Žije v každém z nás přece :-) Ale bohužel se musí schovávat... :-)
O tom nemám pochyb.
Valná většina lidí dneška je přece dobrým člověkem ve smyslu páně Rollandova hrdiny.
Jen v česku se o tom jak se máme dobře a jak kvalitní život ve srovnání s cca 75 procenty současného lidstva žijeme, o trochu víc mrmlá:D
Kladu si tuto otázku prakticky denně. A odpovídám si vlastně pořád stejně: Je třeba ho hledat v každém, s kým se člověk setká, a snažit se o to, aby ho zase druzí našli ve mně.
máš i tento pocit hledat dobro v druhém, když vyjdeš ven na ulici? Já když se dívám na pohádku, tak i jo, ale jakmile se ocitnu venku v reálu a vidím ty individua, jak se jeden k druhýmu chová, přetvařuje a za rohem se navzájem pomlouvají, tak tento pocit jaksi ztrácím. Je to smutné, ale je to tak. Pro nás, co jsme byli vychováváni ke slušnosti, vstřícnosti, je to o to horší:(
To poslední, čemu bych chtěl podlehnout, je potřeba soudit lidi, natož pak podle jejich náhodných projevů v konkrétní situaci.
V anonymním prostředí, v davu atd., se člověk moc neprojeví, a pokud ano, pak často z těch horších stránek. Rozhodně bych podle toho neusuzoval o jeho kvalitách. Proč? Protože se člověk podvědomě cítí ohrožen, tudíž se uzavírá do drsnější slupky - vlastně svého druhu mimikry.
Něco podobného vnímám i tady. Na některé jedince anonymní prostředí (nebo jeho zdání) působí tak, že aktivuje horší stránky jeho povahy a pomáhá odhazovat určité civilizační, kulturní a hlavně mravní zábrany - přinejmenším si takový jedinec dovolí k druhým něco, co by ho v běžném mezilidském kontaktu ani nenapadlo. Někteří to dokonce ani příliš neskrývají.
"...To poslední, čemu bych chtěl podlehnout, je potřeba soudit lidi, natož pak podle jejich náhodných projevů v konkrétní situaci..."
Medvěde, ty brebto, víš že lhát se nemá!!!
Přestaň si hrát na spasitele, na to ti tady už nikdo neskočí...
Máš evidentně černé svědomí, ale to si musíš rozřešit sám. Zapomenout se na tvé "šlechetné" činy opravdu nedá...
Vidíš šoféra poprvé v životě, ještě k tomu přes sklo - jemu padne zelená a ty hned víš, jaký je a co má za lubem... :-))
Ne, to poznám až z toho, jestli mě nechá v klidu opustit křižovatku nebo jestli ten dobrý člověk na mě začne najíždět.
Ani dobrý člověk není dokonalý a může udělat chybu a najet na tebe. Teď ho to třeba mrzí. Ale jak tě znám, už dávno odpustil jemu i ostatním řidičům a už o nich nikdy nebudeš psát, že jsou to všechno sobci a debilové, protože jsi také dobrý člověk, taky jsi udělal chybu, ale na tom není nic špatného, ale jen tehdy, pokud se člověk ze svých chyb nepoučí..
ale víš co je zajímavé? že někdo, kdo se pořád cítí býti dobrákem a navenek jakoby dobrákem je stále..ve skutečnosti by pak třeba pozabíjel celou fabriku lidí, jen že mu někdy "nevyjde" zrovna den. a myslím že by nezůstal jen u fabriky, ale zabil by všechny hloupé lidi na týdle planetě-to znamená všechny kromě mě:D
Právě proto, že do člověka nevidíš, je nemoudré kohokoli soudit. Jsou lidé, kteří se dokáží dlouhodobě tvářit vlídně, jsou zábavní, třeba i obětaví - a pak jim rupne v kouli a udělají něco hrozného...
A stejně se může stát, že Ti přijde někdo dlouhodobě nesympatický, každý jeho čin si vykládáš tím nejhorším možným způsobem - a po čase poznáš, že lepšího a hodnějšího člověka bys musel hledat hodně dlouho. Člověk se až příliš často v lidech mýlí...
Nejhorší je, když si člověk na někoho "zasedne", automaticky si ho zařadí mezi padouchy a dělá všechno pro to, aby stejný názor na něj měli i ostatní. To pak vede k tomu, že dotyčného provokuje tak dlouho, až mu dojde trpělivost a skutečně udělá něco nepředloženého. A to je pak vítězoslavně vydáváno za důkaz jeho "skutečné" povahy...
