Mazury i rowery. Díl třetí - ano nebo ne?

První dva díly byly v podstatě jen spojovacím textem k mým fotkám na rajčeti, možná občas doplněným o nějaké ty „veselé historky z natáčení". A psala jsem je vlastně víc pro sebe, abych si zážitky uchovala i do doby, kdy už se mi z hlavy začnou vytrácet.

Než jsme vyrazily, hledala jsem informace, kde se dalo. Taky zde na diskuzích, ale moc toho k nalezení nebylo. Takže jsem měla původně v plánu ještě jakési shrnutí pro ty, kdo by se tímto směrem snad taky chystali a rozhodují se, zda je to ta pravá destinace pro cyklodovolenou. Úmysl byl, ale čím dál víc si uvědomuji, že nakonec stejně - nevím.... Takže snad jen několik dojmů v útržcích víceméně bez vzájemné návaznosti.... Jestli si z toho někdo něco vybere, netuším.

Říci - aj zde leží zem ta, cyklistům zaslíbená - bych s čistým svědomím nemohla. Celkem mě překvapilo, že ve většich městech se s cyklisty jakž takž počítá, to ano - cyklopruhy jsem viděla rozhodně častěji než u nás. Sjízdnost cest mezi jezery je však velmi diskutabilní. Dláždění hrbolatými kameny a hlavně časté hluboké pisky mě opravdu nenadchly. Je potřeba počítat s tím, že písčité či kamenité jsou dokonce i komunikace na úrovni našich „okresek". Člověk podle mapy čeká nějakou málo frekventovanou silnici - a zatím sice málo frekventovaná, ale nezpevněná „polňačka". Objektivně však musím přiznat, že nejsem ten pravý člověk, co tohle může hodnotit - jestli mi nevěříte, že v podstatě neumím jezdit na kole, zeptejte se PetraP : - ) Kamarádka měla potíže podstatně menší, takže myslím, že jen trochu terénněji zaměřený cyklista, než jsem já, si tamní prostředí může užít.

Krásně tam bylo - asi by se místní kraj dal nejlépe přiblížit jako kříženec mezi Šumavou a Třeboňskou pánví. Jezera, lesy, kolem silnic aleje, které u nás už byly z velké části vykáceny. Po týdnu koukání do zelena jsem dokonce s překvapením postřehla, že čtu v mapě bez brýlí.. Nebýt to tam tak daleko, určitě bych každému řekla - jeď tam, stojí to za to. Jenže je to daleko...

Jezera jsou z velké části propojena kanály, takže tato oblast je jachtařským rájem. Člověk by se podivil, že ještě nebyla objevena jako vhodná destinace pro dovolené typu „kolo-loď". Ale je to přece jen hodně na severu a na vhodné počasí zřejmě nelze spolehnout, takže by to asi pro cestovku byl riskantní počin.

Koupání. Na sladkovodní poměry krásně čistá voda. Je těch koupacích příležitostí méně, než by se při pohledu na mapu se spoustou modrých skvrn, čekalo. Občas člověk jede a vodu vůbec nezahlédne, občas je sice na dohled, ale dostat se k ní není jak. Ale každopádně jsme vždy ráno začínaly a večer končily v nějakém kempu s pláží a během našich denních přesunů, které většinou obnášely jen kolem 40 km, jsme několikrát vhodné místo ke koupání míjely. (S výjimkou odbočky na Gierloż - Wolfschanze.)

Ceny. Neoddiskutovatelné plus této dovolené. Jasně, pojaly jsme to docela spartánsky. Ale nadivoko jsme nespaly nikdy, za nocleh jsme vždy platily. Stravovaly jsme se tak všelijak, ale asi třikrát jsme na jídlo v restauraci zašly taky a na pivo jsme se také každý den někde po cestě zastavily. Jo, pivo se často podává s trochou malinového (nebo jakého) sirupu a s brčkem. Strávily jsme osm dní na kolech (a dva dny v autě) a proměnily jsme každá jednu stoeurovku a s tím jsme vystačily (PHM na cestu tam a zpět jsem ovšem platila kartou). Tradiční cena za nocleh ve vlastním stanu byla většinou deset zlotých na osobu bez teplé vody a dalších deset za sprchu. Někde volitelně, někde prostě dvacet a sprcha v ceně. (Zlotý byl v době naší dovolené něco málo přes šest korun.) Sehnat ubytování v „koupacích" místech by neměl být problém. Kempy rozhodně nebyly přeplněné a pokoje k pronájmu se také nabízely na každém rohu (cenu ovšem netuším).

Turistický ruch - jak kde. Typický mumraj, pláž s hlučnými atrakcemi - to jsme viděly pouze v Giżycku, docela rušné město byly i Mikolajki. Proti tomu jsme se ale občas potloukaly i místy, kde turistu opravdu nepotkat. Samozřejmě adekvátně tomu odpovídá i nabídka služeb - mimo přístavy často prakticky nulová. Nicméně každý krámek i v té nejmenší vesničce, který jsme navštívily, měl otvírací dobu až do večera a to včetně nedělí. Po loňské dovolené v Německu mě to zde celkem překvapilo (že tam měli na výběr tak akorát dva druhy sýra a tři konzervy je jiná věc).

Pokud vyjde počasí (a nám tedy vyšlo až neuvěřitelně!), je to určitě místo, které stojí pro letní dovolenou za zvážení. Slunce - voda - vzduch k dispozici, ale přitom ne tak úmorné vedro jako v jižních destinacích, takže se lze mezi koupáním věnovat i jiným činnostem - třeba výletům na kole. : - )