Štafeta 2012 - Brno a okolí

Datum: rozkouskováno mezi dny 21.-24.8.

Kdo vezl NaKolík: Ifča

Trasa: Bílovice nad Svitavou, přes Brno, přehradu, Rosicko až po předání kousek od Silůvek

Délka etapy: Včetně nějakých drobných zajížděk a bloudění cca 55 km

Počasí: horko, dusno, s občasnými náznaky deště

Komentář:  Organizaci jihomoravské etapy jsem si na počátku tak nějak přivlastnila sama - takže ani nemám na koho svést, že moje část byla tedy opravdu hodně špatně načasovaná. Právě jsem se vrátila z dvoutýdenní dovolené a v práci nevěděla, kam dřív skočit, přebírala jsem v úterý a do pátku bylo potřeba poslat dál. Takže vše bylo trochu narychlo a původní plány jsem postupně očesávala...

První den - úterý 21.8. Kolo jsem si dopravila do kanceláře v Brně a po cyklostezce podél Svitavy vyrazila po práci do Bílovic, kde jsem přebírala štafetu od Netopirata. Celkem fajn - už jsem tudy párkrát jela, ale ještě v Brně se na stezce konaly nějaké stavební práce a byl tam zákaz nejen vjezdu, ale i vstupu. S tím, že mě objížďka hodí na silnice městského provozu, jsem coby výlučně venkovská cyklistka moc nepočítala, ale je to přece jen okrajová část, tak jsem se nějak postupně zpět k řece proboxovala. Do Bílovic dorazila se zpožděním, ale přece; poseděla s Netopiratem, pokecala, poptala se na nějaké ty zkušenosti ohledně lehokola a vyrazila na zpáteční cestu. Že jsem si moc přesně nepamatovala, kudy jsem objížděla při cestě tam tu překopanou stezku a povedlo se mi zamotat někam, kde jezdily dokonce i tramvaje, byl už detail. Pražské (a vlastně i ostatní) cyklisty prosím, aby se mi nesmáli.... Kolo jsem na závěr zaparkovala v práci na chodbičce, NaKolíka přímo na svém stole - a to byl konec prvního úseku.

Druhý den - středa 22.8. Opět po práci jsem vyrazila na kole domů, oklikou přes Brněnskou přehradu. Bylo by škoda, aby ji NaKolík neviděl, když už byl v Brně, ne? Opět kousek podél Svitavy, ovšem na opačnou stranu než včera, v Komárově přejezd na stezku podél Svratky a k přehradě. Na začátku Bystrce se mi podařilo jednou špatně odbočit a přijít na to až asi po kilometru... během dvou dní třikrát bloudit na cyklostezce značené podél řeky - to už musí člověk v oboru něco znamenat! K přehradě jsem dorazila, když už slunce bylo proklatě nízko a před sebou ještě kus cesty. Pořád tam ale byl živý rekreantský ruch a moje pokusy nafotit na nějakém zajímavém místě NaKolíka byly provázeny několika podezřívavými pohledy. Snad jsem vypadala jako terorista snažící se umístit výbušninu na frekventované místo.
Dále jsem pokračovala do lesa po trase „Brněnského kolečka". Několik kilometrů stoupání až k Ríšově studánce. Pití jsem sebou měla naštěstí vlastní - protože pramen zrovna nebyl ve stavu schopném občerstvit žíznivého poutníka. Cesta vedla pořád dál do kopce - to už jsem ovšem provozovala spíš „indiánskou cyklistiku" (podle vzoru „indiánský běh"... sto metrů tlačím, sto metrů jedu). V místě, kde jsem chtěla zaskočit ještě i k Helenčině studánce, byla už taková tma, že jsem její hledání vzdala... Závěrečné kilometry po silnici už byly rychlé, přesto mě doma uvítalo ustarané dítko, které už tou dobou dávno vyhlíželo z okna, kde že ta maminka potmě s kolem asi ještě straší. Uchlácholila jsem synáčka pár besipkami, co jsem převzala s NaKolíkem a začala se psychicky připravovat na následující den, kdy jsem hodlala jet na kole zase zpátky do práce, abych mohla v pátek v Brně předat štafetu dál.

Ve čtvrtek ráno mi plány překazil déšť (skoro se mi chtělo říct „zaplaťpánbůh"), takže bylo potřeba vymyslet náhradní variantu. S Tutorkou, které jsem měla předávat, pracujeme obě v Brně, takže se původně město jevilo jako ideální lokalita k předání. Protože moje bydliště je na západ a její na jih od moravské metropole, jako proveditelná varianta se ukázala i možnost, že si v pátek po návratu ze zaměstnání prostě vyjedeme vzájemně naproti. Tak se i stalo - po vzájemné navigaci esemeskami která odkud jede, co má na sobě a vůbec jak se potkáme, jsme se šťastně sešly někde mezi Silůvkami a Mělčany. V rychlosti jsme probraly vše možné, na několik pokusů se nám podařilo i fotoaparáty naštelovat tak, abychom při bliknutí samospouští byly obě v záběru - a vydaly se každá zpátky k domovu.