Známe lidi, kteří se upřímně diví tomu, že někdo může píchnut kolo. Vždyť jim se nikdy nic takové ještě nestalo, a vozit s sebou nářadí natož pumpičku proto považují za úplně zbytečné. Stejně jako známe pár šťastlivců, kteří vyhráli ve sportce, nepatříme mezi tyto vyvolené a tak jsme měli mnohokrát příležitost si vyzkoušet opravu kola i v těch nejméně vhodných a příjemných podmínkách. (Aktualizováno 8. 3. 2012)
V batůžku či podsedlové brašničce by žádnému cyklistovi rozhodně nemělo chybět několik drobností, které dovedou ušetřit dlouhou a potupnou procházku domů vedle kola.
Na rám nebo do batohu patří spolehlivá pumpička, se kterou rychle nafoukáte kolo na potřebný tlak.
Na vyjížďku
Na jízdních kolech najdeme tři nejběžnější druhy ventilků. Můžete-li si vybrat, vozte ventilek galuskový. Máte-li duše z autoventilkem, při první příležitosti je vyměňte za ty s ventilkem galuskovým. Už jen tímto drobným úkonem si ušetříte potenciální horor s pumpováním.
Galuskový a autoventilek
Kdo někdy kolo píchnul, dobře zná ten pocit při jízdě, kdy je něco špatně a záhy je jeden nebo druhý plášť prázdný. Pokoušet se smutnou skutečnost ignorovat je dobrá cesta ke zničení pláště, duše i ráfku, takže se pojďme postavit k problému čelem.
Pokud máte ráfkové brzdy, je potřeba před vymontováním kola
brzdu rozpojit, aby kolo šlo vyndat. Stačí vyháknout stříbrné vodítko
z opěrky, brzda se rozevře a můžete kolo vyndat. U kotoučových brzd
nemusíte dělat nic, stačí povolit rychloupínák a kolo vytáhnout. Jen
nemačkejte brzdovou páku, pokud je kolo vymontované.
Při defektu zadního kola odřadíme na nejmenší pastorek a teprve
potom kolo vyndáme z rámu. Při nasazování kola zpět nebudeme složitě
řešit, na kterém pastorku jsme původně řetěz měli. Nasazení pak
proběhne úplně hladce.
Abychom se k píchlé duši vůbec dostali, musíme nejdřív sundat plášť z ráfku. Duši proto nejdřív úplně vypustíme a následně uvolníme patku pláště z ráfku, aby jím bylo možné volně pohybovat. Plášť jde sundat i holýma rukama, ale chce to grif. Na jedné straně ráfku stlačíme patku doprostřed ráfku a natahujeme plášť jedním pohybem na druhou stranu. Tady se nám část pláště uvolní a je možné přetáhnout patku pláště přes hranu ráfku. A je to.
Odšroubovat krytku a pojistnou matku
Aby se neztratila pojistná matka a krytka ventilku
Zmáčknout plášť a vyfouknout vzduch
Bez montpák: Posunout plášť po ráfku – od těla; Bez montpák: Nakonec
je plášť na ráfku volný
Bez montpák: Patku pláště přetáhnout palci
Pokud tento postup nepomůže, přijdou ke slovu montpáky. Zasuneme montpáku plochým koncem pod hranu pláště, vypáčíme a zajistíme háčkem o drát výpletu. O kousek dál postup opakujeme s druhou montpákou a pokračujeme, dokud se plášť neuvolní.
První monpákou vypáčíme patku pláště
Zaháknout montpáku
Druhou montpákou vyndáme patku pláště
Abychom duši neopravili a po pár desítkách metrů nejeli s prázdným kolem znovu, je nutné se přesvědčit, jak k defektu došlo. Prvním krokem je nalezení místa, odkud vzduch uniká. Není-li otvor jasně patrný a ani z pláště v místě defektu nekouká hřebík, duši pořádně nahustíme a sluchem či hmatem hledáme inkriminovaný vpich. Přiložte si duši k obličeji – kůže na tvářích je na proudění vzduchu velmi citlivá a také ho lépe uslyšíte.
Snake bit
Duši pak stačí přiložit zpět ke k plášti (ventilek k otvoru v ráfku) a snadno najdete místo, kde k defektu došlo. Často zde najdeme zapíchnutý trn, střep nebo jiný ostrý předmět. Došlo-li k tzv. procvaknutí duše např. při přejíždění obrubníku, s největší pravděpodobností najdete na duši v těsné blízkosti otvory dva. V branži se tomuto druhu defektu trefně říká „snake bit“.
