V zimě jsem přejížděl Šumavu na běžkách, a tak se mi zalíbila, že jsem tam zamířil i v létě, s manželkou a 11letým synem na kolech. Přes den pročištění hlavy, trochu sportovního výkonu a přes noc pohodlí penzionu. Puťák „každou noc jinde" nepadal v úvahu, protože málokterý penzion poskytne v sezóně ubytování na jednu noc. Na dvě noci ale už berou, takže jsem dopředu naplánoval 5 penzionů s dvounoclehy podél trasy z Železné Rudy až po Lipno. Rovněž jsem si do mobilu nahrál poklady z Geocachingu, abych měl čím zabavit syna.
Pokud by chtěl někdo využít moje tipy na penziony - ceny níže uvádím vždy za celou rodinu na den.
Pokud budete chtít kopírovat moji trasu, uvádím vždy délku v km a celkově nastoupané metry. Stoupání nepodceňujte, ježdění na kole po Šumavě je opravdu o pořádných kopcích! V mapkách jsem červenými šipkami zvýraznil prudká stoupání a černými pak příjemné sjezdy. Směr okruhů jsem volil vždy tak, aby obsahovaly radši kratší prudké výjezdy a delší pozvolné sjezdy.
V neděli ráno jsme sedli do auta s koly na střeše a vyrazili do Prášil. Z fotek na webu jsem věděl, že exteriér objednaného „Zámečku" je špatný, ale když jsme dorazili na místo, dostal jsem opravdový strach - otlučená barabizna. Když nás pak majitelka zavedla do našeho pokoje, vše bylo jinak: Obrovské prostory opravdu zámecky vybavené, velká koupelna, postel širší než delší, černá kuchyně, ... Za cenu 1150,-Kč bez jídla perfektní zážitek.
Ještě odpoledne jsme vyrazili na malý okruh: Z Prášil na sever cyklostezkou vedoucí podél silnice a pak kolem Hůreckého vrchu zpět. Krásná trasa dlouhá 21 km, 460 m stoupání - viz foto 12.
Po návratu jsme kola uskladnili do chodby Zámečku a vyrazili na večeři. V Prášilech je vynikající restaurace U Michala, kterou nesmíte vynechat.
13.8. v pondělí jsme zaběhli pro suroviny a nasnídali jsme se „doma" v černé kuchyni.
Čekala nás první náročnější etapa - okruh z Prášil kolem hory Ždánidla, sjezd kolem jezera Laka, přes horu Polom do Železné Rudy a zpět okolo Sklářského vrchu. 43 km, 1180 metrů stoupání - viz foto 13.
Hned z Prášil začal pořádný stoupák. Po pár kilometrech se prašná cesta srovnala. Otvíraly se krásné výhledy. Nikde ani živáčka. Při sjezdu ze Ždánidla jsme v euforii rychlosti přehlédli odbočku k jezeru Laka a pak už se nám nechtělo vracet. Škoda. V zimě vypadalo úžasně. Z Hůrky až do Rudy vede turistická asfaltka. Po ní se stoupalo k Polomu výrazně lépe než po šotolině a pak sjezd na brzdách do Rudy.
V Rudě jsme vyjeli na kopeček do malé hospůdky U zlomené lyže - ceny dobré, jídlo perfektní.
A pak zase stoupání. Nejprve kilometr po hlavní silnici a pak odbočka k hotelu Grádel a po zpevněné cestě dál až k silnici na Hůrku. Cyklostezka nás vedla podél silnice a v Nové Hůrce jsme zakoupili nanuky a zvlažili nohy v ledovém potoce. Pak už jsme kopírovali závěr včerejší trasy.
V úterý nás čekal přejezd do penzionu Hájenka Knížecí pláně. Auto zůstalo v Prášilech a na kola jsme naložili výbavu na budoucích 8 dnů.
Nejdříve stoupák k Prášilskému jezeru a pak dál na Poledník. Viz foto 14.
Prášilské jezero stálo za námahu. Kochali jsme se přírodou bez lidí a civilizace.
Na Poledníku jsme vylezli na rozhlednu. Je pěkně upravená včetně připomínky naší neblahé socialistické minulosti. Zajížďka stála za to.
A pak úžasný dlouhatánský sjezd kolem Javořího a Roklanského potoka neporušenou přírodou až do Modravy, kde jsme dali oběd a pár piv v pivovaru Lyer.
Kdo jezdí dolů, musí bohužel i nahoru. Z Modravy pod Březník to šlo (k zajížďce na Březník jsme se neodvážili), ale na Černou horu už docházely síly. Pak kratší sjezd a znovu nahoru na Stráž. Cestou ze Stráže jsme si neodpustili pivo v hotelu Vyhlídka a pak sjezd pokračoval až na Knížecí pláně.
Délka trasy 43 km, stoupání 1080 metrů.
Penzion Hájenka je nádherná dřevěnice uprostřed zvlněných pasek a lesů s příjemnou obsluhou a prostými pohodlnými pokojíky. Za polopenzi jsme platili 1800,-Kč. Kola jsme zamkli v kůlně ve vedlejší budově.
