Salzburg - Berchtesgaden - Vídeň - Hlučín 2009

Salzburg(Rakousko) – Hlučín(Česko)  1 168km na kole.

22-denní putování jsme zahájili příjezdem do Salzburgu dne 18.července2009 v odpoledních hodinách.Mozartovo  rodiště nás přivítalo chladným a deštivým počasím.Stavět stan v kempu Panorama nebylo v tom nevlídnu zrovna příjemné,ale po celodenní  jízdě  autem,které nás přivezlo a to potom na druhý den odjelo ,jsme se již těšili na spánek, a tak střecha nad hlavou byla doslova nutností.V očekávání  jaké počasí nám příroda přichystá  v den „ostrého startu“,usnuli jsme jako zabití.

Hned ráno nás přivítalo sluníčko a to vydrželo po celý den.Naložili jsme věci na kola značky Spyder,Blanka do brašen na nosiči vzadu (asi 15kg) a Martin do přívěsného vozíku značky Bob Ybex(asi 20kg) zátěže.Oba jsme ještě měli příruční zavazadlo na řidítkách.Takto „zatěžkáni“ jsme se vydali na prohlídku  historického  centra Salzburgu.Kola i s bagáží zůstala zaparkována u městského Infocentra a se spoustou turistů jsme zamířili k salcburskému hradu.Odtud je nádherná vyhlídka na historické centrum.Také jsme nahlédli do katakomb vytesaných hluboko ve skále,zastavili se i v místní vyhlášené cukrárně okusit rakouské sladkosti.Jak jsme již uvedli,město je rodištěm skladatele Mozarta,tak se tam vše nese v jeho duchu.Po čtyřhodinové prohlídce nastal návrat ke kolům.Ta stála netknutá stále na svém místě včetně bagáže a to se nám zdálo jako sen v Česku neuskutečnitelné!!Musíme přiznat,že u nás musí vždy jeden hlídat kola,chceme-li se někam podívat.V případě návštěvy restaurace zase vyhledáváme  ty s venkovní zahrádkou,abychom měli kola nadohled.Spokojeni tedy nasedáme opět na kola a šlapeme podél řeky Salzach k cíli prvního dne – k jezeru Königsee.To už leží na území Německa,těsně za rakouskou hranicí.V kempu kousek od  jezera stavíme stan a nad námi na skále se tyčí „Orlí hnízdo“,od roku 1937 Hitlerova čajovna a rekreační středisko.Po jezeře s neuvěřitelně čistou vodou projíždí „elektrolodě“s turisty.Okolí jezera je úžasné je zde několik hotelů,obchůdků a nějaká i ta cukrárna.V dáli až jako by na konci jezera je bíle se svítící klášter St.Bartholomä von Malerwinkel tam se dostanete lodí po jezeře.Jinak jezero je obklopeno krásnými horami no prostě úžasného.

Druhý den  necháváme kola v kempu a pěšky se vydáváme do Berchtesgadenu navštívit „Orlí hnízdo“.Jak jsme se již zmínili,bylo to horské útočiště A.Hitlera a jeho nejvěrnějších.Hlavní budova leží na vrcholku místní hory Kehlstein(1834m n. m.).Je k ní vybudována horská asfaltová silnice,po které jezdí nahoru 5 autobusů najednou s turisty.Na konečné na malém parkovišti je vstup do 124m dlouhého tunelu,na jehož konci je výtah,který turisty vyveze ještě dalších 124m výše přímo do budovy „Orlího hnízda“.Na konci ll.světové  války západní spojenci  celý areál na úpatí hory letecky bombardovali a také zničili,ale samotné „Orlí hnízdo“se jim zasáhnout nepodařilo.V současné době  je hotel na vrcholu hory velice navštěvovaným místem,je zde i muzeum s expozicí,vztahující se pouze ke stavbě  a dějinám tohoto místa.Zdá se,že neblahá minulost pro obrovský zájem  zahraničních turistů bude konečně zbaven mýtu fašismu.Vracíme se autobusem  do Berchtegadenu a pak opět   pěšky do kempu připravit se třetí den naší dlouhé cesty.

