Na kole. Proč vlastně na kole?Nevím, já ti fakt nevím...Můžu ti povědět jak to vlastně začalo, ale nemůžu ti říct proč. Já fakt nevím...Možná za to může táta...
První kolo bylo červené. Pamatuju si to. Pamatuju si, jak ho táta nese přes rameno a jak skáču nadšením. Kolo! Budu mít kolo! Svoje kolo…
Tak to je nádherný....
První co jsem si přečetl po probuzení a moc pěkný. Díky za dobré ráno.
-----
S tatíky a jejich přístupu k výuce jízdy na kole. Mě rodiče kolečka k Pionýru nepořídili, tak jsem je všem záviděl. A prý ať se na kole naučím jezdit sám. (Rodiče jsem na kole v životě neviděl, to jen na okraj.) A mě to nešlo. Až jeden víkend jsem jel s tátou do Hředlí, on tam na velkém dvoře nějaké hospodářské usedlosti opravoval se strýcem auto. A kolo mi vzal s sebou. Náhodou tam byl nějaký starší kluk a ten mě během toho dne po tom dvoře naučil jezdit. A odpoledne, prý abych si to vyzkoušel, mě táta vyvezl nahoru na Džbán a pustil mě, ať to sjedu. Dodneška si pamatuju, jak jsem tuhle http://www.mapy.cz/s/4ZL2
zatáčku šel pěšky, protože jet ji jsem se bál.
Ještě k těm vzpomínkám. Mě kolo vlastně "zkazilo" dětství a začátek puberty. Někdy v páté třídě jsem dostal nového Favorita a během prázdnin 5-6 třída mě kolo chytlo tak, že jsem pak až do 15 let z něj skoro neslezl. Ne že bych neměl kamarády, to ano, ale přeci jen jsem tak nějak potřeboval si svých 50 km denně projet. Vždy jsem jen rodičům napsal plánovanou trasu a jel jsem. Když jsem byl nedávno na srazu základky, dozvěděl jsem se o co všechno jsem přišel, co moji spolužáci vyváděli, ale já, jak trefně poznamenal jeden z nich "byl furt skrčený za berany".
Bohužel místo toho, abych to alespoň nějak rozvinul dál, jsem si v 15 pořídil řidičák na Pionýra a kolo skončilo pokryto pavučinami ve sklepě.
A trvalo skoro 25 let než jsem na kole jel dál než do sousední vsi.
Svoje učení na kole (tedy to dětské) si moc nepamatuju. Stejně jsem to pak na dlouhá léta odložila a po čtyřicítce se začala učit téměř z nuly. Ale pamatuju si na svoje děti, resp. na to nejstarší. Tím, že jsem byla vždy i sama za sebe dost přestrašená, tak jsem na jednu stranu chtěla, aby děcka začala vše, co se dá, dělat co nejdřív - než se začnou bát. Na druhou stranu jsem nebyla schopná je to naučit. Takže jsem holku pořád jistila a nervy z toho měla nadranc. Pak jednou vypadla hrát si na ulici, někdo z jiných děcek jí tam půjčil své kolo a vypustil ji na něm - a přišla domů a už to uměla. To měla nějaké čtyři roky nebo tak nějak. Mladší bráchové už se učili takhle samospádem rovnou.
Článek je úžasný, zhltla jsem jedním dechem.
Tak jsem se překonala a přečetla to celé. Jo, Jurimíre, je to pěkně napsaný.
Akorát mi tam chyběla jedna "cykloepizoda". Tys nikdy nejezdil coby dítko na velkém kole "pod rámem"?
8-)
až když o tom všichni mluvili, tak jsme to nějak zkoušel.
Ale jinak nejezdil.
My na těch Eskách co jsme jezdili tak jsme jezdili nad rámem (nad sedlem to nešlo) a museli se dost naklánět na strany, abychom nedrhli o rám, ale jezdit pod rámem nás tehdy prostě nenapadlo.
A ukrajina a žlutej ďábel měly dámský rámy, tak tam to ani nešlo.
