S Banánem na sever 4 - Poštovní okénko

9.10. je prý Světový den pošty. Tak taky něco přidám.

Už v Kodani mě zaujali místní borci. Řídili žlutá, mohutná, elektrická kola s vykládací plošinou. V bývalých docích jsem potkal jednoho poštovského jezdce. Neostýchal jsem se a zeptal kolik toho najede. Sice nepatřil mezi nejchápavější (výrazem ve tváří), ale dozvěděl jsem se, že běžně najezdí přes 30 kilometrů za den, jezdí mu to v pohodě dvacetikilometrovou rychlostí a že musí pracovat. Když jsem viděl kolo, nezáviděl jsem.

V Linköpingu využívala pošťačka v rámci univerzity motorovou tříkolku, ale určitě jsem viděl i kola, ale bohužel jsem fotku nenašel, když najdu, dodám.

Na ostrově Gräna, na břehu jezera Vätternu, měla pošta neméně zajíavé kolo. Jejich vylepšení přípomínalo dětská pomocná kolečka, ale velmi dobře to fungovalo jako stojánek (ještě jim v tom kopci chyběla ruční brzda), posuďte sami dle fotky.

Tady v Umeå jsem viděl akorát auto, které má volant na druhé straně, aby se řidiči lépe doručovalo. Pěkné jsou místní náklaďáky s fotkou balíků na boku. Vypadá to, jako by měli otevřené bočnice. 

A když jsem v tom, tak ještě přihodím pár informací o samotných poštovních službách. Pošta tu nepatří k nejlevnějším (pro nás). Běžný dopis do ČR stojí 12 SEK (x3=CZK). Ale balíky násobně více. Jen nevím, jaktože děvčata z Rakouska i Německa posílají balíky do Švédska levněji, než by zvládl náš státní podnik. No patnácti kilový (15!!!) balík za 16 eur? To jim závidím. Pak jim maminka může posílat i nějakou tu výslužku, nejenom teplé ponožky, jak mi tvrdily. 

Naše poštovna v Ålidhem centru (popíšu v budoucnu) je celkem pěkná. Nejedná se o uzavřenou kopku z 80. let, jak většinou předvádí pošta u nás. Je naprosto otevřená vůči zákazníkům. Žádné dveře, jen tři regály vyplňují prostor mezi pultem a vchodem. Od výdeje koukají pracovníci přímo do supermarketu. Prodávají tam žárovky, usb klíčenky i další běžné vybavení. Samozřejmě spoustu pohledů a obálky.

Fronta se stojí i tam, ale sofistikovaně - s pořadovým číslem, takže si někdy stihnete i nakoupit, zatímco u nás bychom stáli řadu jako správní Švédi (vysvětlím někdy v budoucnu). Ale co je nejzajímavější: ŽÁDNÉ SKLO mezi vámi a pošťačkou neexistuje, otevřený pult a v pozadí vidíte na police s balíkama. Vše probíhá pomocí čárových kódů, které váha sama tiskne. Pracovníci jednají rychle a s úsměvem.

A perlička na závěr: Tahle pošta se těžko vykrádá, paní pošťačka má velkou kovovou bednu, kam se strká hotovost. Svoje drobné z toho už nedostanete, funguje jako trezor. Takže zloději tady asi nemají lehký život...