Na kole na Praděd a zpět

Poměrně velká část naší rodiny jsou sportovci a na kole jezdíme i v pokročilejším věku. A dokud nohy ještě slouží tak, jak mají, vyhýbáme se elektrokolům velkým obloukem. Ke sportu samozřejmě vedeme i naše děti a posledních pár let dokonce vnoučata, která dostala první dětská kola. Při jedné rodinné oslavě jsme se s bratrancem hecli, že bysme mohli v létě dojet od nás z Hané na Praděd a zpět s tím, že bysme s sebou mohli vzít početnější část rodiny. Na oslavě se sice hlásil každý druhý, ale jak už to tak bývá, nakonec jsme na cestu vyrazili jen my dva- já a můj bratranec Martin.

Sice vím, že Praděd od nás z Prostějova jezdí někteří nadšenci tam a zpět na jeden zátah, ale mají přece jen jinou fyzičku a silniční kola. My pojedeme na starších horácích a naše fyzička poslední roky poněkud upadla :) Proto jsme nakonec zvolili delší, avšak podle nás mnohem krásnější trasu přes Svatý kopeček u Olomouce, Huzovou, Rýmařov, Malou Morávku a zpět pak přes Rešov, Paseku a Náklo. Trasu jsme rozdělili na dva dny s přespáním na Malé Morávce, kde má kamarád chatu a musím říct, že to byla pro nás dva perfektní volba. Trasy na kolo kolem Svatého kopečku u Olomouce moc dobře znám a vždy se tam rád vracím – krásná příroda, hezké výhledy a celková pohoda kousek za domem. Nepotřeboval jsem tudíž ani mapu a ráno v 8 hodin už jsme šlapali do pedálů. Krásné výhledy pak nabízí okolí Huzové a Jiříkova, zatímco člověk postupně stoupá nahoru až nad Rýmařov do výšky cca 700 m n.m. Musím říct, že tuto část cesty jsme si na kolech pořádně mákli. Z Rýmařova už je to do našeho nocoviště na Malé Morávce kousek a hlavně poměrně pohodová cesta. Přijíždíme okolo 5 odpoledne, něco opečeme, dáme pivko a jdeme brzo spát. Hned ráno pak výjezd na Praděd, kde nás sice nevítá příliš hezké počasí, ale přesto je tam krásně a užíváme si to.

Zpět se jede úplně jinak a cesta je opravdu zábavná – hlavně cesta z Pradědu dolů na Skřítek a následně k Rešovu. Na chvíli stavíme nad vodopády, dáváme brzký oběd a už zase sedáme na kola a šlapeme dál. Zpět už cesta ubíhá tak nějak poklidně, jedeme spíše po silnici a snažíme se šetřit síly. Domů dorážíme něco v podvečer. Závěrem musím říct, že se projížďka opravdu povedla a už spřádáme plány na nějakou delší – alespoň třídenní.