Další ráno v pondělí jsem hned z práce odešel pro růžové růže a běžel k Annii do kanceláře, že jí padnu k nohám a požádám ji na místě o ruku, klidně přede všema kdo tam třeba právě budou. Ale nebyla u sebe, a to asi vlastně rozhodlo o všem dále, o našich osudech. Taková blbost, neuvěřitelný. Měli…
Nechtel bych mit Tva ohlednouti za sebe :-(
ac mozna za deset let na tom budu podobne...
"kdyz Ti unika a neda se nic delat"
receno s klasikem "drz se a pis Basniku"
dik
Jojo. Místo aby na rovinu řekla, máš pravdu, seš nula, našla jsem si jinej formát, tak bude dělat jako by nic a nechá to až se to provalí.
Ženský jsou svině, člověk musí bejt furt ve střehu a držet ji zkrátka!
Sice jste mi v diskusi k osmičce zakázali to rozmělňovat a dali jste si tomu hodně bodů, ale ta druhá věta asi nee, Joe, nejsou. Nebo jsem přehlíd hodně velikýho smajla?
Smajlík je berlička pro nedůvtipné. Každý, ať si to pochopí, jak chce.
Ženský jsou děvky snad všechny, pořád jen lžou a vykládaj jak neuměj lhát, to už je jejich úděl a to co ony na sobě považujou za "dokonalost" :). Ale ještě že je kam "utéct" a vykolonav si to z hlavy ven...
"Chariaveti chariaveti" (nezastavuj se, nezastavuj se).
Osho.
Prostě nezastavuj se jen na tomto stupni poznání, běž dál. Stojí to za to, určitě. :-) Zjistíš i o sobě samém překvapivé věci.
Jestli tohle není házení perel, tak už nevím. Takovej nádhernej eufemismus.
No, slušnej nářez! Jestli vytáhneš ještě jednu nešťastnou lásku z rukávu, tak ti už asi přestanu věřit.
proč? Chceš vyprávět můj život?
Někdo má víc štěstí a někdo nemá. Někdo potká to pravé ve dvaceti, nekdo v padesáti, někdo vůbec.
Důležitý je (a básník to dělá) jít do toho vždycky znova do plnejch jako by to mělo být navždy a věřit tomu. Sice když to nevyjde a ty se tomu takhle odevzdáš, tka to strašlivě bolí, ale dělat to jinak, tak je člověk mrtvej, i když se ještě pohybuje a dejchá.
Potkávám spoustu takovejch "mrtvol" a to bych se asi radši podřezal než takhle přežívat citově zmrzačenej...
No, myslím, Jířo, že jsi trochu jiný případ než básník.
každej jsme trochu jinej...
Nicméně znám dost důvěrně v podstatě všechny pocity, který doteď popsal... :-(
Člověk, který se dokáže poučit z vlastních chyb, nemusí být nutně "mrtvola", ani "citově zmrzačený".
to ale mluvíme oba o něčem jiným. Pokud tě jednou bude láska bolet a příště si jí nepřipustíš vůbec k tělu, tak to neberu jako poučení se z chyb, ale vraždu něčeho uvnitř sebe... :-(
Nemluvíme oba o něčem jiném. Ty jsi napsal, že důležitý je (a básník to dělá) jít do toho vždycky znova do plnejch jako by to mělo být navždy a věřit tomu. Sice když to nevyjde a ty se tomu takhle odevzdáš, tka to strašlivě bolí, ale dělat to jinak, tak je člověk mrtvej, i když se ještě pohybuje a dejchá.
Já bych spíš řekl, že pokud to člověk dělá znovu a znovu do plnejch a takhle se tomu odevzdává, tak je úplně obyčejně blbej. To je to samý, jako když se člověk opije do bezvědomí pokaždé, když se mu dostane do ruky lahev alkoholu.
Tak ti díky za uznání.
v tom případě tě lituju.
Některý věci se musej dělat vždycky do plnejch. Nejde se hned vzdávat. Kdybych se pokaždý hned vzdal při prvním problému a první bolesti a řekl si, že už nikdy, tak nebudu chodit ani jezdit na kole a spoustu dalších věcí.