Třetí den ráno opět za slunného počasí sedáme na kola a vyrážíme k jezeru Wolfgangsee,které už leží zase v Rakousku.Prřijíždíme do hornického města Hallein,kde se v minulosti těžila sůl.Nejprve jsme museli zdolat dvouhodinovým výjezdem prudké stoupání,ale odměnou nám byl šestikilometrový sjezd.Krátcejsme si prohlédli město, doplnili zásoby a podél nám již známé řeky Salzach, jedeme k jezeru Wiestalstausee.Trochu jsme zabloudili a tak ve slunečném 34°;teplém dni jsme si zase trochu zastoupali.Sjezd k jezeru byl však příjemný.Jezero úzké a protáhlé a cesta kolem něj nás vede na Ebenau.Blanka začíná mít hlad a tak posilňuje suhým chlebem.Vedro je stále úmorné a kopce nepřestávají.Až za Faistenau se nám otevírá pohled na krásnou propast,projíždíme tunelem vytesaným ve skále a světe div se,začínáme  sjíždět.Zastavujeme asi v půlce sjezdu Strubklam,kde káva a pivo nás staví na nohy.Po kilometrovém  sjezdu přichází zase stoupání a po něm dojíždíme k jezeru Fuschlsee.Vedro neustává a my zjišťujeme,že k jezeru Wolfgangsee,kde jsme měli dnes nocovat,nedorazíme.Měním plán,s čím Blanka moc nesouhlasí.Hledáme kemp,objíždíme podél jezera a teprve po dalších třech kilometrech kemp nacházíme.Z posledních sil stavíme stan,dáme k večeři guláš,špagety a pivo pak hygienu a dobrou noc.

Čtvrtý den nás vítá opět sluníčko,tak v klidu posnídáme a jdeme balit.Nezapomeneme na krátkou prohlídku města Fuschl,všude je plno květin a samé hoteky.Pak se dáme směrem na St. Gilgen a za chvilku stojíme u jezera Wolfgangsee,kde jsme měli být už včera.Na poloostrově Abersee hledáme místo na ubytování,ale až asi ve čtvrtém kempu se nám to povedlo.Pěkně vysekaná louka a za chvíli stojí i stan.Blanka se pouští do velkého prádla,které rozvěsí kolem stanu a stále připalující sluníčko se postará,aby vše uschlo.Já mezitím sundávám bagáž z kol a bez ní jedeme na oběd  zpět do St.Gilgenu.Nakoupíme nějaké zásoby,prohlédneme si okolní hory,které se  zde tyčí a protože slunce stále svítí a hřeje rozhodujeme se ,že se půjdeme  vykoupat.Divíme se však,že se moc lidí v tom horku nekoupe.Ani nás nenapadlo,že jezera jsou ledovcového původu,ale během chvilky na to přicházíme.Voda jako led,překonáme se a chvilku v ní vydržíme.Pak už jen nabíráme na sluníčku teplo.

