1111 km podél Rýna a Dunaje

Po loňském úspěchu s cestou kolem Nisy a Odry na Rujánu a kolem ní jsem letos zorganizoval další cyklozájezd pro mládež, tentokrát k Rýnu a Dunaji. Jednalo se o zájezd „na těžko", se stany, bez jakéhokoliv doprovodného vozidla, pouze s využitím vlaků. Účastníků bylo nakonec 16, kromě mne další tři dospělí, 2 hoši - vysokoškoláci a 10 slečen od 11 do 17 let. Celkem nám putování trvalo 17 dnů a účastníka vyšlo na 3000 Kč za dopravu a kempy.
Nechci v tomto blogu popisovat celou cestu, něco myslím ilustruje fotogalerie, kterou najdete zde, spíš se zmíním o některých technických a organizačních otázkách, které mohou být užitečné i pro ostatní.

Doprava vlakem

Na první pohled stojí cesta s kolem v Německu neskutečné peníze - ve skutečnosti opak je pravdou - například trasu Furth im Wald - Freiburg im Breisgau (přes 500 km) lze uskutečnit také za 12,30 EUR, tedy asi 360 Kč i s kolem (běžná jízdenka vyjde s kolem na 72 EUR). Kde je háček? Je třeba využívat vynález, zvaný „Schönes Wochenende", případně, pokud cestujete v rámci jedné spolkové země, také tzv. další „Sparticket". Kouzlo „Schönes Wochenende" je v tom, že na lístek za 39 EUR může cestovat až 5 lidí po celém Německu celou sobotu, či celou neděli, pokud použije vlaky, označené „Nahverkehr". Ve skutečnosti se ale v podmínkách DB nejedná jen o místní lokálky, ale také regionální expresy, které jedou daleko a rychle. Spojení lze snadno nalézt na webu DB, pokud si zatrhnete možnost „Nur Nahverkehr" (a také možnost že cestujete s kolem). Web vám hned také cenově zvýhodněné jízdenky přímo nabídne.
Jinou záležitostí je vlastní cesta vlakem - prakticky všechny německé vlaky mají na kola o hodně více místa, než naše, na druhou stranu vlaky také cestuje daleko více cyklistů - navíc stejný prostor používají také rodiče s dětskými kočárky a invalidé, kromě toho jsou prostory pro kola také oblíbeným místem pro lidi cestující s velkými kufry a není jednoduché je přesvědčit, že by se mohli někam přesunout. Navíc pokud Němci cestují s koly s brašnami, bývají velmi málo ochotní je sundat, i když v případě nouze se dají přesvědčit i k tomu (pokyn k snímání zavazadel z kol je přitom přímo na lístku na kolo). I když jsme při naší cestě napříč celým Německem s 5 přestupy byli připraveni v případě nutnosti 16ti člennou skupinu rozdělit, nebylo to nakonec potřeba, i když v jednom případě jsme koly naplnili i WC. O tom, že jsou německé vlaky čisté, rychlé a jezdí přesně, nemá cenu se příliš rozpisovat. Jistý horor byly, zvláště s našimi slečnami některé přestupy, kdy musí člověk snést kolo do podchodu, aby ho vzápětí o schody vedle zase vynesl.

Plán cesty

Základními dokumenty pro plánování cesty byly průvodce „bikeline" nakladatelství Esterbauer, které jsou běžné k dostání v Praze např. v prodejně Kiwi. (Rýn 1 a2, Dunaj 1). Nascanované a na formát A4 poskládané mapy z těchto průvodců si mohli účastníci barevně vytisknout a většina tuto možnost využila. Kvalita map z těchto průvodců je velmi dobrá, většinou pomohou v případě nejistoty - v případě průvodce po Dunaji jsme však proti mapě našli ve více místech stezku vedenou jinou trasou a také povrch někdy neodpovídal - většinou se však zjevně jednalo o vylepšení trasy novým asfaltem, nalezením lepší trasy apod. Při německé důkladnosti mne však šokovalo, že v 15. přepracovaném vydání tohoto průvodce chybí mapa asi 10 km trasy za městem Donauwörth.
Horší situace byla s úseky, které tyto průvodce neobsahují - v našem případě se jednalo jednak o odbočku do švýcarského Mellingenu k babičce jedné z účastnic, jednak o přejezd od Rýnských vodopádů k Dunaji do Donauechingen. Takové krásné nástroje, jako je plánovač cyklotras na mapy.cz jsem pro Německo ani Švýcarsko nenašel - i když v terénu je vyznačeno mnoho různých cyklotras, nejlépe jsou asi zmapované na OpenStreetMap (OSM), ale zde zatím není k dispozici moc vhodný tiskový výstup. Přesto jako velmi užiteční nástroj mohu doporučit aplikaci OpenRouteService.org, využívající právě OSM.

Kvalita cyklostezek

Obě cyklostezky - jak Rýnská, tak Dunajská jsou většinou velmi dobře značené - nejlépe asi v Badensku-Würtenbersku, kde jsou jasné a velké cedule, podobně jako ve Švýcarsku. O něco slabší je to ve Francii a také v Bavorsku, především v jeho západní části jsou k vyznačení cesty používané malé žluté cedulky, na kterých člověk až v posledním okamžiku uvidí, kterým směrem vlastně šipka ukazuje.
Většinou jsou cyklostezky vedeny po samostatných komunikacích, které cyklisté sdílí maximálně s místními zemědělci, pokud není povrch asfaltový, je jeho kvalita stejně velmi dobrá, umožňující v podstatě jízdu stejnou rychlostí, jako na asfaltu. Silnice první třídy stezka prakticky ve všech případech ani nekřižuje (využívá různé nadjezdy a podjezdy), pokud přeci jen křižuje silnici s rušným provozem, bývá křížení upraveno formou přechodu pro chodce.
V některých obcích na stezce jsme však měli pocit, že místní podnikatelé připlatili trasovačům, aby stezku protáhli co nejvíce kolem jejich „Zimmer Frei", i když pravým důvodem většinou bylo, že se stezka snaží ukázat turistům největší pozoruhodnosti měst a městeček.

