Ono se to tu už tuším kdysi v histerii (prehistorii) řešilo, ale jsou tu noví, kteří se nechtí vracet.
Tedy, proč část ženských (jó, vim, dámských) příjmení končí na -ová? Nebylo by správnější -ova?
Pan Habakuk a jeho žena je žena Habakukova. To dlouhé -á na konci mi přijde nějak nepa3čné.
Copak u českejch příjmení to ještě jde, ale když sporťáci přechylujou asijská nebo africká, to pak musí pořadatel dotyčnou vystrčit na bednu. Třeba Kawasakiovou nebo Sun wu kchungovou.
Mě na této oblíbené námitce zaráží jeden fakt, že pokrokovým lamačům češtiny vadí přechylování cizích jmen, ale vůbec jim nevadí jejich skloňování.....
Takže zatímco přechylování ženských jmen u cizinek je pro některé jejich nepřípustným komolením nebo dokonce zlovolným měněním a znásilňováním, tak jejich skloňování které valnou většinou vede ke změně "jména té nešťastné a nic netušící ženy" je nezajímá.
Myslím, že na tom je čirá účelovost genderovštiny pronikající do češtiny naprosto zjevná a jasná...
Takže pokud si Marie vezme pana Zeleného, nebude Marie Zelená, anóbrž Marie Zeleného... :-))
Zvláštní, u nás, vezme-li si Máňa Nový-ho, je to paní Nová.
Nový, Mladý, Zelený = přídavná jména, tudíž-kudíž ženský rod Nová (tam by Nova vypadalo blbě), Mladá, Zelená. A platí to (aspoň tady u nás) i u přídavných jmen měkkých: pan Tachecí -> paní Tachecí.
Ale touhle logikou by potom muž, který by si vzal paní Habakukovou i s jejím přijmením by se jmenoval Franta Habakukové ? :-)
Právě že á má na konci svůj význam.
Habakukova žena jen s krátkým"a" je vyjádřením posesivity, tedy jistého vlastnění či přivlastnění.
Dlouhé á pak naznačuje, že se nejedná o vlastnictví :D ale o sounáležitost "s" nebo "k" Habakukovi .....jsou to prostě Habakukovic nebo Habakukovicovi :D
Přechylovací přípona "-ová" je jen částí širšího problému - patří sem i varianty "-ský/ská" nebo pouhé "-ý/-á". Krátká varianta "-ova" není možná proto, že u přechylování příjmení NEJDE O ČISTÝ PŘIVLASTŇOVACÍ TVAR.
Proto by zkrácení tohoto "-ová" na skutečně přivlastňovací "-ova" bylo nesystémové. Pak by totiž jména manželek a neprovdaných dcer mužů, jejichž jména končí na "-ý" (včetně "-ský", "-ný" a dalších), musela končit na "-ého": "pan Farský - paní Farského", "pan Novotný - paní Novotného", "pan Machatý - paní Machatého".
Daleko systémovější by byla změna v tom smyslu, že by se jména tvořená podstatným jménem nepřechylovala vůbec: Pan "Jan Procházka" by měl manželku, která by se (po něm) jmenovala třeba "Jiřina Procházka". Přídavná jména by se ale nadále musela přechylovat. Ženská příjmení by pak měla na konci "-ová" jen v případech, že by chlap byl "-ový" ("Luhový - Luhová").
V případě prosazení této reformy by odpadl problém s přechylováním zahraničních jmen (možná kromě některých slovanských typu "Sikorski").
Pan Lev -> paní Levová nebo paní Lvová ?
Levová. Je to stejný případ jako u běžnějšího příjmení "Švec". Tam je manželka taky "Švecová" a ne "Ševcová".
Ta samohláska "-e-" se vypouští pouze u jednoznačných přípon jako "-ek" (Poláček - Poláčková) nebo "-ec" (Pravenec - Pravencová). U jména "Švec" to "-ec" již jako přípona pociťováno není... Málokdo už v tomto slově hledá základ slova "šít".
"Levová"? Hmm, zajímavé je, že se mnou do školy chodila nějaká "Lvová", její tatínek byl "Lev" a ne "Lv"...
Máš v těch pravidlech nějaký chaos... ;-))
levových to našlo tři stránky
http://www.zlatestranky.cz/lide/-/levov%C3%A1/1/
Lvových 13 v celý ČR
Žen s příjmením "Levová" žije v ČR 568, žen s příjmením "Lvová" 91. Švecová 4801, Ševcová 115 atd. Nic není absolutní - existuje spousta jmen, která jsou vytvořena v rozporu s pravidly správné slovotvorby.
