Nákolácký podzimní sraz 2020 - Vysočina - Žirovnice, kemp Budín, jak bylo

Rok 2020 se nepochybně zapíše do historie všech lidí a budeme na něj dlouho vzpomínat. Už jaro díky covidové pandemii a uzavírání ubytovacích zařízení bylo jiné a posunuté. Ale na opožděném jarním srazu jsme se dohodli, že podzimní bude, Covid-19 se během léta zkrotí a vše se vrátí do zaběhnutých činností. Lidé moc necestovali, takže mnou původně vybraný kemp v Řásné Pařezák byl obsazený už v dubnu, našla jsem jiný ve Vanově, blíž k Telči. Vše bylo domluvené včetně snídaňového a večeřového menu. Ubytovatel chtěl zálohu, i s tím jsem se smířila, i když v této nejisté době se mi záloha platit nechtěla, ale na nákup jídla jsem byla ochotná toto riziko podstoupit. Nebylo by to poprvé, kdy jsme zálohu platili. Jenže dva týdny před akcí chtěl provozovatel 80% z celkové ceny, a to jsem odmítla. Začala jsem hledat v okolí nějaké podobné zařízení, kam bychom se všichni vešli. Chatky nebo budova, hospoda v blízkosti. Trasy už byly připravené, leckdo už měl koupené lístky na vlak do této oblasti, takže jsme museli zůstat na Vysočině. Žirovnice není od Telče daleko a nejvyšší kopec Vysočiny je po cestě.

Kemp v Žirovnici Panislávka nechtěl zálohu, měl chatičky i budovu se 4 pokoji. Chtěli jsme si dovézt sud piva nebo dva, ale provozovatel nám nabídl svůj letní kiosek, že se o pivo postará. Sraz se začal rýsovat, přihlašovali se další lidi a blížil se odjezd a předpověď počasí byla stále horší. Se začátkem školního roku začalo přibývat nakažených lidí hlavně v Praze a okolí. Ministr zdravotnictví rezignoval, nastoupil nový, jeho bývalý poradce a plukovník a sliboval přísná opatření skoro jako na jaře. Ani ne týden před odjezdem se ozval Vladek, že jeho skoro tchán mi vzkazuje, že vedlejší kemp nám poskytne exkluzivní nabídku na ubytování a služby. Do tohoto kempu jsem nevolala, protože na stránkách mají uvedeno, že zavírají začátkem září, preferují týdenní pobyty a za chatky chtějí zálohu. Volám tedy na doporučení do kempu Budín a domlouvám znova ubytování, hospoda je v místě, dokonce si můžeme objednat i pečené maso. Chatičky jsou po dvou, třech i čtyřech a žádné palandy. A můžeme používat slaný bazén a sprcha je bezplatná. Nabídce nelze odolat, cena je luxusní. Proti Covidová opatření nabírají na síle, hospody se musí zavřít ve 22 h a všichni musí mít židli, to nějak zvládneme a sedět budeme také všichni. Skupina z Kutné hory v počtu 8 lidí naše řady nákoláků pěkně rozšířili, přivezli dvě kytary a do 22 h jsme toho stihli hodně probrat. O týden později už se nesmí zpívat, u stolu smí být jen 6 lidí, venku 20 lidí pohromadě. 

Libor přijel do kempu jako první, večer volá, že to vypadá moc pěkně, akorát začíná pršet. Prší celý pátek při našem odjezdu z Prahy, D1 naštěstí celkem průjezdná, takže do Žirovnice přijíždíme kolem poledne, cestou nabereme Libora, který byl na procházce a naviguje kudy do kempu. Už je tam Bu, Valdek s Jiřinkou, Radek, který se po 186 km trochu prospal, ale už by zase nejraději ležel na kole. Dostáváme s Lenkou chatku č. 17 a je jasné, že wíla se k nám už nevejde. Přestává pršet, sedáme na kola a jedeme do Počátek do cukrárny, ale nakonec zvítězí hlad, a tak parkujeme v jediné místní hospodě. Česnečka jen zahřála, pizza byla mražený polotovar, opět začalo, a to dost vydatně pršet. Místo do cukrárny se co nejrychleji vracíme do kempu. Máme s sebou malé topení a foukání teplého vzduchu je velmi příjemné. Přijíždějí další, otevírá se místní hospoda, kde se topí v kamnech. Zkoušíme slaný bazén, mohl by být víc teplý, plaváním a cvičením se docela zahřejeme. Každému, kdo přijel dávám roušku s motivem kol a koček, dámy dostávají voňavý pytlíček levandule.

Sobota, ráno prší, vaříme čaj, grog a jiné v klubovně a plánujeme, kam se pojede, až nebude pršet. Jen dětská sekce se deštěm nenechává zaplašit a odjíždí auty na prohlídku Telče. Někdo jde pěšky na zámek Žirovnice, pak oběd, jiný autem do bazénu, my s Lenkou jdeme do teploučké chatky a spíme, čteme a koukáme na radar, kdy už konečně přestane pršet. Po 15 h opravdu pršet přestává, rychle oblékat a na kolo. Raději šlapat do kopce, protože je docela zima, fouká vítr, ale konečně neprší, dokonce sluníčko se na chvíli ukáže. 26 km úplně stačilo, jsme promrzlé a jdeme do bazénu, i když na prohřátí by musel pan správce trochu víc přitopit. Ale i tak je to příjemné, alespoň trochu si zaplavat ve slané vodě. V hospodě je teplo, obsluha nám oznamuje, že dnes slaví pan majitel narozeniny, a tak můžeme zůstat do půlnoci. Venku přituhuje a vyjasňuje se, zítra bude konečně společná vyjížďka na kolech.