Do lásky je potřeba dát srdce. Bez toho to je jako jíst s odumřelejma chuťovejma buňkama. Udržíš se sice naživu, ale to je tak všechno a to je hrozně málo....
Aha, takže se omlouvám, opravdu píšeme každý o něčem jiném. To, co píšu já, to nemá s rezignací na lásku nic společného. Píšu o zamilovanosti.
Náhodou... taky znám.
Jenže po pár letech plácání se ve vztahových problémech přišly v rychlém sledu za sebou dva skutečné průšvihy - a tím pádem už ty ostatní zážitky vidím nejvýš jako absurdní komedii.
Takže při čtení už mám teď tak trochu shovívavý pocit stylu - jojo, i kvůli takovýmto lapáliím jsem se kdysi byla schopná trápit...
A občas přemýšlím, jak dlouho to může trvat. Nebo jestli "očkování" tím, že si člověk sáhne opravdu na dno (teda abych se nerouhala, skoro na dno), způsobí už doživotní imunitu...
jak to vypadá fakt na dně už vím :-(
Imunitu to nezpůsobí...
Jen člověk dřív pozná, že začíná klesat moc a začne ragovat dřív. Asi jako když jednou zažiješ fakt ostrej hlaďák, tak příště jeho nástup poznáš dříva nemusíš se tak hluboko dostat...
Já myslím, že ne. Mluvím o dvou různých věcech, nikoli o různých stupních stejného problému...
Prostě to přesvědčení, že když nejde o život, jde o... nic... poté, co si člověk projde momenty, kdy o ten život šlo. (Čímž nemyslím na hranu dovedený adrenalinový sport.)
Úplně nejlepší je dospět k přesvědčení, že jde o... nic... i když jde o život.
Nesnažím ani naznačit, že se by mi to snad podařilo, ale že: "to by se mi lýbilo :o))
Ježkovi voči, to byla soda.
Další bude až zas za týden? To čekání se tak vleče:-)
Tak to před tebou básníku musím smeknout...ten odjezd do neznáma (a začít jinde a znova) mě už taky několikrát napadl, ale nikdy jsem neměl odvahu ho uskutečnit.
Na to nemusíš mit velkou odvahu,když tě vykopne,tak prostě kráčíš dál a lásku si táhneš jako šutr.No jo,kde vlastně zůstal kámen?Ale nebudeme spěchat,třeba ještě bude zápletka....!Vždy jsem tušil,že je v té cykloturistice ještě nějaký další rozměr,ale slunce vychází znova každý den,tak to necháme na Básníkovi!
Ten odjezd pryč byl opravdu síla. Škoda toho kola, co tam musel nechat.
Stylovější by bylo odjet na kole, nejlíp po větru (nebo z kopce).
Pěkný obrat: ...měl úzkou hlavu... Jeho hlava byla elegantní a aerodynamicky lepší na kolo.
No, síla. Takové líbivé, ale jinak prázdné a zbytečné gesto. V Liberci ve firmě něco znamenal, jistě by ho brala duhová kulička, a možná i zubařka.
Přijde mi zbytečné měnit lokalitu, dokud nevytěžil stávající a prokazatelně bohaté naleziště.
Nedavno jsem vzdycky v pondeli v noci netrpelive cekal na House MD, az se objevi na netu. Ted uz jsem na nej podruhe zapomnel kvuli Vyletum na rotopedu.
Clovece - pod jakym pseudonymem vydavas normalne?
Rosamunde Pilcher... :o)))
Snad se na ni nedíváš.
Já radši Vraždy v Midsomaru :o)))
Asi se na Burnabyho přestanu dívat, dřív to byla celkem slušná genocida, ale teď? Nejvejš tři mrtví v dílu.
To víš, už jim dochází matriál.
