Štafeta 2012 - kousek za humna :o)))

Kdy se jelo: sobota 23. 6. 2012

Kdo jel: radka

Počasí: zase paráááááááda, teplota se šplhala k 25° C a ikdyž se občas objevil mráček, nebylo to nic dramatického

-----------------------------------------

Dneska jsem se rozhodla vyvézt Nakolík na Levý Hradec, ale ty plány, ty se táááák krásně mění :o))). Zkrátka Levý Hradec nakonec zůstal daleko přede mnou, ale i tak to byl příjemný výlet.

Než jsem vyjela, čekala mě milá povinnost, zprovoznit Nakolíka a Plechovku odložit k zaslouženému odpočinku. Přitom jsem zjistila, že Nakolík je podstatně štíhlejší než Plechovka, takže Horalku pro Airlina jsem tam nenarvala ani omylem, ale hroznový cukr, ten se tam vešel :o))). Horalku od HMS holt budu muset přivézt Airlinovi v kapse...

Krátce před jedenáctou jsem vyjela, a protože to je pro mě tak akorát čas k jídlu, jela jsem nejkratší cestou do mé oblíbené pekárničky na velké presso s mlíkem a linecký koláč. Bylo to právě tady, kdy jsem před 7 lety do prvního Nakolníku psala první řádky o Štafetě 2007...

No, dost nostalgie... Bříško jsem naplnila, tak hurá do terénu. Sjela jsem do Veleslavína k bývalé Aritmě a kousek za ní je příjemná vyhlídka. Dneska tady ale moc příjemno nebylo. Vyhlídku okupovali 3 adolescenti posilující se pivem a ne že by to na nich již nebylo znát. Hrála jim k tomu hudba a ten "nejchytřejší" chytrolín těm zbylým dvěma vysvětloval, co je to relevantní. Měla jsem sto chutí jim říct, že rozhodně není relevantní hlasitost hudby vůči geniu loci tohoto místa, ale raději jsem vyklidila pole.

Další zastávkou byl Libočák - rybník, kam jsme se jako děti jezdily koupat. Ke koupání je v oblibě i dnes, ale tentokrát byla hladina zanesena pylem, takže ke smočení rybník moc nelákal. Za to opalujících se tu bylo dost.

Od Libočáku jsem to vzala nejkratší cestou k Mekoušovi do Šárky. Jednak když člověk musí, tak holt musí... a pak jsem se rozhodla ochladit jedním frappé. Dělají ho tady se šlehačkou a bylo fakt dost dobrý :o)))

Další vyhlídku na Džbán jsem musela oželet, protože se tam objevil zákaz kolům, ale to neva, ještě je tu vyhlídka před Nebušicemi. Musím říct, že průjezd Šárkou byl dneska parádní. Vůbec tady nebyli žádní lidé. Takhle prázdno tady není ani v zimě!!! A Nebušická vyhlídka - paráááda. Sluníčko příjemně hřálo, Prahu jsem měla před sebou jak na dlani a byl tady úžasný klid...

Z Nebušic jsem sjela cyklostezkou dolů na Jenerálku a pak podél Šáreckého potoka až do údolí Divoké Šárky. A to přímo pod rozcestník, který ukazoval i odbočku na Hanspaulku. Xakru, proč nevyjet na Babu, když už jsem tady?!? A tak jsem vzala pravou a vysápla jsem zase na kopec, pak kousek po horizontu a byla jsem tam. Někdo tvrdí, že tahle stavba je bývalý viničný domek, někdo, že jde o umělou zříceninu, kterou si smetánka stavěla do výhledu svých sídel. Nevím, ale vím, že je tady příjemně a je odtud úžasný výhled do údolí Vltavy. Tedy pokud pominu, že jako na dlani má člověk čističku vody zvanou "sračkárna" :o))).

Co jsem si vyšlapala nahoru, to jsem si teď zase mohla jset. Vybrala jsem si k tomu ale bikerský sjezdík, takže jsem si to sešla pěšky :o))). Kousek jsem sice zkusila jet, ale dost mi vadí, když se mi kopec klopí tak, že mám zadní kolo výš než hlavu :o))).

Divokou Šárkou jsem to projela po silnici až k Vltavě a tady jsem ještě zajela k Sedlci podívat se na ten zázrak, který tady loni vystavěli. Neuvěřitelně předražených 50 metrů stezky, která objíždí přehledný úsek silnice. No, nebudu to tady vířit, já tomu nerozumím.

A kam dál?!? Do Roztok už se mi nechce, protože ze Sedlce se musí kus po úzké silnici a fakcovat se s auty se mi dneska vůbec, ale vůbec nechtělo. Byly tři odpoledne a mě čeká návrat k nám na kopec. Ale kudy?!? Po různých úvahách zda přes Lysolaje, přes Letnou nebo dokonce až Prokopákem jsem se rozhodla pro standard přes Dejvice a Ořechovku. Ne, už jsme toho dneska viděli dost, necháme si ještě něco na příště :o)))

Ujeto: 33,5 km

Fotky

http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/120623_Stafeta_Nakole.cz_-_kousek_za_humna_o