Štafeta 2012 - Předání Nakolíku u Janohradu

Datum: 30.8.2012

Trasa: Janohrad, Lednice,Bulhary, Milovice, Pavlov,Klentnice, Mikulov, Úvaly, Rajsna, Valtice, Rendez-vous, Břeclav

Najeto: 52km.

Počasí: Polojasno, přes den světlo, v noci tma

NaKolík jsem měl, podle domluvy, přebrat na Janohradě od Jany. Jen jsem si nebyl jist, jestli se poznáme. Foto v profilu se slunečními brýlemi a přilbou na hlavě, nebylo moc dobrým vodítkem. Navíc ve čtyři odpoledne, se to kolem hradu, hemží tůristy podobného vzevření. Naštěstí, mě už čekala s přilbou, kterou jsem důverně znal z fotek, na stole.

"Ahoj. Jak si mě poznal?"

"Přeci podle fotky nee!"

Trochu toho pokecu, pivo a nezapomenout na foto z předání. Prosím nějakého námořníka, jestli nás nevyfotí, že bez něj ta loď stejně neodpluje. 

"Jsem v pokladně." Zatímco tůristi nastupují na výletní pramici k Lednickému zámku, bere do rukou foťák.

"Fotit moc neumím." Přiznává s proviněním v hlase a pro jistotu mačká spoušť digitálu ještě jednou. Blond hlavou rozdává "prasátka" na všechny strany a já doufám, že focení mu půjde líp jak hrátky s peroxidem.

Vyjíždíme k hlavní silnici, kde se naše cesty rozdělí. S Nakolíkem si udělám menší výlet na Pálavu a Jana pojede na druhou stranu směrem k Rakvicím a dál, domů do Bořetic.

Funguje mi správně tachometr? To číslo na displeji se mi nechce zdát...

"Já mám dvacet sedm celých šest." Odpovídá.

Hmm tak funguje správně... Naštěstí se loučíme po třech kilometrech a mohu konečně zpomalit. O pár kilometrů s Janou víc a utahá mě jak malé kotě.

Mířím na Lednici a dál po červené k Bulharům. Tady sjíždím k silnici a dál do Milovic a Pavlova po asfaltu. Letos jsem píchal kde se dalo, tak si akátovou stezku s radostí nechávám na jindy. V Pavlově stoupám do kopce a kopíruji vrchy Pálavy nade mnou. Asi sto metrů pod vrcholem. Fotím Nakolíka s Děvičkami v pozadí. Mezitím mě dojíždí další dva cyklisti. Zastavují o pár metrů dál a těžce oddychují. Ona ta Morava zas takovou rovinou není. Objíždím je a pokračuji na Klentnici a Mikulov. Ještě jednou sesedám a na Čiči skále (rozuměj Kočičí skála) dělám další foto. Kluci mě znovu dojeli, takže náš minizávod vyhrávám až v zavěrečném sjezdu do Mikulova.

Mikulovem bez zastávky a napojuji se na cykloztezku, která mě dovede, až k Rajsně.Přes tři brdky k Úvalům a v protisměru míjím skupinku rozjařených kolařů. Místo bidonů petky s borůvkovým sirupem. Je mi jasné, co  si vezou za výslužku. V Úvalech odbočuji vlevo a čekám uvítací výbor. Dnes má josefčík křížený s vlčákem volno, takže hra na honěnou se odkládá na neurčito.          

Další foto na Rajsně(Valtická kolonáda) a dnes už jen z kopce a po rovině. Z Valtic po červené na Randez-vous a dál po žluté do Břeclavi. Je už docela šero, tak nemá smysl řešit focení. Ještě před vjezdem do města, málem srazím důchodkyni o berlích. Sundavá si sluchátka a hrozně se omlouvá, že mě neslyšela. Pokynu, že se nic nestalo a sundám si tmavé brýle. Místo důchodkyně, se na mě usmívá blondýnka a s hůlkami dál pokračuje ve svém tréninku. 

Zvoní mobil a já proklínám volajícího. Jestli se mi vybije baterka a nenaloguju tuhle trasu, budu docela nasrán.

"Ahoj" ........    "Akorát jsem dojel"................ "Kam?"............... "Mají tam Plzeň?"  ............... " Dobrá, snad jo. Tak se uvidíme tam"

Dívám se, co mi nalogovala GPSka. Kroutím hlavou a ten nesmysl mažu. Tak aspoň to pivo mi zlepší náladu. Naděje se rozplyne příchodem do baru. Dělá se mi mdlo a začínám ráčkovat. Kjušovice si dneska opjavdu nezasloužím!!!