Zaujímalo by ma, ako riešite prísun tekutín na takom celodennom výlete (cez 100km). Na kratších trasách to nieje problém. Zarobím si niečo do bidonu a väčšinou vystačím s jednou zastávkou na kofolu. Na dlhších trasách už musím tankovať vodu. V krčme si vždy niečo malé kúpim, aby som tam vážne nebol len pre vodu, a po krátkej pauze pokračujem ďalej.
Vozíte so sebou nejaké instantné nápoje, alebo potom prechádzate na čistú vodu, či minerálku?
beru si cistou vodu,a le jen pro jistoty...
behem cesty tankuju pivo.... na 100 km padnou tak 3....
V lahvi mám jen čistou vodu a v hospodě si (teď už) dávám jen čaj...
becherovku uz ne????
neverim!
Ne, už ne... Ovšem zatím se neví, zda je moje abstinence a odpor k alkoholu trvalého charakteru, nebo jsou bezcharakterní a chuť se mi vrátí postupně s léčbou mého nitra.
Nicméně zatím si tu abstinenci nesmírně užívám :o)))
Na 100km 2 litry vody na zada. Bud cistou bo s carnitinem/taurinem. Mozna tak 1 pivo, jinak kofolu nebo colu. Kdyz dojde v hydrapaku, tak to klidne doleju i polosycenou vodu.
Zapomněla jsi na griotku :o)))
griotku ji nedavej, nechce pak jezdit do kopecka viz Rip :)
No to mi teda řekni, kolik jste jí toho dole v Krabčičích naordinovali, že jí tak ztěžkly nohy :o)))
Ssebou jen cistou vodu. Nejaky ty ionty nedejboze mineraly a takovy svinstvo doplnim prilezitostne nejakym tim pivem, kdyz potkam prijemnou hospudku.
Nejake spesl napoje vyuzivam minimalne, jsem linej pak cistit lahev/camelbag nebo kupovat kazdou chvili tu lahev novou... :)
A vselijake tydlety dalsi veci se daji doplnit i v jidle, kterezto na celodennim vylete sbastim.
V bidonu čistou vodu. Po cca +/- 50 km (zaleží samozřejmě na počasí) "tankuju" kofolu a jedno pivo. Plus doplnění vody do bidonu. Občas místo kofoly nealkopivo (když nemaj kofolu)... Na tohle jsem ujel loni v létě 160 km přes den (vyrážel jsem v 10 dopo) v těch vedrech, jak byly v červenci (celkový příjem tekutin byl asi 12 litrů, pauzy po 40 km). A tu vodu bez bublinek.
Nevím, co na to místní znalci... Mě začátečnici kamarádi na zastávkách v hospodě naučili na kombinaci - do velké sklenice namíchat malé pivo a fantu (nebo sprite podle chuti). Velké pivo má už trochu víc alkoholu než bych chtěla, samotný sladký nápoj nezažene žízeň, i když přísun cukru se na cestě hodí, malé pivo je málo...
Vzhledem k tomu, že originál nápoj Radler, který u nás vyrábí asi jen Krušovice, je v podstatě taky směska piva a citronové limonády a údajně je to původně vynález nějakého rakouského hostinského jako nápoj pro cyklisty (Radler = německy cyklista), možná to není až tak blbý nápad. A je fakt, že se zatím žádná servírka nedivila, tak asi nejsme sami, kdo si na cestách tohle dává.
(Ovšem netroufám si tvrdit, že je to to pravé na cestách přes 100 km, hranice mých možností je tak někde kolem sedmdesáti... :-)
Yo, to jsem také jeden pila...
A komu to nechutná, tak se může aspoň pobavit - vždycky se totiž najde expert, kterému ne a ne jít do hlavy, proč se malé pivo a 3 deci fanty nevejde do půllitru :o)))
Pokud je tento expert již v pozici výčepního, pak doporučuji najít jinou hospodu :o)))
Jo, právě v Rakousku nebo Německu, teď přesně nevím, jsem Radlera poprvé vyzkoušel a přes počáteční odpor musím uznat, že když je to vychlazený, tak se to dá pít.
V Rakousku se běžně pivo/limo prodává v obchodech v plechovkách.
Na dlouhé trasy jedině dlouhý drink.
Praví bikeři pijí ISOSTAR a o pokud dělají přestávku, tak pijí capuccino. Přípustný je taky fresh orange.