Středu 15.8. jsme zvolili jako odpočinkový den. 25 km, 460 metrů stoupání - viz foto 15.
Do Strážného přes Žďáreckou slať je to pro pěší, ale riskli jsme cestu na kolech. Potkali jsme asi 10 turistů a moc se na nás nezlobili. Jelo se krásně, cesta je naprosto úchvatná, jen asi jeden km vedl po dřevěných chodníčcích, kde jsme kola vedli.
Ve Strážném jsme obědvali v Rybárně a jídlo bylo levné a průměrné.
Zpět jsme zamířili po Vltavské - krásné mírné stoupání po asfaltové cyklostezce. Uprostřed cesty jsem se vykoupal ve Žďáreckém jezírku. Je to jedno z mála míst, kde je na Šumavě koupání povoleno. Voda ani nebyla moc ledová.
V pátek 17.8. nás čekal okruh kolem hory Vyhlídka do Kvildy, Horské Kvildy a přes Zadov zpět do Nových Hutí. 37 km, 630 metrů stoupání - viz foto 17.
Nejprve jsme se vrátili stejnou cestou k Borovým Ladům. Po cestě jsme se zastavili u Svinných Lad na jezírku v Chalupské Slati. 500 metrů pěšky stranou od stezky po dřevěném chodníčku stojí za pohled na slatinné jezírko a doporučuji i návštěvu infocentra s praktickými ukázkami vrstev země a brouků.
Z Borovky jsme začali stoupat kolem hory Vyhlídka a pak jsme zabočili po Nové Boubské cyklostezce směrem na Kvildu. Opět parádní lesní zpevněná cesta bez lidí. V Kvildě tradiční pivo ve stánku a dál jsme zamířili na Horskou Kvildu. Zastávka na Jezerní slati byla snad jediná, kde jsme potkali více lidí, asi proto, že je dobře dostupná autem. V Horské Kvildě jsme dali oběd za pár peněz v ověřeném hotelu Rankl a pak hurá přes Zlatou Studnu kolem Churáňova na Zadov. Opět krásné zpevněné lesní cesty. Na Zadově jsme vylezli na rozhlednu - skokanský můstek. Stojí to za námahu i vstupné, protože jen tak si člověk uvědomí, jací jsou lyžařští skokani blázni. Odtud do Nové Huti to byl parádní dlouhý sjezd po cyklotrase.
V neděli 19.8. nás čekal délkou nejnáročnější okruh vojenským újezdem Boletice na Volary a zpět - 55 km, 910 metrů stoupání - viz foto 19.
Ze Stožce podél Studené Vltavy až do Pěkné to bylo sice po silnici, ale z kopce. Pak jsme vystoupali po prašné cestě pod vrchol hory Nad Uhlíkovem, sjeli k osadě V Černém Lese a zvládli mocný stoupák přes Dlouhý hřbet. Na Knížecí stolec jsme jen s úctou vzhlíželi. Z Dlouhého hřbetu do Arnoštova jsme si udělali rychlostní rekord, vyšlápli ke Křišťanovu, sjezd a výjezd po silnici ke Zbytinám a zase krásná stezka mimo civilizaci až do Volar.
Ve Volarech jsme poobědvali v restauraci U potůčku (zvenku nezaujme, ale uvnitř pěkné a jídlo výborné) a zamířili přes Soumarský Most kolem Stožecké skály zpět. Zejména poslední část Střední cesta a Stožecké louky byla krásná, prašná, pořád z kopce.
21.8. v úterý byl v plán výlet do Rakous. 33 km, 730 metrů stoupání - viz foto 21.
Z Nové Pece nelze jinak než do kopce. Nejprve stejnou cestou jako předchozí den ke Schwarzemberskému kanálu a bufetu Říjiště a pak strmý kopec na pěší hraniční přechod. Odtud už jen samé světlé zítřky: Desítky km dlouhý sjezd kolem lyžařského střediska Hochficht, zastávka u vodní nádrže určené zřejmě pro umělé zasněžování, pěší výlet k vodopádům na potoce Theinhorlbach a kafíčko s pivem v Schonebenu v hotelu Inn´s Holz. Pak ke kanálu, a tentokrát proti proudu přes Zvonkovou na Klápu a závěrečný sjezd k hotelu.
Poslední den ve středu 22.8. byla už jen obhlídka Lipna: 17 km, 220 metrů stoupání - viz foto 22.
Ráno jsme zamířili téměř po rovině do Dolní Lhoty, odkud jezdí v sezóně každou půlhodinu trajekt přes Lipno do Horní Plané. Příjemná změna, nechat se někdy místo šlapání svézt! A pak po parádní cyklostezce po severním břehu Lipna zpět do Nové Pece.
Pro auto do výchozího bodu do Prášil mě dopravil svým autem kamarád. Vlak jede krkolomně jen do Železné Rudy a autobusy jsem nezkoumal.