Použít se dají jak klasická lepení, tak i samolepící záplaty. Vždy je vhodné lepené místo odmastit a trochu zdrsnit smirkovým papírem. Lepidlo naneste ve velmi tenké vrstvě a nechte chvilku zaschnout (cca 60 s), dokud se lepidlo nebude zdát úplně zaschlé. Čím tenčí vrstva tím rychlejší schnutí. Ze záplaty odstraňte ochrannou fólii a přitlačte na místo s lepidlem. Stačí chvíli stisknout mezi prsty a pak 5 minut nechat zaschnout, než můžeme znovu hustit. Pozor – v teplotách vzduchu pod 10°C lepidlo příliš dobře neschne.
Zdrsnit smirkem
Zdrsnit škrabkou
Nanést lepidlo
Na lepidlo záplatu
Podržet v prstech
Na závěr strhneme vnější fólii
V dešti, sněhu, v příliš velké zimě a mnoha dalších situacích bude lepší si nechat lepení duše na doma a do ráfku nasadit duši náhradní. Jsou defekty, které se ani zalepit nedají. Např. utržený ventilek, netěsnící záplata apod. Proto náhradní duši vždy s sebou!
Nejprve nasadíme jednu patku pláště na ráfek a druhou si necháme volnou. Mírně nafouknutou duši následně vložíme do pláště. Nejprve ventilek do otvoru a potom zbytek duše. Plášť nasazujeme také nejprve od ventilku směrem k protilehlé straně. Plášť by měl jít usadit vždy rukama, ve výjimečných případech si pomůžeme montpákou (hrozí procvaknutí). Po nasazení si zkontrolujeme, že patka pláště je rovnoměrně usazena po celém obvodu kola a plášť nikde nehází. Znovu zkontrolujeme i po nafouknutí.
Mírně nahustit
Navlékneme ventilek do ráfku
Pokračujeme od ventilku po obvodu
Navléct duši do pláště
Končíme naproti ventilku
Na trhu najdeme celou řadu pumpiček, jejichž praktické použití je diskutabilní. Před nákupem si zkuste představit, že s vybranou pumpou budete kolo hustit i několikrát po sobě a to v situaci, kdy budete zaručeně spěchat. Jasným kritériem potom nebude jen hmotnost nebo velikost, ale především objem stlačeného vzduchu na jeden zátah a pohodlnost úchopu. Poptejte se vašich známých, který tip a značka se jim opravdu osvědčila.
Nahustit ruční pumpičkou
Pokud jste si při defektu poškodili i plášť, je ideální použít speciální záplatu na plášť obsahující textilii bránící vyboulení v místě poškození. Pokud ji nemáme, musíme plášť v místě poškození podložit – k tomu se hodí kus staré duše, vizitka anebo i bankovka.
Na expedicích, kdy není možné sehnat náhradní plášť, je nutná trvalejší forma opravy. Hrubou nití zašijeme poškozené místo a zvenku i zevnitř podlepíme záplatou.
Záplata pláště
Píchli jste už počtvrté za sebou a došly vám náhradní duše i lepení? Nezbývá, než se uchýlit k méně elegantním řešením:
Obě tyto techniky jsou vhodné jen v nouzi nejvyšší a rozhodně se na jejich využití nespoléhejte!
Zavázat na koncích a nahustit.
Těšíme se na vás opět příště, tentokrát u tématu „Opravy pohonného systému“.
Tento seriál vznikl ve spolupráci s Alpským klubem Brno, který
organizuje pro veřejnost projekt Bikové školy, otevřené
všem zájemcům o zlepšení jejich jezdecké techniky a dovedností.
Biková škola, to jsou
nejen lekce jízdy v terénu, ale také workshopy zaměřené na ukázky,
respektive instruktáž základních servisních úkonů pro bezproblémový
provoz jízdního kola a jeho případné nouzové opravy v terénu. Své
místo zde mají také rady pro výběr nového kola, jeho přizpůsobení
proporcím postavy (nastavení posedu), stejně tak i správné nastavení
klíčových komponentů, jako jsou kotoučové brzdy anebo odpružení.
Pořádá Alpský klub Brno, partnerem školy je Cyklo World, síť prodejen
nabízejících cyklistické zboží a jízdní kola.
(1.) – Oprava
duše a pláště
(2.) – Opravy
pohonného systému
(3.) – Opravy
a seřízení brzd – ráfkové brzdy
(4.) – Opravy
a seřízení brzd – kotoučové brzdy
(5.) – Poškození
ráfku a výpletu kola
(6.) – Seřízení
přehazovačky a přesmykače