt byla vyšší, než jsme čekali (pro nás 126 euro za jednu cestu). Na lodi parkují kola společně s auty v podpalubí a během cesty k nim cestující nemohou, takže se vyplatí se na cestu, trvající 3,5 hodiny, vybavit. My nezkušení jsme to při cestě tam opominuli a v závěrečných fázích plavby už měli mírný problém s nudícími se dětmi.

Kupovali jsme pouze jednosměrný lístek, protože jsme chtěli mít časově otevřenou možnost návratu (pro případ nemoci apod.) Nebyli jsme si jisti možností již koupený lístek nějak přebookovat. Cenově to vycházelo stejně, obousměrný lístek stál prostě dvojnásobek. Mírně napínavý okamžik ale nastal, když jsme kupovali jízdenku na cestu zpátky den předem a ukázalo se, že na námi vybrané lodi už není pro pět kol místo. Naštěstí jela ten den výjimečně ještě jiná...

„Ostrov, to je rovina“

Na Bornholmu se prý jezdí víceméně po rovině. Nejvyšší bod ostrova je ve 167 metrech nad mořem, takže to ani nemůže být moc jiné. Mapa papírová i internetová nabízela taky spíše roviny...

Realita je složitější. Je fakt, že dle záznamu trasy na bikemap.net jsme za celou cestu nastoupali asi jen 660 m, ale je také pravda, že na žádné z našich předchozích cest (počítaje v to i podalpské kolečko) jsem se tak nenadřel s nákladem do kopců. Na Bornholmu, a to zejména ve střední části a na západním pobřeží, potkáte drobné terénní vlny s převýšením tak malým, že si jich mapy nevšimnou. Takže nic významného, kdyby jich nebyl asi tak milion a nebyly krutě ostré. Svahy označené značkou 14 nebo dokonce 22% nejsou žádnou výjimkou, a to vůbec nemluvím o těch neoznačených. Pro našeho pětiletého debutanta na šestnáctce bez přehazovačky to byl poměrně krutý křest ohněm, ale naštěstí to bral sportovně.

Mapy

V Praze jsme sehnali mapu Bornholmu od rakouského nakladatelství Kompass. Jejich mapy se mi nikdy moc nelíbily a tahle byla opravdu mizerná. Neodpovídala realitě ani v detailech, ani v celcích. Neexistovaly dokonce ani některé zakreslené silnice (!), čísla cyklotras na této cyklomapě chyběla úplně. Časem jsme si na sebe s tou malůvkou zvykli a začali jsme ji brát jako bohatý zdroj zábavy, která za ty dvě stovky vcelku stála.

Mnohem lepší mapu ale vydává oficiálně Bornholm a obdržíte ji zdarma buďto na trajektu, nebo v libovolném informačním centru. Má formát časopisu a je tak podrobná, že na ní najdete podle názvu všechny ulice a silnice na ostrově.

Noclehy

V tomto ohledu je Bornholm zkrátka ideální destinace. Kromě spousty dražších i levnějších kempů tu můžete spát ještě na lejrpladsech, tedy jednoduchých tábořištích, o která se stará někdo z nedaleké farmy. Najdete tu místo pro stan, ohniště, obvykle i vodu a WC a cena je 20 DKK na osobu. V době naší návštěvy jich na ostrově bylo asi 12.

Dále můžete využít tzv. shelterů, což jsou dřevěné přístřešky pro přespání zdarma. Vybavené jsou jen odpadkovým košem a někdy toaletou, vodu si musíte sehnat jinde. My jsme potkali takové sheltery tři, prý jich je na ostrově zatím pět.

K dispozici jsou také primitivní tábořiště, tedy místa, kde je jen ohniště a odpadkový koš. Legálnost jejich využití pro stanování je trochu sporná: oficiální místní mapa nám tvrdila, že na nich lze spát, místí lidé říkali, že to sice teoreticky možné není, ale ať si klidně zanocujeme, protože to stejně každý dělá. Takto lze využít i vzorně vybavená odpočívadla u silnic, jednou jsme to byli nuceni udělat a nic nám nevyčítala ani služba, která tam ráno přijela umýt WC a vysypat odpadkové koše.

Viděli jsme místní Dány, jak nocují i nadivoko ve volné přírodě, ale při tolika příležitostech legálního a přitom příjemného přenocování nás tato možnost ani nijak nesváděla.

Počasí

Takřka neustálý vítr nám zajistil vysokou proměnlivost počasí, což byla většinou výhoda. Se železnou pravidelností se střídal následující scénář: ráno déšť, po něm mlha, která se kolem poledne zvedla a udělalo se hezky. Večer občas zahrozil déšť, který ale přišel zase až ráno. Výjimku z tohoto režimu tvořily dva dny, kdy ranní déšť skončil až v poledne, respektive v pět hodin odpoledne.

Naši počáteční snahu uchránit dětem co nejvíc suchých věcí pro případ trvale špatného počasí vystřídala rezignace, ke které nás inspirovali místní lidé: výkyvy počasí jsme stejně jako oni začali řešit tím, že jsme je neřešili. Co zmokne, zase uschne, až za dvě hodiny vysvitne slunce. Za celou dobu jsme nepotkali místní lidi v pláštěnce a jen jednou s deštníkem. Bornholmské děti pobíhají ve čtrnácti stupních v mokrém tričku a nemocně taky nevypadají. Večer, když se zvedne studený vítr, jdou si skočit do moře, které je v tu chvíli báječně teplé. Týden stačil na to, abychom si na ten styl zvykli – a dost si ho oblíbili.

Peníze a ceny

Na Bornholmu nebyl žádný problém platit kartou téměř ve všech obchodech. Ceny jídla jsou zhruba stejné jako u nás, jen v dánských korunách. Cena ubytování v kempu pro nás činila asi 300 DKK. Trajekt lze platit v dánských korunách i v eurech.

A to je asi tak vše... Šťastnou cestu!