S Banánem na sever 1 - ÚVOD

Sedím u Vrtalů na sedačce a zápolím s mobilem. V hloubi našeho školního webu se skrývají výsledky výběrového řízení na semestrální zahraniční výměnné pobyty. Ne, že bych si dával moc šancí, ale zvědavost je silnější... Nebral jsem to příliš vážně, mé studijní výsledky nejsou nejzářnější, k tomu ten komplikovaný systém!

Alespoň, že jsem proklouzl těsně do druhého kola a byl lepší než 250 mých kolegů. Ale bylo to o tarantulí chlup, protože 0,4 bodu, jedna hloupá otázka v testu, jedna trojka místo dvojky a měl bych smůlu. Stejně jsem měl pořád 600 dalších soupeřů, kteří se prali o 400 míst, která byla ještě rozdělená do mnoha jazyků. Pohovor mám taky za sebou, žádný zázrak, dostal jsem polovinu bodů. Kdo by se taky snažil, když je na konci bodové hranice.

Vlastně se chci jen uklidnit, že to bylo fajn si zkusit, ale holt jsem se měl víc snažit během studia a teď jsem nejposlednější náhradník, který může mít štěstí, ale také nemusí. S tím jsem si vlastně zasílal přihlášku na začátku zimy, třeba budu mít štěstí. Proto jsem si vybral do své "zlaté" čtveřice hlavně školy, kam jsem opravdu chtěl. Moc jsem netaktizoval a výběr probíhal podle jednoduchého kritéria: "učí něco podobného mému oboru"? Nebylo to lehké, škol je několik desítek, ale všechny mají všemožné mezinárodní "byznysy" a další zbytečnosti, které jsou jen zástěrkou pro nekonečné chlastání.

Jasným číslem jedna je Arizona State Univerzity, sice nikdy nedosáhnu tolik bodů, ale to město už tak znám, měl bych kde bydlet a hlavně mají speciální fakultu Municipal Managementu, přihazuji druhou americkou univerzitu (alespoň se naučím anglicky) a Tallin, metropoli země, která jde opravdu rychle kupředu (a zároveň tam nebylo loni potřeba příliš bodů).

Když jsem prohlížel stránky jednotlivých škol, poznačil jsem si, že jedna švédská učí geografii, ale při vyplňování přihlášky jsem si nebyl jistý, tak jsem ji tipnul.

Ale zpátky k Vrtalům na gauč. Pomalu se propracovávám školním systémem, ale nějak se mi to nezdá. Já přece se svými ani ne 90 body nemůžu nikam jet, to není možné! Tak přesedám k počítači, kde to je ve větším. Obrazovka ukazuje zase totéž, asi nějaká chyba. Kdeže je vůbec ta/to/ten Umeå??? Cože, 600 kilometrů na sever od Stockholmu? Proboha, já chtěl do Arizony nebo Texasu, ne do Arktidy... Pár dní na to se dozvídám, že jsem byl jediný, který se nedostal jinam a chtěl jet na tuto školu. Arizona 124 bodů, Tallin 110, Texas 120, Umeå 89,4. Prostě klikař.

Vlastně mě to zastihlo naprosto nepřipraveného, jako když vyhrajete milion ve sportce... První, co jsem koupil byly rukavice (panebože, vždyť tam mrzne i moře!). Následovala bunda (co kdyby tam mrzlo už v září a taky, kde bych tady v srpnu měl sehnat bundu?). Nejhorší byla obuv, nakonec mi sedl až 17. pár pohorek, možná mi mohli říct dřív, že mám hledat boty velikosti "wide". Teď už můžu být zase trochu vklidu, vždyť je to až za několik měsíců, věnovat se studiu.

Administrativa se vleče, podepisuji tento papír, tamten a zkouším se vecpat na kurzy jazyka tamních domorodců. Na severu jsou na slovo skoupí, asi ta zima, ale na jihu je kurzů celá hromada. Moc ze mě nadšení nejsou, takže se smiřuji se začátkem školy 3. září. 

Ještě, že jsem nekoupil letenky! 19. června mí píšou, že 2. srpna nastupuji v Linköpingu! Bože, kde je zase tohle??? Střední Švédsko, super, alespoň se aklimatizuji. Na začátku července už mám jízdenku na autobus do Kodaně (za cca 1250 Kč) a vlak z Kodaně (1400 Kč). A teď hurá na tábor!

20 dní tábora uteklo jako voda, 10 dní do odjezdu, zavazadla se plní. Proč je ta bunda tak velká, pohorky těžké a kdo to má nosit?
31. Července dokupuji poslední důležité věci, medovinu a svačinu na cestu a v šest večer hurá na sever! Autobus je pohodlný, až na to, že se tam nedá spát, že já pořád musím čumět ven, i když je tam tma?V autobuse je nás 5 studentů se stejným cílem, jen ostatní volí k pokračování autobus, mě pohoupe rychlovlak.

V šest ráno mě autobus vyklopí na nehezké zastávce daleko od všeho, jen vlaky sviští za zábradlím jeden za druhým. Tak tohle je ta Mekka všech cyklistů? Ten ráj na zemi? No nic moc, mám čas do čtyř, snad to bude lepší... Ale o tom zase příště....