Zajímavý je případ příjmení jednoho (mně tedy krajně nesympatického) poslance za ODS - Tluchoře. Původně nejspíš Tlučhoř. Výslovnost "ch" jako ve slově "chorý" v tomto jménu není v souladu s pravidly, přesto objektivně existuje.
ono u spousty zenskych jmen nevis, jaka je muzska podoboa u ty konkretni pani, protoze po republice behaj nejmin dve varianty
typicky jsem se setkal se jmeny Dufek a Dufka, kde od obou tech panu je pak pani Dufkova, aniz by sis moh bejt jistej, jak se ten jeji jmenuje
podobne ciste teoreticky by pani Markova mohla byt nejen od Marek, ale i Marka :)
podobne by se asi dalo najit vic prikladu, uplne na stopro (jakoze znam konkretni pripady) to vim jen u tech Dufkovejch
Hele, a proč si vlastně muži neberou příjmení svých žen?!?
Pak by ten váš problém s -ová, -á, apod. totálně vymizel, protože by jiné tvary neexistovaly :o)))
Z mého pohledu jste do toho bordel zanesli vy muži :o)))
Ostatně u mé švagrové ve Švédsku se její synové automaticky jmenovali po ní (vdávala se až když chlapci byli pár let na světě). Takže bez problémů byli Mattias Jandova a Michael Jandova a nikdo se nad tím nepozastavoval.
A já aspoň nemusela přešívat cedulky "Jandova" na věcech, které jsme pak podědili :o)))
Berou. Ženil se mi kdysi dávno podřízenej. Odjel Grus, vrátil se Klem. Byl to člověk trochu mimo realitu.
A ještě před pár lety byste v některejch prudérních státech USA s Jandou nedostali společnej pokoj v hotelu.
Takhle jsem to nemyslela, to vím, že se to občas stává a tím se problém s -ová neřeší.
Měl si vzít příjmení "Klemová" :o)))
Hele a proč bychom s taťkou nedostali společný pokoj?
Protože pro Američana máte každej jiný příjmení.
jo, slysel jsem o pripadech, kdy cizinci nechtej verit, ze cesti manzele jsou manzele - tusim, ze s tim muzou bejt problemy i na letisti (ale proc, to nevim, ja nelitam)
U nás ve vsi je rodina, kde si pán vzal jméno po manželce a jeho syn také.
Njn, jeden známý se taky pojmenoval po manželce Tomíkové (tedy Tomíková) na Ivan Tomík. Za svobodna Ivan Pytel. Tak proč by to nešlo ;-)
Což mi připomělo starý vtip:
Pan na úřadě se chtěl přejmenovat. Úřednice se ptá prý: A jak se jmenujete? Pan říká: Adolf Sralvhrnci. Úřednice pokývá chápavě hlavou: A jak by jste se chtěl jmenovat? Pan odvětí: Josef Sralvhrnci....
Každý to můžeme vidět jinak ;-)
Prostě proti gustu žádný dišputát :-D
Ale neptejte se mě, jak se jmenovala jeho paní :-D :-D :-D
no nemusime chodit daleko... kdepak treba takovej TGM prisel k tomu "G"?
Giga?
http://www.telecomabc.com/p/prefix.html
Moje kolegyně v práci se jmenuje příjmením Kepková. To bylo jméno její mámy za svobodna, táta se jmenoval Opička, a tak se před 55 rokama rodiče dohodli, že budou užívat příjmení po ženě - Kepka, Kepková - aby na jejich děti ostatní nevolaly "opice". Rodiče před 15 roky zemřely, a pak jednou moji kolegyni a její čtyři bráchy napadlo pátrat po tom, co vlastně znamená slovo "kepka". Po dost dlouhým zjišťování došly k poznání: kepka je dávno zapomenutý výraz pro dámské přirození... :-)
No ty máš teda po ránu roupy. Tobě nestačilo, že jsi byl pod peřinou celý sobotní večer, zatímco my kvůli tobě mrzli na Hradě a na Strahově?!? :o)))
S tím původem slova "kepka" je to složitější. Patrně narážíš na slovo "kep", které ale bylo mužského rodu. Z toho se pak odvozovalo přídavné jméno "kepský", které znamenalo "špatný", "kepstvie" znamenalo "špatnost", sloveso "kepit se" znamenalo "hloupě se smát", v některých českých nářečích mělo význam "parádit se". Když někdo označil dívku za "kepivou", znamenalo to, že se ráda pěkně obléká a zdobí. Takže "kepka" byla nejspíš zkrácená podoba té parádivé holky, která se k tomu možná ještě blbě smála... :o))
Jistě tu bude někdo, kdo zná polské slovo "kiep", které se (mimo jiné) používá/používalo i ve významu "hlupák, blázen, neotesaný člověk".
V minulosti to tak bylo, jenomže příkladně Novákova naznačuje majetek pana Nováka. Takže patrně v zájmu rovnoprávnosti žen se přešlo na Nováková.
Jinak přechylování není jen českomoravskou specialitou. Naší specialitou je sebemrskačství v souvislosti s přechylováním.