Nedělní ráno je velmi chladné, obvyklý odjezd o deváté posouváme na 10h. Jen dětská sekce opět nasedá do aut a mizí do Jihlavy do ZOO. Sluníčko zatím nesvítí, teplota kolem 12 st. Jsme kompletní, večer ještě přijeli Evčas a dovezli úžasné záviny, makové a skořicové. Děti brečely, že nezbyde na snídani. Na kolech nás vyjelo 20, vynecháváme plánovanou červenou hned z kempu, po včerejším dešti nebyla sjízdná, prý se po ní nedalo jít ani pěšky. Po silnici do Počátek a směr Javořice. Kališťská alej, vesnice Kaliště a pak už jen stoupáme lesem po asfaltce, nejprve ke Studánce páně a za chvíli jsme na nejvyšším kopci Vysočiny Javořici 837 m n. m. Nedojela jen Leona, Blanka a Standa na lehotříkolce, však do kempu trefí a do Telče také. Vidět nikam není, počkáme na Libora, který s nimi zůstal vzadu, a když se rozhodli otočit se, teprve se vydal za námi. Ale má motorek, tak možná stihl ještě společnou vrcholovou fotku. Sjíždíme do Lhotky, začíná svítit sluníčko a kromě zimy jsme odměněni i krásnými dalekými výhledy. V Hoštěticích marně těm ve předu říkám, že je potřeba zahnout vlevo po cyklo trase. Do Telče tedy jedeme po silnici a kolem rybníka, rovnou na náměstí. Rozprchneme se do okolních restaurací a pak se všichni potkáme v cukrárně v univerzitním centru. Výborná káva a dorty. Loučíme se s Radkem, ten už šlape do Prostějova, svých návratových 200 km. V plánu byla Míchova skála, ale nechce se mi šlapat zase skoro na Javořici, tak všem řeknu, že není nikam vidět, kola se musí nechat v lese. Kutnohoráci se tam ale chtějí podívat, tak jedou sami, ale cestou z Telče zakufrovali, tak se opět potkáváme a jedeme společně. Cestou do Řásné vidíme areál Vanov, kde jsme měli původně bydlet, jedeme i kolem kempu Pařezák, i tady je hodně aut a lidí. Zastavujeme u rybníka Velký Pařezitý rybník, oproti loňsku už je opravená hráz, svítí sluníčko. Marně říkám, že k Míchově skále nejedeme, zase někdo zahnul, protože to má v mapě. Wíla nadává, kdo tu trasu vymyslel. Nakonec prý ze skály byly pěkné výhledy. V Jihlávce se opět trháme, k prameni Jihlavy se nechce wíle, Lence ani Bu, jedou tedy do kempu. My ostatní nechceme pramen Jihlavy vynechat, stačí překonat trochu bahnité cesty po louce. Hrneček tu je pověšený stejně jako byl vloni v říjnu, kdy jsem tu byla poprvé. Po neznačené cestě dojedeme ke kamenitému kruhu Druidů. Sluníčko krásně hřeje, ale dlouhé stíny naznačují, že už je podzim a na vysedávání to není. Společná fotka na kameni a už zase šlapeme po červené ke kostelíku sv. Kateřiny. Projedeme areálem lázní sv. Kateřina. Počátky, ostatní se drží naplánované trasy a jedou rovnou do kempu. Lenka na nás čeká v Žirovnici a tak máme možnost ochutnat místní Popelínské pivo v hotelu Artaban. Se zapadajícím sluníčkem přijíždíme do kempu a jdeme rovnou do bazénu.

Dnešní večer je také zakončen ve 22h, ale pokračujeme ještě u nás v chatce, Kutnohoráci také ve své chatce hrají a zpívají hodně přes půlnoc. Mihnul se tu Drak, a tak nás nakonec bylo 30 a 5 dětí.

V pondělí ráno opět prší, ale to už se všichni balí a podzimní sraz tímto definitivně končí.

Děkuji všem odvážným, že přijeli, i když bylo jasné, že počasí pro jízdu na kole vůbec nebude příznivé. Děkuji všem, kteří věřili, že ubytování po všech těch přesunech nebude katastrofa.

Děkuji všem, kdo vyjel na Javořici a doufám, že si všichni jedinou vyjížďku náležitě užili a budou mít v těchto časech, kdy je skoro vše zakázané, na co vzpomínat.
Slibuji, že od organizování srazu si dám chvilku pauzu.

více tady, Valdek doufám dovolí

https://kockoslon.rajce.idnes.cz/Nakolacky_sraz_2020_Zirovnice/
https://drdy.rajce.idnes.cz/Nakolaci_25.9.2020