Itálie - Jižní Tyrolsko 1. 6. - 6. 6. 2017

Po loňské zkušenosti s cestovní  kanceláří z Berouna, už jinou nehledáme a v únoru obsazujeme poslední místa v nabízeném zájezdu. Máme i loňského průvodce Radka, který šipkuje trasy.

1. 6. čtvrtek večer odjezd ve 23h, zastávka v Berouně, kde nastupuje malá skupina a po půlnoci ještě zastavujeme v Plzni, kde nastupuje početnější a hlučnější skupina cyklistů. Noc v autobuse se dala přežít.

2. 6. pátek toaletní zastávka před Brennerským průsmykem, drobně prší a předpověď na celý den nevěstí nic dobrého, ale jsme v 1374 m, tak snad se během dne počasí umoudří. Kolem 9h vykládáme kola, přestává pršet. Vzpomínám na různé popisy tras od kamarádů a i oni tady zažili počasí spíš deštivé, než pěkné. Jedeme po zrušené železnici, kde jsou i dva kratší tunely. Pohodlná cesta, převážně z kopce, až do hornického městečka Sterzing, máme možnost vyjet lanovkou, ale raději volíme zajížďku na kole, tkzv. pytlík do údolí Ridnauntal, mezi loukami a udržovanými statky, na cyklostezce pojmenovanou po horolezci Josefu Larchovi, obědváme řízečky z domova a po 18 km jsme opět v městečku Sterzing/Vipiteno. Naše skupina do města nezajíždí, pokračujeme do městečka Schabs, kde v hotelu budeme 3 noci spát. Úžasná večeře o 3 chodech, přejíme se už saláty v bufetu. Po jednom pivu k večeři a skleničce vína usínáme ještě za světla ve 21h.
62 km 1310 m

3. 6. sobota po snídani sedáme do busu a jedeme asi 65 km mezi vinohrady do Klobensteinu do tréninkového střediska Martiny Sáblíkové. Výjezd mezi vinicemi je impozantní, hluboko pod námi zůstává město Bolzano. Už od rána svítí sluníčko, ani žádná přeháňka není v dohledu, dneska se opálíme, jedeme v tílku a kraťasech. Lanovku opět vynecháváme, cesta prý není vhodná pro treková kola, tak do naší dámské skupinky přijímáme další dámu, cestou se k nám přidají tři dědci, ale ti se po poledni odpojí a zahlédneme je až v Brixenu, když si pochutnáváme na kávě a poháru. Než dojedeme do Klausenu pěkně se pohoupeme, sjezdy jsou úžasné, výjezdy náročné 17% je běžné číslo, když má silnice sklon 9%, máme pocit, že jedeme po rovině. Výhledy nádherné, městečka a osady, vinice táhnoucí se vysoko v kopcích. Po sjezdu do Klaousenu jsou kotouče pěkně rozpálené, až skoro barevné. Z Klausenu už jen podle řeky Eisak až do Brixenu. Tady si dopřejeme pravé italské kávy, zmrzliny a poháru. Lenka jede lovit kešky, jako jediná najde dům K. H. Borovského, který nedobrovolně pobýval v tehdy rakouském Brixenu ve vyhnanství v letech 1851 - 1855. S Helenou ještě zajedeme do dalšího městečka, kam pojedeme zítra, ale má být špatné počasí. Mūhlbach je krásné staré město s opraveným kostelem a spoustou kavárniček na náměstí. Vracíme se zpět stejnou cestou po cyklostezce, akorát na večeři. Zase se strašně přejíme, ale dort se šlehačkou a jahodami odmítne málo kdo.
59 km 1030 m

