Štafeta 2012 - Převzetí NaKolíku od básníka

Vyrážíme od baráku, kdo umí na kole, jede na kole

Foto: Autor

Další fotografie

Když jsem básníkovi navrhla, že nakolík od něho mohu/můžeme převzít třeba na Purkarci, nedošlo mi tak úplně, že by taky v den D mohlo pršet. Předání tak bylo kvůli nám domluveno v sobotu kolem oběda. No a předpověď počasí nezklamala - přes den zataženo s deštěm, odpoledne od západu ubývání oblačnosti a srážek. Takže plán B - nakolík převezme Sete a doveze ho do Budějovic (a tam si ho někde předáme). S tím, že kdyby náhodou bylo hezky, tak se do Purkarce dostavíme taky a o nakolík se popereme.

V pátek večer - předpověď deště trvá, takže se smiřuji se sobotou doma - stehuji si sukni, že si ji ušiju (poprvé v životě), zadělávám těsto na croissanty (poprvé v životě), vyndávám z mrazáku flákotu k obědu (to už jsem teda v životě dělala). Pavel vyráží s kamarády do hospody, vrací se ve tři v noci (vyspí se přece po obědě s dětmi, že). Děti se tak během noci obě nastěhovaly do naší postele (abych se tam sama nebála), jak mě průběžně budí, poslouchám, zda venku prší. Déšť stále nepřichází.

Budíček kupodivu v sedm (běžná je šestá), koukám z okna směrem na západ a je to jasné - místy mráčky, místy i modro, na déšť to v nejbližších hodinách určitě nevypadá. Děti spolupracují a budí si tatínka (nejdřív pusou, když to nezabere, tak násilím).

Je čtvrt na deset, jsme před barákem a začínáme připojovat vozíky - bereme oba, až Zuzka odpadne na kole (12‘), nasedne k tatínkovi do „dvojky". Já vezu Emílka v „jedničce". Jindy přelidněná stezka kolem Vltavy na Hlubokou je liduprázdná - asi jsme jediní optimisté. Přitom mraky táhnoucí od Temelína, odkud ty deště většinou chodí, vypadají nevinně.

Před desátou dojíždíme „na kanál" u Českého Vrbna - Zuzanka stále na kole. Na hřišti povinná pauza - děti si užívají opuštěného hřiště (kde je i lanovka!) a občas uzobávají rohlík se sýrem, Pavel si dává záchranné espresso a colu, já si užívám cappuccina. Protože Zuzanka trvá na tom, že na kole pojede ještě „ke koníčkům" (= před Bavorovice), vyrážíme kolem půl jedenácté (na Purkarci máme být v jednu, to bude tak akorát). „U koníčků" pak opravdu ochotně leze do vozíču a my zvyšujeme průměrnou rychlost (do té doby kolem 10 km/hod - od baráku sem je to 6 km).

Na Hluboké díkybohu bez řečí míjíme hřiště s obří trampolínou a stále v tempu pokračujeme podél Vltavy. Nově postavená stezka vede po asfaltu (kromě asi 50 metrů v půlce), chvilku i po extra náspu mezi skálou a řekou. Nešetří ani kopečky - vždy si jeden vyšlápneme, jeden sjedeme. Ten nejprudší - krátký, ale hodnotný- po zkušenostech z minula už rovnou tlačíme (při poslední cestě to chtěl Pavel vyjet i s vozíčkem. V nejprudším úseku mu podklouzlo kolo, nestihl vycvaknout nohu, tak to položil. No a vozíček jen se Zuzankou ho po tom asfaltu -tady zrovna je- popotáhl zpátky asi tři metry... Odnesl to cca 10 cm šlicem na lokti). A zrovna ve chvíli, kdy se chystám v půlce kopce zaparkovat své kolo s vozíkem a jít pomoc tlačit, se zdola blíží cyklista a hned: „Můžu se zeptat - když tak vidím dres nakole, nejedete si náhodou pro nakolík do Purkarce?". Jojo, je to Sete, svého oře tlačí do kopečka, kde ho parkuje a hned se chápe vozíčku a tlačí s námi. V družném hovoru nám pak cesta do Purkarce utíká skoro sama (no, v tom kopečku těsně před Karlovým hrádkem pravda pomaleji).

Sedáme do hospody „U Voraře", my si dáváme pivo a jídlo, Sete čeká na Básníka, který dojíždí - no vlastně v čase, kdy nám donesli jídlo (kdo umí...). Seznamujeme se, cpeme se, kecáme. Po druhé hodině začínají děti prudit, takže si nezapomínáme! předat nakolík (díky lentilkám ukrytým uvnitř se děti zas na chvilku zklidnily), pak nakládáme naše posádky - tentokrát obě do vozíků, aby se prospaly. No, usnuly, než jsme vyjeli ze vsi - ono při tom slupování nálepek z nakolíku se asi opravdu dobře usíná (zůstala jich polovina).
Bez zastávky dojíždíme do Budějovic (teda, jedna "čůjací" pauza byla), kde již probuzené děti vykládáme na hřišti u Globusu (potřebuji ještě něco málo dokoupit). Zuzanka pak opět sedlá kolo a tentokrát „zkratkou" přes sídliště valíme domů.

Je půl šesté, zaklízíme kola, zaháníme děti. V 18:10 začíná liják, sem tam hrom, blesk. Tachometr ukazuje bez pár metrů 45 km, z toho Zuzanka dala téměř 9. Jo a Básník a Sete - no, jestli neodjeli, tak tam sedí dodnes.

P.S.: Ty croissanty jsem pekla narychlo teď večer a jsou - no, ne úplně dobrý (teda ta čokoládová náplň je v pohodě)

Jo, a zapomněla jsem statistiku, takže:

Nakolík jsme převzali 21.7.2012

Kdo nakolík vezl: Evča (resp. Zuzanka ve vozíčku)

Kdo se přidal: cestou pro nakolík náhodně Sete

Jaké bylo počasí: akorát na kolo - zataženo, mezi 18-20 stupni, pršet začalo po návratu domů

S nakolíkem ujeto: 22 km (krom 50 metrů po asfaltu)

Odkud kam: Purkarec-Hluboká-České Budějovice

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

Štafeta 2012 - S NaKolíkem na Černou věž a za uměním

Štafeta

Kdy: Úterý 24.7.2012 Kdo nakolík vezl a nesl: Já, Zuzanka a Emílek Kolik najeto: 5 km ve vozíčku, 225 schodů v batůžku nahoru, 225 schodů…

více »

26.07.2012

evcas

(3.62)