A je tu pátý den.Opět nezbytné balení,snídaně a  jedeme rovinatou krajinou  na město Bad Ischl.Tam potkáváme skupinku  čechů,kteří nás nasměrují do centra s cílem vyhlášené cukrárny „Zauner“.Funguje dodnes už od roku 1870.Malé ochutnání neuškodí ,pak prohlídka města a z místní pošty posíláme pohledy domů.A znovu na kolo a míříme k hornickému městečku Hallstatt.Opět vedro,špatně se dýchá,ale jezero Hallstattsee máme u nohou a na jeho konci nacházíme kemp.Postavíme stan a jdeme si prohlídnout městečko.U lanovky do solných dolů zjišťujeme podrobnosti k jejich návštěvě,kterou chceme ráno udělat.Ale k večeru se blíží bouře snad nás to mine a v této naději uleháme ke spánku.Po chvilce se ale naděje rozpadá,zvedá se silný nárazový vítr a přimo proti nám.Uvažujeme ,že se přesuneme  do blízké budovy,ale Blanka řekla,že budeme raději ve stanu.Po chvilce jsme usoudili ,že naše rozhodnutí bylo namístě,protože v ten moment se nám ve stanu, jak už byla tma, rozsvítilo a to jsme zjistili k naší hrůze,že se nám vytrhla přední stěna stanu a všechen ten dešťový příval nám letěl dovnitř.Takže honem stěnu chytit a aspoň trochu stan zavřít.Po chvíli ,kdy už déšť přestal tak jsme zjišťovali škody.Nebyli až tak hrozne,až  na trochu namokré spacáky  v botech plno vody  jsme to pomalu začali uklízet.Ručníkami  vytřít ložnici stanu převlíknout  se do suchého a mohli jsme opět ulehnout ke spánku.Po této zkušenosti  jsme pak už stan vždy zajišťovali lepe.Ráno jsme zjistili,že ne jsme sami co měli po noci starosti se sušením.Takže prohlídka solných dolů se nekonala místo toho jsme naklusali do prádelny prali mokré věci.Ty co se prát nadali jsme sušili na sluníčku ,které jako zázrakem ráno vyšlo.Ještě štěstí,že jsou v kempech i sušičky takže po nějakých dvou hodinách jsme mohli  opět vyrazit dál na cestu.Jelikož se zase trochu začalo zatahovat tak raději město Hallsat  opouštíme  směrem na Bad Aussee.

Tak nám začal šestý den.Po noční epizodě jsme opět v sedle a jak jinak než do kopce.První stoupání bylo jen 14%,ale vzápětí bylo 23%.Odměnou byla krásná okolní krajina po úbočí hory a pak nádherný sjezd do Bad Aussee.Projedeme městem a objíždíme další jezero Grundlsee až na jeho konci nacházíme kemp.Ubytujeme se,v  místní restauraci si dáváme něco na posilněnou a pomalu se vydáváme  pěšky  asi na  3km vzdálené jezero  Toplitzsee.Za války zde němci měli muniční sklad.Z dobových fotografií v jedné hospůdce přímo u jezera se dozvídáme,co bylo po válce na dně jezera nalezeno  zbraní a munice a dodnes prý ještě je ukryto.Začíná pršet tak uháníme zpět do kempu.Prší celou noc.

Sedmý den se probouzíme do dalších přeháněk.Pomalu snídáme a balíme a čekáme jestli se počasí zlepší abychom nemuseli zase do deště.Nakonec jsme vyjeli a vracíme se do Bad Ausse,ale nedaří se nám najít směr na Pürg.Vyndáváme navigaci z batohu a ta nás vyvádí na správný směr.Bohužel zase na pětikilometrové stoupání.Nádherné panoráma,prudký sjezd a hned opět stoupání do Pürgu.Z něj vidíme  v údolí město Unterburg,kterým protéká řeka Enns,která je  dnešním naším cílem.Spíme u jezera Puttersee v malebném kempu.V noci opět prší a já zápasím s kašlem,který mě trochu pronásleduje.

Ráno osmého dne nám svítí sluníčko a hned je veseleji.Jedeme svižně směr Liezen,stezka vede mezi loukami,chvíli je asfaltová,pak šotolinová,je poměrně lehká.Liezen krátce projíždíme a hned nato pokračujeme na Admont.Cestou poobědváme.V Gastatterboden oběvujeme pěkný kemp s perfektním vybavením.Nikdo ho nehlídá.Stavíme stan úžasným výhledem na horu Hochtor 2370m n.m.Jak je osvětlená sluncem vypadá jak ze zlata.Při kávě plánujeme trasu na zítra.Chceme navštívit největší povrchový železnorudný důl v Evropě v nedalekém Eisnerzu.Mezitím příchází majitelka kempu a všichni spořádaně platíme za ubytování.