Co jsme ale dělali bylo, že na jednom kole jsme často jezdili dva i tři.
nejoblíbenější bylo, že jeden seděl mezi zvednutýma beranama čelem k tomu, co řídil a držel se ho za ramena a střídali jsme se ve šlapání:-)
Pak taky mohl řidič jet ve stoje a jeden si pak mohl ještě sednout na sedlo a když to mělo nosič tak čtvrtý na nosič. jet takhle docela šlo, ale rozjet to!, to bylo vždycky o hubu:-) :-)
A taky spoustu dalších nesmyslů a pitomostí jsme dělali, ale to bych to psal tři dny a ty půl dne četla:-)
Kluci u nás ve třídě na základce měli jednou docela průser (a mám pocit, že i důtku nebo dvojku z mravů), když jich jelo na kole 5 a chytil je policajt. Přišla stížnost do školy :o)))
Jen ale ředitel tehdy z třídy s tím oznámením odešel a vážnost chvíle opadla, museli všichni kluci pančelce podrobně předvést, jak se na to kolo poskládali :o)))
Pamatuji si, že jeli
- jeden stál a šlapal
- druhý na řidítkách
- třetí seděl na sedadle
- čtvrtý na nosiči nebo na rámu, teď nevím
- a pátý stál na špačkách (to byly motýlky od zadního kola)
Dodnes mě kolikrát napadne, jak to kolo tehdy dokázali rozjet a jet :o)))
Ještě na vysoké jsme jednu cestu z kolejí absolvovali ve třech - dodnes nechápu, jak to Stříbrná Střela přežila (my v pohodě, jeli jsme z pářky...)
nevím, co byla zač stříbrná střela, ale my to jezdili na favoritu, což by mělo být silniční cestovní kolo, tedy odlehčený atd. a vydržel to!
A spoustu dalších kravin vydržel :-)
Pamatuju si jak mi tady na diskusi kdysi lidi vysvětlovali, že lehokolo asi není dobrý do terénu a před každou vyjížďkou mě varovali, že je to terénem, tak jestli to zvládnu a podobný povídačky.
Po asi třetí vyjížďce jsme se zeptal, proč si to pokaždé rozmysleli a nebylo to nakonec tím terénem a oni mi pak řekli, že přece bylo.
Chechtal jsme se u klávesnice asi deset minut a pak jsem zorganizoval vyjížďku u nás a vzal je na takový ty jednoduchý lesní cestičky, který jsme brázdili na favoritech s beranama a přišlo mi fakt směšný, že tomu říkali terén a že na některých místech, která jsme na favoritu běžně jako děti jezdili svá odpružená horská kola vedli :-D :-D
Od tý doby tedy na tomhle serveru taky říkám terén lesním cestičkám s kořeny a trocou kamní. Do té doby pro mne byl terén to, co jsme se pokoušeli jako děti jezdit na BMX. To favorit fakt nedal.
Stříbrná Střela byla a je Eska progres, mé první dospělácké kolo, dárek od našich někdy těsně po revoluci. Akorát už prošla menšími úpravami - namátkou natření na stříbrno (tátovi tenkrát zbylo z natírání disků k autu, v originále byla tuším růžovo-světle zelená), výměna trojkolečka za torpédo (takže konečně brzdí), přidělání dětské sedačky a košíčku na řidítka apod.
Mám ji jako kolo do města - odjezdila jsem na ní gympl, vysokou i cesty do práce. A vlastně zmákla i pár táborů. Momentálně ji bráním před manželem, chce mi do města pořídit jiné, prý lepší kolo. Jenže Stříbrná Střela má jednu velkou výhodu - ve stojanu vždy najdu kolo, které, na pohled, vypadá výrazně lépe a krádežehodněji;o)
Nezapomenutelná pro mne byla jedna jízda ve dvou na Favoritovi, kdy já jsem jel na kole jako obvykle a kamarád seděl přede mnou na řidítkách. Neměl jsem to ale moc pod kontrolou a nakonec jsem ho vyklopil do hromady písku, která mi skočila do cesty :)
Pěkný. Proč na kole? Mne to baví... :) (Kolik jsem měl kol se nedá jednoznačně spočítat. Jenom rámy Favorit jsem vystřídal tři ale všechny součástky jsem přemontovával - takže byla to tři kola nebo ne? Jenom ten čtvrtý se stal základem pro lehokolo.)
Takovy pekny otevreny cyklozivotopis.:-)Moc hezke.A proste na kole je na kole.Je to o svych moznostech a neomezene svobode,kdy te nezajimaj ani ceny benzinu,ani kde zaparkovat,kde projedes a neurves vejfuk a kam vyjedes a neuvaris motor a kam slozis hlavu a proste je to o cestovani bez starosti.:-)
Díky moc. Před spaním to bylo krásné čtení...
Prvni blog, který jsem dočetl až do konce... :-)
Hezkýýýýýý!!!
Kde se to v tobě vzalo, čoveče, takový básnický střevo??
:)
nevím. Vždycky bylo...
básniček jsme v pubertě napsal kila. Nedávno jsem to všechno pálil.