Vždyť už vyvraždili docela slušně velký město :o)))
Tak to abych se rychle vratil k tomu Hausovi. 8-)
jo, život je někdy kurva... :-(
Spis mam pocit, ze kdyz mam pocit, ze neni, nejspis jsem neco prehledl...
občas je toho moc a pak mám taky podobný pocity, když se to obrací...
Jen ten konec v Budějovicích mě překvapil, čekal jsem, že Básník skončí ten útěk na silnici mezi nějakými pitomými vesnicemi na konci světa, kde už skoro nikdo nebydlí, všechny baráky jsou jen chalupy. Hrozně lije a človek se nemá ani kam před deštěm schovat a do rána je daleko.
Náhodou vidím velice positivní konec, nebo teda spíš začátek, protože v ČB je moc krásně ;o))
On i konec toho příběhu o cestě v dešti, který se mi vybavil, je pozitivní. ;-)
Tam by chtěl žít každý… teda kromě mě!
;-)
Chtel jsem napsat, ze stejne skoncil "na konci světa, kde už skoro nikdo nebydlí, všechny baráky jsou jen chalupy", ale pak jsem si rikal, ze by ses mohl nakrknout... 8-)
Evidentně není básník samotář - pud sebezáchovy ho zahnal mezi lidi :o)))
mezi lidma je člověk mnohem víc osamocený než když stojí sám uprostřed lesa...
Obzvlášť má-li v ruce lahváč nebo mrkev.
proč myslíš, že sejde na tom, co držíš v ruce? Když budu držet kombinačky, bude to lepší?
Jde o to, že některé zážitky se dají něčím umocnit. Jdyž jsem večer sám v lese, je mi mnohem líp, když si udělám oheň. A když si k tomu dám orosený lahváč, vytažený z potoka, skoro přichází nirvána. Ano jsem tvor poživačný a mám to takhle. Tebe jsem chtěl potěšit tou mrkví. Příště to večer na vandru zkusím s těmi kombinačkami. Ale moc si od toho neslibuju.
jo takhle, tak to chápu, to mám podobně.
Na vandru, když vyšplhám někam, kde je nádhernej rozhled, tak se v klidu někde opřu, vytáhnu sušený hrušky, který miluju nebo něco podobnýho a taky si tu chvíli tímhle způsobem vylepším.
Já to pochopil tak, že když stojíš ve městě s lahváčem (mrkví), tak se cetíš víc sám než bez něj a nějak mi to neštymovalo... :-)
Já to moc dobře vím a musím říct, že čas od času takovou samotu vysloveně vyhledávám.
Mám strašně ráda být sama v cizím městě...
pro mě je "cizí" každý město.
Může to být v praze, kde jsem byl tisíckrát. Na tom nesejde.
Zase dobrý, ale tak nějak jsem to tušila od začátku, že ten vztah nedopadne, jak od Rosemundy. Skoro bych řekla, že si tě ani s "takovou" nedovedu představit, natož její pokusy tě předělat. A to, že do vstahu jdeš vždycky naplno je asi zcela normální, protože kdyby člověk váhal hned na začátku, tak by nejspíš nic v životě neměnil a byla by z něho ta "živá mrtvola" jak napsal Juri. Tak už se těším na další vztah, ale vzhledem k tomu, že jsi přesídlil na jih, tak už jich moc nebude co? Ale těším se na další, třeba zase něčím překvapíš.
Máš to tam :-)
Tak přesně takhle jsem si to představovala. jen by mě ještě zajímalo, kde skončil ten kámen z holobytu a duhová kulička a hromada knížek....?
Ale no tak, vždyť jasně Annie řekl, že mu na těch věcech záleží ze všeho nejmíň :o)))
A duhová kulička, ta opravdová, mu přece nakonec zůstala :o)))
Teda básníku, ty mi dáváš.
Taky sem si prožil něco podobnýho. Jenže já jsem si z toho odnesl na pár let takový "citový blok" a pár let bral tuhle lásku, zamilovanost atd. jako vcelku zbytečné chemické reakce které je nejlepší začít potlačovat již v jejich zárodku. Prostě sem se naučil žít s tím, že jsem na světě lichej a pár neutvořim. A dalo se.