A máme tu devátý den a znovu slunečný ,začíná být vedro.Blanka prožívá krizi,moc jí to nejede a to máme před sebou 17km táhlého stoupání.Po 2,5hodinách jsme konečně nahoře,kupujeme si něco k snědku a u místní kapičky jíme jako bezdomovci,abychom se vzpružili.Cestu k samotnému dolu však nemůžeme trefit,byť ho před sebou vidíme.Motáme se po městečku až se nám podařilo natrefit na infocentrum.Posílají nás ještě o1,5km výše k dolu Erzberg zde zjišťujeme,že turisty zde vozí na prohlídku  největším  taxíkem  na světě.Jsou to americké nákladní automobily značky Hauly.Mají délku  11,35m,šířku 5m,výšku 4,88m,celkovou hmotnost 132t.Motor má 860 koní a průměr kola je 2,60m a šířka pneumatiky je 70cm.Na korbě se pohodlně usadí najednou 67 návštěvníků.Důl hýří všemožnými odstíny barev,což je něco neskutečného.Nezapomenutelný zážitek.V dole se těží siderit s cca32% obsahem železa,výška Erzbergu je 1465m n. m.Důl má 42 pater,z toho 14 je už bez rudy.Výška patra je 24m.Vdole je 70kmprovozních cest a zásoba rudy je tam ještě 140miliónů tun.Prohlídka se provádí za plného provozu dolu.Při vstupu jsme dostali kromě informačního letáku ,který byl v češtině a odkud jsou i informace o dole také helmu a gumovou pláštěnku.Helma musela být po dobu jízdy na hlavě kvůli úrazu a také jsme byli připoutáni bezpečnostními pásy jako v osobním automobilu.Nahoru jsme stoupali 2,5hodiny,dole jsme byli za25min.Bylo to něco fantastického.Po této prohlídce jsme vyrazili dál na naší trasu v neúprosném vedru na Altermarkt a začali jsme znovu stoupat do 24%kopce do kempu Moosland.Byl to malý pěkný,čistý kemp s koupalištěm,ale my jsme dali zavděk pouhou sprchou.Potkali jsme tam s partou českých motorkářských veteránů pak s jednou maminkou se dvěma dcerkami a jedním mladým párem  a všichni byli také z Čech.Takže konečně jsme slyšeli po několika dnech svou mateřtinu.Večer uleháme plní dojmů ke spánku.

Jsme desátý den na cestě.Je chmurné a zatažené ráno, ale neprší.Opět sedáme na kola a 13km do Unterlausy jedeme už po několikáté pořád do kopce.Cesta vede kolem říčky Lausab,která je neuvěřitelně čistá.Abychom nevyšli ze cviku,z Unterlausy nás čeká prudší čtyřkilometrové stoupání k chatě na Mooshöhe.Dvě hodiny se trmácíme lesem po asfaltové cestě,abychom se v ním občerstvili a trochu odpočinuli.Po bývalé úzkokolejce se za odměnu pouštíme osud 25km z kopce,dnes již samozřejmě bez kolejí.Projíždíme spoustou tunelů z nichž nejdelší má 500m.Je to pěkně dobrodružné neboť někdy jedeme potmě,jindy se tunel osvětlí solární elektřinou a po projetí zhasne.Celou trasu jsme projeli sami v krásném prostředí mezi skálami  po šotolinové cestě.Až na samém konci potkáváme teprve nějaké turisty na kole co jedou opačným směrem.Napojujeme se na řeku Enns.Proti proudu jedeme asi 8km do kempu Aschatal.Kemp je útulný,ale majitele je třeba přivolat telefonem a to je náš kámen úrazu,neboť ani jedem nemluvíme dost dobře německy.Přemýšlíme co tím,ale mezitím  přijíždí jedna paní,co se chce také ubytovat a tak nás zachraňuje a volá obsluhu.Majitelka kempu je do pěti minut na místě,zaplatíme a můžeme se kdekoli ubytovat.Teplá voda je  na žetony,které jsme si u majitelky zakoupili,ostatní je vše volně přístupné.Všude je čisto a nic není zničené i přesto,že jsou tyto sociální zařízení přímo u cesty a každý je může použít což se u nás nevidí.

