V bavorském pohraničí je několik zrušených železničních tratí, na nichž se vybudovaly cyklostezky. Záruka mírného sklonu naláká spoustu cyklistů včetně mě a Rendy. My konkrétně vyrazíme na dvě cyklostezky v okrese Tirschenreuth ve vládním obvodu Horní Falc. Zvolili jsme si třetí červnovou sobotu, kdy hlásili sice tropy, ale spousta vodních ploch bylo dobrou vyhlídkou na potřebné zchlazení. V půl šesté vyrážím vlakem z Loun, Renda přisedá o hodinu později v Jirkově.
Takto brzy jsme vyjeli, abychom měli hodinu k dobru a nemuseli spěchat do Chebu na rychlík zpět. Pro mě to znamenalo o jeden přestup navíc, ale to mi nevadí. Vše jede na čas a z Chomutova se vezeme do Chebu jednotkou Regioshark, zvanou Žralok. S námi cestuje dalších šest cyklistů, chystajících se na Oharskou cyklostezku.
Před devátou šlapeme do pedálů a míříme k česko-bavorské hranici, kam nás doprovodí řeka Odrava. Čeká nás první část cyklostezky mezi Chebem a Wiesau v délce 33 km. Poté, co opustíme Cheb, se povrch zlepšuje a jedeme po asfaltu. Tím pádem potkáváme i bruslaře. Četnost lidí na stezce je teď ráno ucházející. První zajímavostí na trase se je občerstvení Vechtr 14, zřejmě podle strážního domku, jenž zde stál. Na křižovatce se silnicí do Slapan potkáváme první drážní artefakt, jímž je nefunkční návěstidlo. Cyklostezka pokračuje k hranici, kde je vyrobená lavička z jedné nápravy vozu. Na informační tabuli je pár vět o zrušené trati. Dokončena byla roku 1865 a její délka byla 25 km. Od začátku byla dost frekventovaná vlaky osobní i nákladní dopravy. První rok se prodalo 35 000 jízdenek a po trati projelo 55 000 tun nákladu. Během 1. světové války byl provoz přerušen. Ve 30. letech zde jezdilo devět párů vlaků. Naopak 2. světová válka provoz neomezila a po ní získala trať zpět strategický význam. Po odsunu Němců byla příhraniční doprava zastavena. Fungovala pouze osobní doprava do stanice Slapany, díky místnímu textilnímu podniku. Poslední osobní vlak odsud odjel na silvestra 1963, vlečka do místního lomu fungovala do roku 1969. Na německé straně byla osobní doprava v úseku Waldsassen – Wiesau zastavena v roce 1986, nákladní až v roce 2000.
V Bavorsku nás nejprve vítá ves Egerteich, kde stojí na trávníku dveře, jež nikam nevedou. Odrava se změnila na Wondreb a české nápisy na německé. Do Hundsbachu jedeme mimo trať, ve vsi podjíždíme pilíře, které kdysi nesly most této tratě. Po silnici šlapeme ještě do Waldsassenu, kde nás zajímá místní klášter. Toto bavorské město, česky zvané Valdsasy, leží v okrese Tirschenreuth a žije zde 7 500 obyvatel. Mužský cisterciácký klášter byl založen roku 1133 makrabětem Děpoltem III. z Vohlburgu. Fungoval do roku 1803, kdy byl v souvislosti s bavorskou reformou církevních institucí zrušen. V roce 1828 ho koupil chebský obchodník Wilhelm Rother, jenž zde založil bavlnářskou továrnu. K obnovení kláštera pro ženskou větev řádu došlo v roce 1863. Vedou ho cisterciačky, podřízené arcibiskupství v Řezně.
Waldsassen opouštíme opět po bývalém tělese dráhy. Z cyklostezky je hezký zpětný pohled na město s klášterem. Za osadou Altenhammer jedeme až do města Mitterteich po silničkách. V Hofteichu opouštíme řeku Wondreb. Cestou se otevírají hezké výhledy na okolní krajinu, ozdobenou vrcholy pohoří Smrčiny jako Schneeberg, Kösseine a Platte. V Mitterteichu se moc nezdržujeme, jen si vyfotíme náměstí a frčíme dál. Za městem nás opět nalákají na bývalou dráhu, avšak u Oberteichu začínají pravé koleje, musíme tedy po lesní cestě, jak jinak než lesem. Objíždíme nějaký areál obehnaný ostnatým drátem. Do Wiesau přijíždíme ze severovýchodu.
V tomto městě jsme překvapivě nezaznamenali nic zajímavého, pokračujeme tedy dále po trase. Napojíme se na druhou cyklostezku vybudovanou na tělese bývalé železnice. Ta se jmenovala Vizinalbahn a spojovala města Wiesau a Bärnau. Název pochází z latinského slova vicinus, což znamená soused nebo blízko. Měla tedy spojit lidi a v Bavorsku existovalo více tratí s tímto jménem. Tato byla dlouhá 30 km a její převýšení činilo 123 metrů. To jsou parametry, které nás potěšily. Provoz na trati byl zahájen v roce 1869 a ze své slávy se těšila více než sto let. Osobní doprava zde skončila v roce 1989 a nákladní v roce 2000. My s Rendou jsme zvědavi, jak se po ní pojede na kole.