Ale nakonec si mě přecijenom jedna našla.:-) No a vidíš, výsledku bude v červnu pět let.
To si zase kupuješ nový kolo nebo ti konečně doma povolily ty mravence?!?
Jo aha, sorry, zpět... "výsledku bude" ne "ve výsledku bude"...
Xakru, jdu radši spát, už mi nejde ani číst :o)))
měl jsem období kdy jsme se zavřel stejně jako ty. Období v podstatě celibátu.
Měl jsem období, kdy jsem holky jen a pouze používal.
A měl jsme období, kdy to bylo z jednoho vztahu skoro do druhýho jako u básníka, přestože jsme si na koncio toho jednoho v tu chvíli říkal, že už nikdy.
Jsem napůl smotář, ale nevím, jeslti bych dokázal žít dlouhodobě sám a přemýšlím o tom, jeslti to vůbec jde. Tedy technicky to jde, ale jestli člověk zůstane sám sebou a člověkem.
Mám pocit, že ne. Že je člověk prostě společenský tvor, a že když bude dlouho sám, tak ho to psychicky změní.
Ale možná ze mě mluví zamilovanost a možná dneska prost ěmoc kecám... :-)
Bod za posledni radku. At Ti to vydrzi.
děkuju
Jaká poslední radka? Jurimír s ní něco má? O něco jsem přišel?
8-))
Ja snad vazne zacnu psat s hacky a carkami...
že by ses po třicítce učil znova češtinu??? :-O
Maasz prawdu, je to blbost. Nebudjem. 8-)
a angličtinu si taky zjednodušuješ? Třeba bys mohl psát místo těch jejich zdvojenejch písmenek jenom jedno. taky si to dost zjednodušíš, taky to nebude mít s angličtinou nic společnýho, ale taky se to bude dát asi nějak nejspíš pochopit...
Jako ta tvoje "čeština"
třeba místo "too room" můžeš psát "to rom" a podobný zvěrstva....
2 = two, too, to - proc ne?
ks obcas zkracuji na X
asap, fyi, imho, imnsho a podobne vyrazy bezne pouzivam v mailech se zahranicim - konec koncu - to v nasem oboru snad kazdy. 8-)
mělo mě napadnout, že to budeš dělat s jakoukoli řečí....
Tak už mlčím. Je fakt, že většinou tvý příspěvky přečtu a když ne, tak na to seru. Už se tě neptám, co jsi myslel. Říkám si, že kdyby to bylo důležitý, tak se mě zeptáš znova...
Vis, co je zajimavy? Ze si nestezuji zakaznici. 8-)
Jsou lidi, který nepochopěj i když budeš psát nebo mluvit sebelíp. Třeba jako ta smutná příhoda z jednoho hotelu, kde si host z pokoje 222 chtěl objednat dva rumy, volá na recepci a povídá "two rum to room two two two" a recepční mu odpoví "no to víšžejo, tramtadadá ty debile".
S tím bych byl opatrný. To, že si zákazníci nestěžují, neznamená, že tě nemají za vola.
Takové případy znám.
přesně tak. Některý maily u nás kolujou po firmě, aby se zasmáli všichni, ale těm, kdo to píšou to nevykládáme, když je potřebujem...
Nevadí, když je blbej, hlavně, když je užitečnej!
No nevim, ale i nekteri zakaznici pisou stejne, ne-li zkratkoviteji. 8-)
2 fast 4 you ?!? :o)))
Nejstarší příběh na světě...
Když to člověk vidí ve filmu, řekne si, že je to blbost, že takové náhody se prostě nestávají :)
No a když tam stojí a čumí jako pitomec, protože je třetím dorazivším, v duchu se omlouvá autorům telenovel za obviňování z vymýšlení absurdních a naprosto nereálných situací....... a pak s odstupem času za tu svou absurdní a naprosto nereálnou situaci s čistou duší pánu bohu děkuje
A já děkuji básníku tobě za připomenutí, jak jsme vlastně všichni ve své jedinečnosti stejní