Na začátku desátého dne začíná svítit sluníčko,které slibuje pěkný den.Pro Martina však dobře nezačíná,neboť ho zlobí zuby,od nichž má oteklou celou pusu.Lékař není na blízku,tak problém řeší léky,které naštěstí zabírají.Jedeme cyklostezkou podél skal nad řekou směrem na Steyr.Zde za pomocí navigace hledáme kemp,kde se ubytujeme a do města jdeme pěšky na prohlídku.Město samotné připomíná naši Telč.Pomalované historické domy a všude plno turistů.Nacházíme i naši oblíbenou zmrzlinu,tak ochutnáme a dál se jen tak potulujeme městem.Nic nám neschází a tak se pomalu připravujeme na zítřejší drn,kdy nás čeká nájezd na cyklostezku podél Dunaje.Tak sbohem kopce a hory byli jste krásné leč náročné.Podél Dunaje je to už sama rovina až  do Vídně.

Další den je opět slunečno  a naším cílem je město Grein na Dunaji.Kolem řeky projíždíme do města Enns,kde stejnojmenná cyklostezka končí.Cesta je už lehká,rovinatá.Ve městě je malé,velmi pěkné historické náměstí,které krátce prohlédneme a pak již sedáme pod deštníky oslavit dobytí Ennské cyklostezky.Dáme pořádný oběd a navrch tradiční zmrzlinu.U Mathauzenu najíždíme na dunajskou magistrálu,která nás povede sž do Vídně.Je rovinatá,drží se asi 10m nad hladinou Dunaje a po 72km končíme v Greinu v pěkném kempu na břehu a nad námi se tyčí zámek.I přesto,že jsme zde už několikrát byli zámek jsme nenavštívili.

I když je ráno dvanáctého dne lehce zatažené,máme dobrou náladu a hlavně víme,že už jsme si porci kopců vybrali v předchozích etapách.Teď už nás čeká až do Vídně pohodová cesta.Dnes pojedeme nejkrásnějším úsekem,krajem Wachau do cíle v Kremsu.Jedeme mezi ovocnými meruňkovými sady,na stáních vinice a ještě nad nimi řada klášterů – nejznámější Melk,hradů,zřícenin – Dürnstein,ani si již nepamatujeme jak se všechny jmenovaly.92km uběhlo bez problémů,stavíme stan a těšíme se,neboť v Kremsu strávíme jeden celý odpočinkový den.

Je 1.srpna  a máme celý den volno.Prohlížíme staré město,jsou zde i vodácké slavnosti,tak dáváme grilované maso a pivo.Dále se touláme kolem Dunaje,pozorujeme množství lodí na řece a také množství turistů.Je vedro,tak si ho užíváme.Když už jsme trochu unaveni,tak si jdeme sednout do kempu ke stanu a sledujeme jak přijíždějí noví návštěvníci.Většinou zde přijíždějí s karavanama nebo s obytnými auty,ale jsou i takoví jako my ,že jedou pod stan.Odpočinek nám přišel vhod.Zítra nás čeká kemp v Klosterneuburgu.