Začátek nás mile překvapuje. Jedeme po asfaltu a po rovině. Nádherná cesta lesem nás přivede k řece Waldnaab (Lesní Nába) a k jakýmsi mokřadům v sousedství města Tirschenreuth. Součástí je i 20 metrů vysoká rozhledna Himmelsleiter, z níž je hezký výhled na velkou část oblasti, ale i na vrcholy Dyleň či Platte. Zde by se hezky koupalo, ale nejsme si jisti, zda se to smí a tak pokračujeme dále. Vítá nás okresní město Tirschenreuth. Leží ve výšce 504 m n.m. a žije zde přes 9 000 obyvatel. Protéká zde jedna ze zdrojnic Náby, konkrétně Waldnaad. Ta pramení blízko české hranice ve svahu nejvyššího vrcholu Hornofalckého lesa (Oberpfalzerwald), jímž je s 901 m n.m. Entenbühl. My zde budeme hledat nějakou restauraci k obědu. Slunce už pálí jako indické koření sahakari a tak usedáme v severní části náměstí Maximilianplatz pod slunečníky pizzerie. Z mladé servírky se vyklubala Ukrajinka žijící léta v Mariánských Lázních, čili jazyková bariéra odpadla. Nyní žije zde a zřejmě je spokojená. S výběrem to budeme mít tedy snadné. Já si dávám pizzu, Renda ochlazující verzi jídla v podobě zeleninového salátu.
„Mě je jedno, zda je mráz či vedro, když je hlad, žeru jak zjednanej,“ povídám kámošovi.
A co je to sahakari? Koření, které přidal Bohouš Císař v podání Josefa Kemra v seriálu Chalupáři do bramboráku. V Indii to prý přidávají do jídla dětem. Evžen Huml (Jiří Sovák) se ho po ochutnání zeptal, zda mají v Indii plechové děti.
Do Bärnau zbývá 13 kilometrů, které budou do mírného kopce. V obci Liebenstein si prohlížíme zachovalou budovu nádraží i se záchody. Stanice se stala pro někoho dobrým obydlím. Kus dál ve vsi je zajímavá zřícenina hradu, ale o ní se dozvídám až při psaní tohoto článku. Před Bärnau se otevřel hezký výhled na okolní kopce, jenž zaujal místní natolik, že zde nechali zřídit panoramatickou tabuli. Pohledu dominuje hora Entenbühl. Do Bärnau jedeme po silnici a tudíž nemůžeme minout budovu nádraží, též určenou k bydlení. Zde naše putování po zaniklých tratích končí a teď nás čeká jízda zpět až do Chebu. Kvůli uzavírce ulic nejedeme do centra a tak síly nabíráme ve stínu stromů před Hermannsreuthem.
Vlnitou krajinou Hornofalckého lesa musíme dojet na hraniční přechod Mýtina, odkud už to bude do Chebu kousek. Krpál do Griesbachu je nejtěžším úsekem naší trasy a my jsme byli rádi, když byl za námi. Z 580 m n.m. jsme se vyšplhali nad 750. Odměnou jsou hezké výhledy na Dyleň a krajinu pod ní. V tom fofru jsme úplně zapomněli na pramen Mže, nacházející se u vísky Asch. Sice jsem u něj v minulosti již byl, ale chtěl jsem se tam s kámošem podívat. Na křižovatku před Mähring jedeme dlouho z kopce. V Poppenreuthu to už také znám. Zde jsem byl na jaře 2007, když jsem putoval podél řeky Wondreb. My se odsud pustíme po cyklostezce vedoucí lesem ke kapli Alter Herrgot. Opět jedeme do kopce, ale ne tak drastického. V civilizaci se ocitáme před městem Neualbenreuth. Zde jsem v minulosti navštívil rozhlednu Grenzlandturm z níž je zřetelně vidět mohutná Dyleň. Tu si vychutnáváme i z louky pod městem. Již delší dobu pozorujeme, jak se kolem nás honí mraky.
Poslední kopec Německa a jsme v Čechách na turistickém přechodu Mýtina. Kousek odsud je jedna z nejmladších sopek u nás s názvem Železná hůrka. Dále má Renda natrasováno po červené přes rozcestí Kozly. Vysvětluji mu, jak je to zde se signálkami a radši jedeme po silnici přes obec Mýtina z kopce k přehradě Jesenice. Mrakům jsme se úspěšně vyhnuli a můžeme zamířit k cíli, jenž je zase na chebském nádraží.
Na výlet dlouhý 95 km jsme měli deset hodin. Jelikož jsme se drželi průměru 10 km za hodinu, do Chebu jsme přijeli hodinu před odjezdem vlaku. Bylo tedy dost času zajet do města na něco dobrého a zhodnotit výlet. Přestože byly tropy, zvládli jsme ho dobře. Kopce ke konci trasy byly vysilující, měli jsme to jet obráceně. Ale určitě nějaký podobný výlet znovu podnikneme, můžeme se tedy poučit. Plavky tentokrát zůstaly v báglech.
Cheb - Egerteich - Waldsassen - Mitterteich - Wiesau - Tirschenreuth - Bärnau - Griesbach - Poppenreuth - Alter Herrgot - Neualbenreuth - Mýtina - Kozly - Cheb.
96 km, 924 m. př.