Pít čistou vodu je nebikerské a připadá to v úvahu jen v krajní nouzi.
nikdy nebudu pravý bajker:...( beeeeee fňuk
:o))
Měl bys to přehodnotit. Jednak na to byla reklama a jednak je na té tubě Isostaru napsáno jak je to šíleně zdraví a užitečný a je tam i graf zavodnění!
No jo, jenže capuccino mají ordinované striktně na Gardě, jinak se to nepočítá :o)))
Piju čistou minerálku a po cestě tankuju u studánek pokud jsou. Pokud nejsou, tankuju v hospodě cokoliv co teče a neobsahuje alkohol, nejlépe kofolu.
Yo tak točenou kofolu a vůbec jakoukoli barevnou žbrďolu jsem milovala. Dokázala jsem vypít bez problémů i dva půllitry :o)))
Ale teď to holt tomu spolubydlícímu, co ho mám v žaludku, nechutná...
Heeej, ty mas tasemnici a ani se nepodelis? To je sprostarna :))
Kdepak tasemnici... Schválně, to určitě neuhádneš a přitom to máš v těle taky :o)))
trvale nebo přechodně?:))))
No těm, co to nedělá problémy tak ho mají trvale, nám co to problémy dělá, tak se pobyt vetřelce násilně ukončuje :o)))
Odjíždím právě do vojendy zkonzultovat, jakým způsobem bude probíhat vymítání ďábla z mého těla :o)))
Ty si taky spolkla trpaslíčka? A máš toho s červenou čepiškou nebo s tou modrou?
Že ses nezeptal minulý týden, mohla jsem to nechat zjistit při fibroskopii. Ve zprávě se o čepičce, bohužel, nehovoří :o)))
Kdepak, orgány mám všechny na svém místě a v pořádku... Mluvilo se o ďáblovi v těle a v tom mém momentálně řádí helicobakter :o)))
Co to je? To ti tam něco lítá v helikoptéře???:-)))
No, podle toho, jak mi je skoro furt blbě, tak asi jo :o)))
standardně mírně bublinkovou mattoni do flašek, na delší cesty ještě v petce do baglu
v případě extrémního horka a delší cesty do toho přidávám isostar, ten typ proti dehydrataci
na pivko na kole už rezignuju, i tak mám těžké nohy a jsem rád že jedu, a cukry raději v jiné podobě než limonády atd.
V lese chlemtám vodu jako zvěř, jinak minerálku, ochucenou vodu, vodu s Tangem - ne moc sladkou. Ale moc to neřeším. Nepiju iontové nápoje a podobné věci. Asi jsou to dobré pitiva ale nějak mě nikdy nenapadlo je kupovat.
No a na občerstvovacích zastávkách samozřejmě pivko.
Pokud je mi známo, tak tanga se používají úplně jinak než na pití vody :o)))
Ale proti gustu :o)))
Jo, na zakrývání SPZetek :-)))
To sem vyresil tim, ze jsem ji z kola kvuli poldum odmontoval
a dnes uz tomu rikame RZ.
To sem vyresil tim, ze jsem ji z kola kvuli poldum odmontoval
a dnes uz tomu rikame RZ.
Po pivu se mi chce tak leda zalehnout pod nějaký strom a ne šlapat do pedálů ... :-)
Na trasy nad 100 km si do batůžku obvykle beru jemně perlivou Magnesii a litr kvalitního džusu.
Někdy je dobrý studený, ne moc sladký zelený čaj....
Na dlouhých cestách (dovolená) si co 3 – 4 hod. udělám přestávku na jídlo. Když to mám nazvat slušně, nažeru se, co do mě vleze, uvařím hodně čaje, něco k litru ho vypiju a další litřík přijde do rámu.
Cestou dočerpávám pitnou vodu (několik dvoulitrových PE lahví), která slouží k ochlazení, spláchnutí potu (krk, hlava), pití, vaření a případnému umytí.
Stává se, že naďabím na různé minerálky (přírodní prameny, lázně) — když to není moc sitrovodíkové, pak z toho i kuchtím.
Jednou jsem podcenil vodní zásoby a riskl jsem hygienu, pití i vaření z vody horského potoka (v Tatrách; proud vody byl obrovský včetně jeho rychlosti). Při pití měla voda divnou chuť, polévka nebyla moc k jídlu, ale spravilo mě to. O několik hodin později jsem se dověděl, že tam kdesi nahoře čurají do toho potoka ovečky ze salaše. — No, přežil jsem to ve zdraví.