Psával jsem i texty klukům do různejch kapel...
tedy kapel ve stylu "nikdy nevylezli ze sklepa"
:)
Na začátku toho textu, jak si psal, že ti táta sundal přídavný kolečka, se mi vybavily moje začátky. Bylo to něco podobnýho, s kolečkama dobrý, ale bez nich jsem tak nějak odmítal jezdit sám. Vždycky jsem se díval po stínu osoby za mnou, když mě naši drželi, bylo to dobrý, ale jakmile jsem viděl, že stín se vzdálil a není spojenej s tím mým stínem, tak jsem zastavil a odmítal jet dál:).
jo jo to znám :-)
ale když se tatík rozhodl, tak jsme prostě musel.
Nebejt brášky už bych n akole asi nikdy nejel. Znechutil by mi to tak jako třeba běžky, Ty nenávidím dodnes a prostě na nich jet nedokážu. Zkoušel jsme to posléze sám asi dvakrát a prostě to nejde. S kolem to mohlo skončit uplně stejně....
No vidíš, a já jsem zase vždycky tak nějak trošku záviděla dětem, který kolečka na kole měly, protože já je neměla a hrozně jsem chtěla vědět, jak se s nima jezdí :o)))
A co ti brání?
Sežeň kolečka, přidělej na GTčko a jeď, ne??
:))
Výborně napsaný , moc rád jsem si to přečetl .
Já jsem měl Favorita s 5-ti kolečkem , před ním oranžovýho Pionýra , ale moje úplně první kolo byl Blesk , možná jste ho někdo taky měli :
P.S.:omluvte kvalitu fotky...
Jurimíre, přečetl jsem si to až teď, ale jsem moc rád, že mi to neuteklo. Je to báječně napsaný a člověka to nutí přemýšlet, porovnávat, vzpomínat...
Například na tu blokovačku. Hrávali jsme ji kdysi třeba i na letenský pláni, ve vyznačeným kruhu, a třeba v deseti nebo patnácti lidech. To bylo maso - ne každý kolo přežilo bez úhony. Ale byla to báječná hra. Docela bych si zase dal, ale nevím, jestli bych se dneska už moc nebál... :-)
Díky!
Já tu hru sice neznám a nikdy jsem ji nehrála.
Když jsem o ní četla, tak jsem si říkala, že bych si to chtěla zkusit, ALE se svým současným kolem bych do toho rozhodně nešla. Na to mám svoje kolo moc ráda :o)))
Tak jsem to dala přečíst svojí drahé polovičce a
reakce byla zhruba takováhle:
"Jo "von" jezdí na lehokole!" a protažený obličej.
"No, ale přečti si to."
Soustředěné civění do monitoru.
:-))
"....jo je to pěkný!"
... a pak už jsem se nedostala k PC, protože na obrazovce se objevovaly jenom články o lehokolech, jak se na tom sedí a jaké jsou s nimi zkušenosti a kde je prodávají a ...prý:
"...chtěl bych to zkusit."
:-))
Takže nejenom pěkný článek, ale i úspěšná agitace.
:-))
Priprav se na mozny az pravdepodobny zasek do rodinneho rozpoctu. 8-)
...jojo, taky mě to napadlo, ale pokud se mu jízda zalíbí, myslím, že by šlo o horizont několika let. Teď si po letech toužení pořídil zrcadlovku.
:-)
Leho je rychla zalezitost. Zkusi a koupi. Uvidis.
A bacha, Ty uz si na to radsi nesedej. Ifce uz lehace taky krade ratolest... 8-)
Tak rychlé to nebude,...po té zrcadlovce je tam jasná brzda, a to jsou finance:-).
Jurimir mu dal jasny navod i v tomhle ohledu.
"Rok jsem to splácel a rok jsem neměl ani na to abych si mohl koupit ponožky ani nic. Dodnes nevím jak bych to udělal kdybych třeba jen omarodil..."
Preju veselou zabavu.
Diky za krasne čteni. V hlave už vyvolava plne moje vzpominky,co jsem začala zažitek (sama naučila jezdit na kole bez kolečka a bez pomoc s rodiče,ja otravu pujčila cizi kolo od deti,prvni toulky s favorit od me bratranca,ale nosila rifle a tričko z Krompachy do Branisko-chatove osady a zpet do Krompachy,moje prvni vydelku šetri penize koupila vlastne kolo,atd...)Davno doba byla jina,duvod problem sehnat koupit kolo,nyni bohate vyber kolo,zajimave.