Ten poslední odstavec, to má být omluva? Protože jestli ne, tak bych ho krapet přeformuloval:
"Často se stává, že si člověk na někoho "zasedne", automaticky si ho zařadí mezi padouchy a nakonec se ukáže, že měl pravdu."
a ještě jeden dodatek: mám perfektní instinkt-vždy jsem na něj dal a udělal jsem dobře, protože to nakonec dopadlo dycky tak, jak jsem si myslel!! Vždy hned uvidím, co asi jak dopadne-a nakonec to tak dopadne, vždy hned vidím kdo je co zač a sebelepší přetvářka tomu nezabrání a nakonec se vždy ukáže že jsem měl pravdu! Takže jestli chcete vědět co si tady o vás všech myslím...:D
Tohle bych si nikdy nedovolil říct. Pracuju léta se stovkami studentů nejrůznějších povah, vychoval jsem tři dcery, o psychologii a mezilidské vztahy se poměrně intenzivně zajímám, ale vždycky dokáže někdo překvapit. Pozitivně i negativně.
Jestli ono to není spíš tak, že si někdo na někoho udělá nějaký názor a fakt, že ho nezmění, pak vydává za jeho potvrzení... :o))
Ale jinak je vždycky zajímavé vědět, co si o člověku kdo myslí. Je to velmi užitečná zpětná vazba. Počítej ale s tím, že Tvé soudy budou vypovídat víc o Tobě samotném než o tom posuzovaném...
I tady jsem se v několika případech spálil (v jednom opravdu šeredně), jiní mě přes moji prvotní rezervovanost postupně pozitivně překvapili, u dalších jsem svůj prvotní (pozitivní či negativní) dojem měnit nemusel.
Takže moje rada: Instinkt je určitě dobrá věc, ale všechno má své meze. Spoléhat výhradně na něj se nemusí vyplatit.
Máte všichni pravdu.
Mě šlo ale o vaše příběhy, kdy vám pomohl člověk neznámý, člověk, který mohl pomoci a tak to udělal. Jako samozřejmost.
"Vždyť jsme lidi."
Utkvěl mi v paměti jeden neznámý člověk. Před několika lety jsem v Předměřicích na zastávce u fary vytrousil z kapsy poslední peníze (asi tři stovky). Když jsem se tam asi za půl hodiny vrátil, peníze tam ležely, někdo na ně položil kámen a odešel. Dodnes na to vzpomínám jako na "Boží znamení", protože jsem se už delší dobu nacházel v dost bídném duševním rozpoložení, zlobil jsem se na celý svět a ztrácel jsem víru, že na světě ještě žijí dobří lidé. A jak jsem se pro ty peníze vracel, nadával jsem asi ve smyslu: "Proč se pro ně vracíš ty debile, stejně už tam dávno nejsou."
Tohle nejsilněji zažívám na horách. Na Altaji mne několikrát překvapili rusové - jak jsou ve městech ne úplně příjemní, tak v pustině jsou to úžasní lidé.
Chlapík co mi věnoval sekeru, když viděl jak lámeme větve na oheň. Několik vesničanů, co nás zvali k přespání, ....
Ale i ve městech se to stává a často to lze nevědomky vyprovokovat. Před asi měsícem (první letošní kalamita) jsem večer pod okny slyšel tůrování motoru. Kouknu ven a sleduju ženskou jak chodí kolem zapadlého auta, které nemůže vyparkovat z řady kvůli sněhu. Nasedla, zkoušela vyjet nic. Objektivně řečeno - dělala to blbě, ale to nevadí. Chvíli jsem ji pozoroval, pak jsem vyšel ven s lopatou. Trochu sněhu jsem odházel, trochu zatlačil a vyjela. Za týden u nás zvonila a nesla domácí klobásy ze zabijačky jako poděkování. Takový malý zázrak. Ale potěší.
Já už jsem od narození dobračisko a kde mozem, tam pomozem. Jen ted mám nějak smůlu a vždy když vidím někoho v nesnázích, tak už k němu utíkám že mu pomůžu a von mě dycánko dycky někdo předběhne a já už jen smutně koukám:( Prostě poslední dobu nemám štěstí a to chci vykonat každej den "dobrej skutek"! Zkusím si nařídit budík o 5 minut dřív, třeba to pomůže, co myslíte
žije jich docela hodně:
http://www.zlatestranky.cz/lide/-/Dobr%C3%BD/3/
Všichni lidé jsou dobří. Zeptejte se lidojedů na Papui Nové Guinei.
Já ti teda nevím... Pokud bychom to brali podle Papui Nové Guinei, tak z mého pohledu by nebyl dobrý člověk ani jeden...
Ach, po vánocích mám zpomalené myšlení. Nebo že by to bylo tou Janxovkou?
Mohla bys mi to vysvětlit tak abych to pochopil? Myslím Tvůj pohled Papuánky.
Bych řek že si raději dá něco zdravějšího, než maso, ňákou tu musli tyčinku, asi. Já lidi taky zrovna moc nežeru.
To proto že žiješ tady a ne na Papui. Kdybys měl trvalé bydliště tam, ještě by ses oblizoval.
Si říkám, jak ono to tam asi funguje v manželství. Pojedu tam, najdu si mladou Papuánku, bude k sežrání, to je jasný, ze začátku bychom se oblizovali navzájem a za syrova, to je mi taky jasný, ale jak to asi pokračuje dál, když přijde manželská krize, nevíš?