Jsme už čtrnáct dní na cestě.Znovu  je vedro hned od rána.V polovině cesty má Blanka první a zároveň poslední defekt na naší cestě.Píchlou duši hravě vyměním a ještě než jsme dojeli do kempu,opravuji kolo  rakouským dětem,které nás cestou zastavily.7km před Vídní  v Klosterneuburgu stavíme stan,a protože potřebujeme vyprat,čekáme až se uvolní pračka.Prádlo je v pračce a my vyrážíme na prohlídku města.Je to menší město s pěkným ,velkým zámkem a krásnou zahradou.Bohužel je už večer tak nemůžeme navštívit.Sto metrů  od kempu je vlakové nádraží tak jdeme zjistit jak se dostaneme  do Vídně.Volíme tuto variantu, ať se nemusíme tahat s koly.Ostatní batožinu necháme v kempu.

Další pěkný slunečný den se před námi otevírá a tak po snídani cestujeme vlakem do Vídně.Přesto,že je to kousek,musíme přestupovat,ale i tak jsme na nádraží France Josefa za chvilku.Orientujeme se,kam nejdříve a po poradě vyrážíme k historickému centru.Pro nás ,milovníky sladkostí,nemůže být jiný cíl než Sachrova cukrárna s ochutnávkou „Sachrova dortu“.Pak mezi mnoha  turisty procházíme kolem Opery,zámku Schönbrunn,okolo parlamentu až k místní radnici.Probíhá zde zrovna filmový festival,a tak je všude kolem plno stánků se světovými kulinářskými specialitami.Jen se sliny sbíhají.Dvakrát dokola obejdeme a pak už neodoláme,řecká kuchyně – super skopové,německá – trhaný koláč a na závěr meruňkové knedlíky.Zapíjíme boulí z čerstvých jahod a pak ještě jednou zpět do Sachrovy cukrárny na originál dort a kávu.Je vidět ,že je vyhlášená,protože ten nával je velký málem si není kde sednout.Ráno když jsme se tu byli pouze podívat nebyl tu nikdo.Teď kdy je odpoledne tak si asi všichni chtějí taky něco po náročném obchůzkovém dni dát.Ale obsluha tu šlape jako hodinky tak si můžeme sednout a objednat.Když jsme se posilnili vydáváme se přes celé centrum navštívit Prátr.Ale co to, už ho máme na dosah a začíná pršet tak se rozhodujeme co podnikneme .Pomalu ale déšť  ustává tak jdeme na kolotoče.Moc lidí tu není asi je ten déšť odradil,ale nám to nevadí aspoň se nemusíme tlačit.Vyzkoušeli jsme strašidelný dům,ruské kolo ,ale ne to vídeňské,horskou dráhu,skluzavku a motokáry.Jelikož se pomalu blížil večer vrátili jsme se  na nadraží koupili jízdenky v automatu a tentokrát bez přestupu se vracíme do kempu.Večer když uleháme do spacáku začíná pršet doufáme ,že ráno bude líp.

Dnes šestnáctý den snídáme naposledy v Rakousku,protože dnešní etapa už nás povede k nám do Česka.Leje stejně jako když jsme do Rakouska na začátku našeho putování přijeli.Balíme mokrý stan a oblékáme se do deště.Takhle jsme ráno ještě nezačínali,ale nedá se nic dělat i tohle je cyklistika.Celých 70km až do Hevlínu  jsme jeli  v dešti a prutkém větru.V Laa an der Thaya jsme se chtěli vykoupat v termálních lázních,ale bohužel se nám nepodařilo sehnat v místě ubytování.Přejíždíme tedy hranici do Hevlína,kde jsme po 14 dnech a celodenní jízdě v dešti  dali zavděk  malému hotelu,sprše a bílým peřinám.To se nám to usínalo.

Čím blíže k domovu,tak nás to táhne domů.Ráno po dešti ani památky,je krásně a hned nám lépe chutná snídaně.Bohužel cyklostezek je poskrovnu a na silnicích agresivita českých řidičů je neskutečná.Vzpomínáme na ohleduplnost všech řidičů v Rakousku.Navíc nás zpomaluje neustálý protivítr.V Osrovačicích u Brna jsme narazili na malý kemp,tak se rozhodujeme tam přenocovat.Udělali jsme si večeři špagety a rajskou k tomu pivo a jdeme spát.

