Krajinou Ölandu 5 – zpátky na pevninu

Dojel jsem na náměstí ve městě Borgholm a našel místo, které zabírá web kamera. Odkaz na web kameru jsem před odjezdem nastavil doma v počítači, takže teď stačilo jen poslat sms a mohl jsem zamávat domů. Ve městě jsem se dlouho nezdržel, projel a prohlédl jsem si okolní ulice a přístav. Na okraji Borgholmu jsem navštívil zříceninu hradu Borgholms Slott.

Z Borgholmu jsem jel po hlavní silnici. Po několika kilometrech jsem ve vesnici Rälla odbočil a "vyjel" jsem na nejvyšší bod Ölandu, který se nachází na louce v nadmořské výšce 55 metrů nad mořem. "Vyjel" píši proto, protože celé mírné stoupání bylo dlouhé asi 300 metrů. Poblíž nejvyššího bodu stojí větrný mlýn a statek. Odtud jsem pokračoval klikatými silničkami vnitrozemím ostrova, kde se střídají lesy, step, pastviny. Nejsou zde vesnice, jen samostatné statky.

Na Ölandu je mnoho velmi starých pohřebišť. Jsou tvořeny skupinami osamělých kamenů v trávě. Mají svou atmosféru, když mezi nimi procházíte, fouká vlhký vítr a dálka se ztrácí v mlze. Jedním z nejznámnějších je pohřebiště, kde je z kamenů vyskládán 26 metrů dlouhý půdorys lodi, která se nazývá Noah's Ark, neboli Noemova archa. Pohřebiště vzniklo na konci doby bronzové asi před 3000 lety a bylo používáno asi 1500 let.

Uprostřed lesů se nachází další zajímavé místo, zbytky pevnosti Ismantorps Borg. Je to jedna z asi dvaceti prehistorických kruhových pevností na Ölandu. Uvnitř kruhové pevnosti jsou základy asi 88 domů, pevnost byla obydlena v letech 300-500 našeho letopočtu.

Prázdnými cestami jsem před večerem dojel k Färjestadenu, kde strávím poslední noc na ostrově. Černé mraky, které se už od odpoledne blížily přinesly trvalý déšť. Pršelo celou noc, pršelo i ráno a dopoledne. Jak mě Öland přivítal, tak se se mnou rozloučil, deštěm, větrem a zimou. Ale tady na samém začátku "severu" se s tím tak nějak počítá. A příště chci poznat většího bratříčka Ölandu, ostrov Gotland...