Cyklisté a řidiči

Ve všech navštívených zemích jsme mohli pozorovat velmi dobrý přístup řidičů k cyklistům, zvláště pokud se jednalo o naši, na tamější poměry velmi velkou skupinu. Pokud jsem se v čele přiblížil k nějakému křížení silnice, auta prakticky automaticky zastavovala v obou směrech, takže nakonec jsem musel volit taktiku, že jsme se jako skupina shromáždili již kus před přechodem, abychom nezpůsobili dopravní kolaps, který vznikal tím, než se naše dámy rozmyslely, že by taky přes tu silnici přejely. Pokud jelo auto proti na úzké silnici, automaticky zajelo do trávy a počkalo, až projedeme a za celou dobu na nás nikdo nezatroubil.
Jistým problémem byly návštěvy center některých měst, kde některé části pěších zón nedovolují vjezd kol. Snažili jsme se s naším pelotonem tyto zákazy porušovat co nejméně a když, tak projíždět velmi pomalu a jen jednou měla nějaká paní připomínky. Při pěší prohlídce center měst jsme kola tak nějak zamkli, většinou u katedrály a nikdy nebyl problém, že by to někomu vadilo, či že by se snažil někdo něco vzít.

Ubytování

I když na cyklostezce potkáte mnoho cyklistů, většinou Němců, s brašnami, se stany jich moc nejezdí - většina z nich využívá služeb penzionů a tak míst, kde se dá legálně stanovat, je relativně málo (a takovouto bandou lze těžko někde stanovat nadivoko). Prakticky existují jen ty kempy, které jsou v průvodci - proti mapě jsme viděli asi ve dvou či třech případech ukazatel, že se dá stanovat u některého penzionu. V průvodci také není velmi hezké místo na stanování cca 5 km před Beuronem u „Jagdhausu". Znamená to, že také v některých případech je mezi dvěma následujícími kempy vzdálenost přes 40 km. Ve dvou případech jsme se domluvili s majitelem hospody, že můžeme stanovat na jeho louce. Ceny za stanování je také velmi různá - od 10 EUR na osobu v Schaffhausenu po 1,50 EUR na osobu u hospůdky před Pasovem. Obecně se dá říct, že kempy na kraji velkých měst jsou výrazně dražší. Pokud se jedná o oficiální kemp, je samozřejmostí teplá sprcha bez dalších poplatků a čistá sociální zařízení. Velké kempy jsou však z větší části zaplněny nastálo přívěsy s verandami, lucerničkami, vodotrysky a trpaslíky.
Zvlášť se však musím zmínit o kempu kousek za Donabruch - průlomem Dunaje v Hermsaalu. Kemp je veden v rámci rodinné farmy a kromě místa na stanování nabízí také přespání na půdě ve slámě, za maličko víc, než ve stanu. Nám toto přenocování po dvou deštivých dnech velmi pomohlo a ve stodole jsme i usušili stany.

Kola

S koly po cestě bylo dost málo problémů - v jednom případě měla účastnice zřejmě nekompatibilní trojtác a šířku řetězu, takže jí často zapadl řetěz mezi jednotlivé tácy a museli jsme ho páčit. Defekty měli prakticky jen dospělí.

Účastníci, resp. účastnice

Zatím dosud měli většinou na mých zájezdech převahu hoši, situaci, kdy kromě dvou zkušených skorodospělých cyklistů byly účastníky samé slečny jsem ještě nezažil. Nebyl jsem si proto vůbec jistý tím, jak daleko dojedeme a měl jsem plány jak se dostat zpět do Čech z různých míst. Nakonec tyto plány vůbec nebyly potřeba použít, dámy v případě potřeby zvládly i 100 km etapu a také dosti deštivé počasí je nerozházelo. Nakonec jsme nad plán dojeli až do Pasova a do Čech přijeli o půl dne dříve.
Trochu problémem je dopravní kázeň účastníků - holky velmi rády jezdí vedle sebe a kecají a kecají. Pokud je to na prázdné široké cyklostezce, je to v pohodě. Ale pokud je třeba někde dávat přednost, většinou jsme je raději hlídali.

Vítejte v Česku

Do Čech jsme se vraceli přes Železnou Rudu a musím říct, že člověk zažije kulturní šok. Přijeli jsme z Plattlingu hezkým moderním „Desirem", které i dost prudké stoupání na Šumavu zdolává skoro 100 km rychlostí, za hraniční čarou stojí zcela zrezlá souprava rychlíku do Prahy (Mimochodem železniční stanice Železná Ruda - Alžbětín je velmi výhodná pro cestování kolem, protože sem jezdí jak české, tak německé vlaky a není třeba řešit dopravu kola přes hranici - tak je uprostřed nástupiště). Jedeme přes město do kempu - trpaslíci, lesklé koule, pánský klub, trpaslíci, koule, trpaslíci, klub, klub... V kempu WC papír ke koupení na recepci, recepční se velmi diví, že by měl za zaplacenou částku dát člověku účet, sprchy na žeton otevřené pouze do 22 hodin, teplá voda za žeton (ale jen teoreticky, v praxi trochu vlažná).