Je to jednodušší, než bys čekal. Stačí před svědkem říct tý oný třikrát: "zapuzuji tě" a je vymalováno.
Něktterý ty holky (tam) ´sou ale fikaný, ukousnou ti kus jazyka hned na začátku vztahu. Vono ti pak néni kloudně rozumět, takže se tě může zbavit jen ona a tak sloužíš jako živá konzerva "na doby zlé".
Ty tomu asi nebudeš chtít uvěřit, ale zeptej se mirka, ten je zcestovalej, tak ti to potvrdí.
To je zas nějaká ta genderová feministická nespravedlnost, ne? Nikde tam nevidím možnost mladý maso uvařit k obědu a nabrnknout si nový.
(Vzhledem k věku vařit Herase nemá smysl, maso by bylo tuhý)
s tuhým masem se dá poradit. Je to jako s divočinou. Když je to fakt tuhý, tak papiňák nebo naložit na den nebo dva.
Co jinýho jsem od tebe mohl čekat, než budeš pomáhat mé mladé Papuánce vařit Herase v papiňáku?!
noooo, tak kdybych si měl vybrat, jestli žít s mladou pauánkou a uvařit tebe nebo žít s tebou a uvařit mladou pauánku, tak neváhám, sorry. :-)
Jenže ona je strašně držkatá!
A nestačil by vyříznout jazyk? -))
to jsou všechny. Na to se buď musí zvyknout nebo zkusit žít s jiným živočišným druhem než s ženskou. Přemýšlím o psu.
Všechny snad ne, existují i výjimky :-)
I s držkatou se dá vydržet, záleží hlavně na tom, proč držkuje. Když je otevřená, nesnaží se s tebou manipulovat a všechno ti řekne jak to je, tak aspoň víš, na čem jsi, zaplať pánbůh za takovou upřímnou babu. Pes je boží, ale akorát tě rozmazlí.
Zas jeden ještě nevyučenej, co furt věří na vyjímky... :-))
Nevyučenej? Pořiď si HLUCH! Já ho mám a nemohu si stěžovat. J. mluví, podle výrazu tváře se asi zlobí. Vím, že mluví, nejsem hluchej. Ale co mluví? nevím , nerozumím. Tak se mírně usmívám, občas přikývnu, něco zamumlám (to jí vytočí ještě víc). Odchází s prásknutím dveřmi. A mám klid.
Odcházím si dělat podle svého ...
8-)
Taky to mám...jedním uchem tam a druhým ven bez zanechání následků uvnitř...
Tyhle "primitivní" národy žádný manželský krize neznaj, ještě je všechny naštěstí nezasáhla "civilizace".:-)
Ale no tak, buďme realisti. Nevím jak se řeší manželská krize na Papui, ale rozhodně to nebude tak, že jeden druhého sežere. Pokud vím, tak rituální kanibalismus probíhal za válek, kdy se požíraly různé části z těl zabitých nepřátel, aby do přeživších přešla jejich síla. Dále se požírali lidé, kteří byli označeni jako škůdci, nebo si dotyčný myslel, že jemu nebo někomu blízkému uškodili. Asi toho bude víc, nejsem etnograf přes Tichomoří. Ani Hanibal Lecter.
Lidské maso určitě nebylo na jídelníčku pravidelně každou neděli jako segedín.
Hmm, segedín já nerad. Ale co kdyby mi ta Papuánka škodila, třeba by moc držkovala, šlo by ji označit za škůdce? Že bych si z dotyčné části těla udělal držkovou, tu já moc rád a byla by to moc velká síla co by do mě přešla.
Myslím že se to netýkalo rodinných vztahů a člověk, který by se takhle zachoval, by v kmeni neměl moc šancí a sám by skončil jako součást slavnostního menu.
Ale jak říkám, neznám podrobně zvyky a rituály těchto ač primitivních, tak naprosto svobodných a spokojených lidí. Tedy posuzováno z mého, civilizací pokřiveného, hlediska.
Vyjasnění pro Zden42
Toť velmi jednoduché - maso mi prostě nechutná. Smrdí mi a nejím ho.
Tím pádem pro mne žádno maso (kromě rybího) není dobré.
No a když to převedeme na tu Papui a pojídaní lidí, tak pak tam pro mne není žádný člověk dobrý. Teda pokud by nebyl rybou :o)))
Jsem rad, ze jsem stir. Byt ryba, zacinam se bat... 8-)
A to se jí mám bát? Když jsem ryba??? :-D
Pro zodpovězení otázky je potřeba nejdříve nastavit co je dobrý člověk.
To je otázka na kterou není jednoznačná odpověď. Já si například myslím, že dobrý člověk jsem já. Ale někdy jsem zase pěkný dobytek. No a včil mudruj.
Njn, dobrý člověk, to je jako částice v kvantové fyzice, chvíli je, chvíli néni. Podle toho, kdo je zrovna potřeba aby byl. Někdy se dobrý člověk pozná podle toho, že je pěknej dobytek. A jindy se zlý člověk pozná podle toho, že je hodnej.