Pekelná jízda „Starouškem“ po Pálavě

Jízdu na kole jsem vždy milovala, ale poté co jsem se odstěhovala do Prahy, tak jsem ještě neměla možnost si pořídit nové kolo a brázdit si to lesíkama po Čechách.

Když přišla kamarádka s nápadem, že se její parta chystá na cyklovýlet na Pálavu, říkala jsem si, že bych toho měla využít. Jenže se naskytl menší problém, nebo spíš větší. Kde vzít kolo? Doma jsem sice měla kolo, které mám od svých 10 let a které snad ani neprošlo servisem a pak je tam jedno bratrovo, které sice servisem prošlo, ale v globálu bylo na odpis. Tak jsem se snažila surfovat po netu a hledat bazary s koly.

Datum cyklo výletu se blížil a kolo pořád nikde. Nakonec jsem vygooglovala pozici našeho penzionu a zjistila, že jen o dům dál je půjčovna kol. Tak a basta! Vezmu mého starouška, otestuji kolo první den a uvidím, zda přežije (ji) bez úhony. Případně si nějaké kolo vypůjčím. No ono se to pěkně říká, ale realita je jiná. Ve středu večer jsem dorazila z Prahy na Moravu a bylo mi doporučeno ještě kolo vyzkoušet. Jelikož byla téměř tma, tak jsem viděla velké nic. „No bude to asi zajímavé", jsem si řekla.

Ráno jsme kolo nějakým zázračným způsobem nasoukaly s kamarádkou do auta- Favorita - 2 kola na zadních sedadlech + my dvě ženské. Ruku k dílu chtěli přidat 2 kolemjdoucí týpci, ale nějak nepochopili, že chceme kolo pomoci dát do auta a ne z něj:-D Tak jsme jim poděkovaly a raději rychle odjely. Po příjezdu na Pálavu mě uklidnil fakt, že součástí naší bandy je klučina, který rozumí kolům a dokonce na ně dělá servis.

První den výletu jsem si pořádně utáhla helmu a vyrazilo se. Sice nám po předešlé náročné noci ve vinařské oblasti nebylo do zpěvu a mysleli si, že to po 10 km otočíme a půjdeme dospat spánkový deficit, ale nakonec jsme se přemohli a najeli 50 km!!! K vidění toho bylo spousta a dokonce jsme nabrali „palivo" na večer ve formě kvalitního moravského moku :)

Další den jsme zvolili jinou trasu, která vedla přes kopcovitý terén. No problém bych s tím neměla, kdybych měla opravdu kvalitní kolo, což jsem ovšem neměla, tak bylo zapotřebí trochu improvizovat. Zrovna jsme došlapali jeden kopec a čekal nás sjezd dolů. V tom bych velký problém neviděla- navíc adrenalin mám ráda, tak proč si neužít trochu downhillu?? :-D Kdyby mé brzdy fungovaly, tak jak mají, tak si ten zážitek užiju na 100%. Tak jsem stoupla na pedály a vyrazila. Celou dobu jsem brzdila na doraz, až mě z toho bolely obě dlaně. Jenže tížený efekt byl splněn asi jen na 50%, tak jsem si musela pomáhat nohou. Navíc úplně dole bylo překvapení ve formě pískového povrchu, takže jsem měla vážně namále.

Pokračovali jsme podle mapy a dostali se na pěkné odpočívací místo, kde se někteří kochali tamní památníkem ve formě oblouku a jiní zase tamními višněmi :-)

Jenže!! Někdo velice „chytrý" navrhnul zkratku, která nás vrátila úplně na samé místo k památníku. Dejavu nebo spíše momentka jako vystřižená z filmu Záhada Blair Witch, kdy se hlavní aktéři záhadným způsobem stále vracejí na jedno a to samé místo :-D
Tak jsme se konečně dostali za hranice, asi jen 10m a řekli si: „Dobrá, viděli jsme Rakousku a můžeme jet zpět!". Nikdo ani neprotestoval, protože začínalo pršet a navíc jsme chtěli stihnout večerní festival. Tak jsme dorazili všichni bez úhony a dokonce mé staré kolo taktéž. Cestou jsem si i vyslechla komentáře chodců, že by nebylo od věci kolo namazat. Já si spíš říkala, že by bylo lepší ho celé recyklovat:)

Každopádně dovezli jsme si spoustu skvělých zážitků a užili si legraci a ráda bych se vrátila na Palávu zdolat další trasy-ovšem tentokrát lépe vybavená a to pořádným kolem:)