Osmnáctý den našeho putování je opět slunečný a cílem dnešní etapy je Plumlovská přehrada u Prostějova.Na Drahanské vrchovině opět silný protivítr.Za Blanskem přichází na Blanku krize.Její zadek už lehce protestuje a je v malé depresi z toho provozu,ale po hodinové pauze a posilnění sušenkami vyrážíme dál.Přes vojenský újezd 11km sjezdem na novém asfaltu přijíždíme do Plumlova.Pod zámkem,který je zdevastovaný nacházíme kemp.Až při návštěvě sociálek zjišťujeme jak to u nás v kempech vypadá.Neříkám,že ve všech,ale v tomto to byla hrůza.Sociálky rozbité,smradlavé,špinavé ,člověk si řekne jestli tu vůbec chodí hygiena, vždyť by to musela zavřít.No prostě katastrofa .Poprvé jsme měli strach o své věci.Zašli jsme si do bufetu na pivo,ale stále jsme byli ve střehu a sledovali vpovzdálí stan z věcma, to jsme v Rakousku nemuseli.Takže jsme rádi,že tu přespíme jen jednu noc.

Do cíle naší cesty zbývají již jen dva dny.Cesta ubíhá po rovině a naším dnešním cílem je kemp ve Šternberku.Projíždíme lázně Slatinice a cukrárna zde je „naše“.Několik zákusků a pohár s kávou to bude asi rychlá jízda.Ale nebyla do kempu z doby Svazarmu jsme dorazili vpohodě.Stan už nestavíme,protože jsme si koupili na tu poslední noc chatku typu unimo  buňka.Tvrdá válenda a strohé vybavení nás přesvědčilo,že u nás republice to být jiné nemůže.Když chtěla jít Blanka vyprat na sociálky,které byli proti minulému kempu čisté a uhledné tak  paní co tam uklízela jí řekla,že tam teď nemá chodit,že se uklízí a to bylo krátce po poledni.Tak jsme počkali potom vyprali,usušili bez sušiček ty tady u nás v kempech nejsou,protože lidi by je rozbili,večer jsme si dali grilované  speciality a tradičně pivo a šli spát.Zítra nás čeká poslední etapa 95km dlouhá.

Poslední den je slunečný a blízkost domova nám dává sílu zdolat tuto poslední  náročnou etapu.Vyrážíme po slabé snídaní,protože všechny zásoby už došly v domnění ,že se po cestě  někde najíme.Naštěstí když jsme vyjeli kopec podobný kopci co se jezdí závody ECE HOMO narazili jsme na malý obchůdek kde jsme vydatně posnídali.To jsme bohužel nevěděli,že to bude naše poslední jídlo za celý den.Jedeme na Moravský Beroun po silnici.Cesta v provozu opět náročná.tak raději odbočujeme na Budišov nad Budišovkou,dále kolem Kružberské přehrady.V Oticích na Opavsku se mi dostala pod přilbu včela a hned jsem dostal žihadlo.Celou cestu až domů jsem měl strach,abych  tu helmu sundal.Všechno naštěstí dopadlo dobře.Jediným problémem bylo,že celou cestu jsme byli hladní ,protože v hostincích po cestě nikde nedávali jídlo na terasy,neměli jsme  odvahu nechat kola bez dozoru tak jako v Rakousku.Tak jsme šťastně dorazili do Hlučína  a  v restauraci „U Čochtana“ jsme se pořádně najedli a taky oslavili náš šťastný návrat.Unaveni,ale spokojeni ,že jsme to dokázali.V nohách máme 1168km bylo náročné,ale krásné.Doufáme ,že to nebyla naše poslední dovolené na kolech.Napsali a ujeli Martin a Blanka Jaroškovi.