Norská zimní příroda je opravdu nádherná. Třeba taková zamrzlá jezera jsou skvělou výzvou k tomu je sjet a ještě se u toho pořádně svést - například mnoho takových je poblíž hranic se Švédskem.
Zde mám jednu svou oblíbenou cestu - objet jezero kolem dokola, vydat se pěšinou v lese a vyjet u druhého. Je tu impozantní výhled na krajinu, kterou si jednoduše zamiluje každý. Na této trase široko daleko nepotkáte ani živáčka. Slyšíte pouze šumění a křupání sněhu pod vašimi koly. Občas protnete cestu sobích stop. V tichu klidné přírody lze zaslechnout vytí vlků a jiné zvuky zvířat.
Jak naložit s druhým jezerem je pouze na nás samotných. Buď ho lze objet po břehu, nebo přejet. Pokud se rozhodneme pro druhou variantu, tak se musí počítat s tím, že kdykoliv může povolit led, který na něm je a bude trošku problém. Jasné, někdo by mohl tvrdit, že mrzne jako když praští, ale musíme počítat s tím, že vodní proudy jsou nevyzpytatelné a nejsou vidět.
První volba se zdá bezpečnější, nicméně i zde musíme být opatrní a to především na místech, kde vtéká či odtéká voda do jezera. Další takovou nepříjemností na této cestě může být chladný vítr. Jelikož nemá žádnou přírodní překážku jeho síla se násobí. Jednoduše řečeno, koho zastihne v zádech, ten vyhrává.
Co bych doporučil každému, kdo se vydá do těchto zemí je velká čelovka, která něco vydrží. Přece jen v zimním období se zde brzy stmívá - samozřejmě je tu i možnost se nocím vyhnout, ale přijít o ten krásný pohled, kdy měsíc osvětluje hory, hvězdy svítí jako o život a před vámi se rozprostírá obrovská plocha blyštivého sněhu.. to by byla hrozná škoda.
Je to krása, která stojí za tu snahu a sebezapření.