4. 6. neděle po snídani opět nasedáme do busu a jedeme k chatě Pederū. Kolem hotelu jsou úzké cesty, že i auto by mělo problém projet, náš řidič je perfektní, ale v jedné zatáčce se zachytí za roh domu a nemůže s vlekem projet. Musí se odpojit, aby autobus projel, asi nejsme první případ, kdo tady uvízl, dům je dost odřený. Nakonec vše dobře dopadlo, autobus ani dům neutrpěl žádný škrábanec. Asi 5 km před naším dnešním cílem/startem se ozvala rána, prasklo kolo u vleku, při manipulaci jej zapomněli odbrzdit. Nasedáme na kola, tvoří se skupinky, někteří jedou rovnou k lanovce na Kronplatz, naše skupinka šlape k chatě Pederū. O cestu se dělíme s pasoucími se kravkami. Na konci údolí je chata, možnost občerstvení nevyužíváme, dál do hor vede jen kamenitá cesta, ale zákaz jízdy na kole tu není. Dalo by se dojet až na sedlo PASSO FALZAREGO (2105), ale tam jsme byly vloni. Obloha vypadá všelijak, asi se vyplní předpověď, že bude pršet. Lanovku opět nevyužíváme, co na kopci, když prší. Jedeme po plánované trase. Krásná úzká silnice, nádherné výhledy do údolí, jedeme stále z kopce. Do Brunecku nám zbývá 36 km, ale začíná pršet a bouřit, spíš se leje voda. Skováváme se pod střechou stodoly a litujeme, že jsme nezůstaly v předchozí vesnici v hospodě. Víc jak po hodině, sedáme na kola, vždyť už jsme stejně mokré. Do Brunecku nezajíždíme, projely jsme ho vloni, pokračujeme po cyklostezce podle řeky Eisack. Ve městečku Mūlbach, kde jsme včera s Helou byly k večeru je už modrá obloha, do hotelu se nám nechce, na pivo v hospodě je také ještě brzy. Sedáme tedy na kola, řadíme lehčí převod a jedeme do kopců do vesnice Valst Valles. Po víc jak hodině jsme opět v 1000 m, silnice vede lesem, nikam není nevidět, jezdí tu dost aut. Za odbočkou do jiné vesnice je krátký tunel, třeba už to nebude tolik do kopce. Bylo, u první chalupy o ještě 300 výškových metrů víc to vzdáváme a jedeme s Lenkou do hotelu. Sjezd byl úžasný a trval asi 15 minut. Helena dojela až k lyžařskému středisku, kde byl obrovský hotel a spousta vleků. Italové měli volné pondělí, takže prý bylo plno, proto sem jezdilo tolik aut. Podle mapy, kterou večer prozkoumávám, by se dalo dojet po celkem pohodlné silnici až nad 2000 m. n. m. Helena to otočila, asi ve 1400 m. Než dojela, my s Lenkou stihly pivo na balkoně. Večeře opět výborná, víno také.
77 km 1519 m

5. 6. pondělí ráno balíme, kvůli prasklému kolu, měníme plán dnešní etapy a na kola sedáme rovnou u hotelu a jedeme téměř po rovině podle proudu řeky Eisak a pak Adidge do Bolzana. Ráno to vypadalo na déšť, ale nakonec dešťové mraky zůstaly v kopcích a u řeky je docela hezky, dokonce svlékáme i dlouhé rukávy. Opět jedeme přes Klausen, potkáváme skupinky z našeho zájezdu, nikam nespěcháme, po zrušené železnici a projetím několika zrušených tunelů jsme v Bolzanu. Do města nejedeme, projely jsme ho vloni. Podle Adige jedeme směrem na Merano. Mně to po té šílené rovině vůbec nebaví, kopce jsou sice náročné, ale když se vyjedou, následuje úžasný výhled a sjezd zase dolů. Tady nic, než řeka, trať silnice kopce okolo. Naštěstí se z kopců valí mraky a tak jedeme raději nazpět, Helena by byla schopná těch 29 km do Merana určitě dojet. Ale nechceme nakládat kola mokrá. Než přijede opravený autobus, stihneme nakoupit místní lahůdky, sýry, slaninu a víno. Po 19h začíná pršet, ale to už nám nevadí, kola jsou naložená a my pohodlně usazené na svých sedadlech. Prší téměř celou cestu, noc v buse se opět dala přežít.
90 km 493 m

6. 6. úterý v pět ráno jsme v Butovicích, tašku mi veze Lenka, já sedám na kolo a jedu domů, těším se do postele. Zastavuji na stezce v Braníku, fotím Branickou skálu, je směšně maličká, ale také krásná, kopce v okolí Brixenu už zůstávají jen vzpomínkou, pěkné to bylo, tak zase za rok.
30 km 200 m

Celkem najeto 318 km, nastoupáno 4552 m