Kolem Jihlavy od pramene k ústí

Na letošní rok jsem měla připravenu nejen trasu kolem řeky Jihlavy, ale i příjemnou společnost po cestě: Janu a Danu z Prahy a Líbu ze Žebráku. Chvíli to sice vypadalo, že kvůli koronavirové krizi vůbec nevyjedeme, ale dopadlo to dobře.

Ve středu 22.července jsme vyrazily vlakem do Počátek. I když ani doprava nebyla jednoduchá. Mě dovezl na vlak na Kladno syn (u nás má vlak od 22.7. výluku) a na trase z Hořovic do Prahy měl vlak zpoždění přes 100 minut, takže jsme odjely jen ve třech a Líba nás pak stíhala sama. Na nádraží jsme náhodou potkaly Borůvku, která se s námi kousek svezla - jela do Benešova. Přestup ve Veselí nad Lužnicí bez problémů a za další hodinku vystupujeme. Nejdřív tedy asi 4 km do Počátek na ubytování a potom malý kroužek v okolí: pramen Jihlavy, lázně Svatá Kateřina. Tam jsme se potkaly s Líbou, která mezitím dojela vlakem a na plánovanou trasu vyjela v protisměru. Při sjezdu od Sv. Kateřiny píchla Dana zadní kolo. V plášti měla zaražený kus klacíku asi 4mm v průměru.

Ve čtvrtek jsou hlavním cílem zámky v okolí: Kamenice na Lipou, Žirovnice, Popelín. Jedeme nalehko, spát budeme znovu v Počátkách. Kvůli horku jsme v Kamenici daly přednost restauraci se studeným pitím a obědem a tím jsme prošvihly možnost prohlídky zámku (polední přestávka). Tak jen nakoukneme na nádvoří, obhlídneme město a jedeme dál. Zastavujeme i ve Štítném, protože u kostelíku je pěkný parčík a STÍN.

V pátek vyrážíme opravdu kolem toku Jihlavy. Krásný zámek v Horní Cerekvi je soukromý a majitel uzavřel i park okolo. Tak jen vyfotit a pokračujeme. Hned nad městem je krásný zatopený kamenolom, dokonce větší, než je Velká Amerika. Nakukujeme jen shora, ale dá se tu koupat a vyučují tu i potápění. Ve Švábově přehlídka dřevěných soch a v Batelově oběd s překvapením - menu do 80,- Kč. Od Rantířova do Jihlavy po ČTZ přes Pekelský vrch. Smutný pohled na holé kopce a chaty, kdysi postavené v lese a teď obklopené jen spoustou pařezů. A měly jsme štěstí, odpoledne hrozily bouřky, ale minulo nás to.

V sobotu je trasa asi nejhezčí, protože opravdu vede hodně podél vody. Na mnoha místech je vidět, že tu včera byl přívalový déšť, který krátkodobě zvednul hladinu řeky dobře o půl metru a spláchnul zeminu z polí na silnici. Následky jsme měly poznat i my. V Přímělkově se nám nechtělo po cyklostezce do kopce, zkusily jsme ČTZ podél řeky... a neprošly jsme. Potkaly jsme mladou dvojici s kočárkem, která šla obráceným směrem. Paní uválená od bláta, protože tam upadla a pán měl bláto až nad kotníky. Ujistili nás, že s naloženými koly rozhodně neprojdeme. Dobře, vrátily jsme se na cyklo a za odměnu viděly zříceninu hradu Rokštejn. V Třebíči jsme nocovaly v židovské čtvrti. Odložily jsme bágly a vyjely si obhlédnout krásné město se zámkem.

Neděle je ve znamení změn. Na plánované cyklo 5107, po které jsme za Číměří chtěly objet Dalešickou přehradu, je tolik bláta, že jeden ze třech „čtyřkolkářů", kteří nás předjeli v okamžiku, kdy jsme sbíraly odvahu se do bláta pustit, tam málem svou čtyřkolku utopil. No, přispělo to k našemu rozhodnutí úsek raději objet po silnici. Nelitujeme, objevily jsme zámek Valeč. Sjely jsme potom alespoň na hráz přehrady s vědomím, že dnešní nejhezčí úsek řeky už neuvidíme. Za Kramolínem jsme neminuly rozhlednu Babylon, ze které jsme viděly na obzoru černo. Ze spojení s panujícím vražedným vedrem bylo jasné, že se blíží další déšť - a zřejmě trvalý. Než jsme dojely do Mohelna, bylo černo vlastně všude kolem nás - kromě přímé cesty před námi. A tak se silným větrem v zádech upalujeme přímo do penzionu v Ivančicích. Jen jsme dojely, začalo pršet. Ale přeci jenom se nám to trochu vyhnulo. Než jsme se zabydlely, bylo po dešti. Vydaly jsme se tedy do Oslavan k zámku, kde jsme si daly večeři a kolem „padlého cyklisty" se vrátily domů (se zajížďkou k rodnému domu V. Menšíka). I tady jsme ale nejdřív opravovaly - tentokrát píchla Janina.

Pondělí měl být předposlední den výletu. Chtěly jsme přespat někde kolem Novomlýnských nádrží - ovšem široko daleko nebyla volná ani postel. To znamenalo zkrátit výlet o den a dojet dnes až do Brna na vlak. Zatím jsou ale hlavním dopoledním cílem Dolní Kounice a bývalý klášter Rosa Coeli. Úžasný prostor s pozitivní energií. V Pohořelicích znovu zkoušíme, zda bychom na večer nesehnaly ubytování, ale je to bez šance. Začíná nás tedy tlačit čas, jedeme rovnou k soutoku Jihlavy a Svratky. Podél Jihlavy pěkná cesta - ale přes křoví na břehu vlastně vidět na soutok není. Jedeme ještě do špičky mezi řekami - ale tam je jen „pole orobince" a na vodu ani nedohlédneme. Je to trochu zklamání, ale co už. Hlavně, že jsme dojely a MÁME SPLNĚNO.

Přes Pouzdřany a Vranovice najedeme na cyklostezku Brno-Wien a uháníme na nádraží. Plánovaný vlak jsme jen zahlédly, jak odjíždí. No, nevadí. Počkáme a pojedeme Vindobonou. Vyplatilo se. Ve vlaku byl úžasný pan průvodčí, který nám pomohl naložit i vyložit kola a my byly ve vagonu skoro celou cestu samy.